Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 19. kapitola

26.08.2010 (19:30) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2299×

Ještě jedna do tuctu – 19. kapitola

Rychle jsem si navlékla otrhané šaty z party a běžela domů. Mrkla jsem na hodinky, mám ještě půl hodiny. Ostatní byli dole a promýšleli taktiku.

Navlékla jsem si černé džíny, bílé tílko a tmavě zelenou košili. K tomu pevné botasky. Učesala si vlasy, ale nechala je volně. Mrkla jsem na sebe do zrcadla a nad mým výjevem jsem si pomyslela: Lepší už to nebude.

Seběhla jsem po schodech dolů a už zase na mě civěl ten Alicin podezíravý pohled.

„Kde jsi byla?“ otázala se mě.

„Pryč,“ odpověděla jsem s úsměvem, „vyrazíme?“

Přikývli. Pomalu jsme naskákali do aut. „Edward jel pro Bellu,“ pošeptala mi Esmé a přitom si prohlížela mé nové šperky. Podívala se na mě jako Alice a zvedla obočí.

„Zdržela jsem se v bižuterii. Neřekla jsem to Alice, protože by nadávala, že jsem šla bez ní,“ zalhala jsem. Ale Esmé na to skočila.

Dojeli jsme někam k hranicím, jela jsem v autě s Carlislem a Esmé. Neměla jsem náladu na Alice nebo Edwarda. Teda na ty jejich pohledy. Vystoupili jsme z aut. Já se opřela o kapotu a vyčkávala.

Najednou si ke mně stoupl Edward a zašeptal mi: „Alice tě podezírá. A já mám v tvých myšlenkách zmatek. Má to důvod?“

„Tak za prvé, ty mi nemáš číst myšlenky, vzpomínáš?“ křičela jsem. „Za druhé, Alice by si měla hledět svého. A za třetí, je to moje věc.“ Vykřičela jsem se a stoupla si vedle Carlislea.

V tom se ze tmy vynořili vlkodlaci. Bylo jich mnoho. Podle toho, co jsem viděla, deset. Páni!

Carlisle rozmlouval s vlkodlaky skrz Edwarda a vysvětloval jim, co jsou novorození zač. Poznala jsem Embryho. Díval se na mě šťastnýma očima. Vedle něj stál Seth. Zadumaně si mě prohlížel.

„Tak můžeme začít. Začnu s Emmettem,“ oznámil nám Jasper.

Sledovala jsem to pozorně, ale samozřejmě jsem pozorovala nenápadně Embryho, který dělal to samé.

„Víš, co si myslí jeden z nich?“ najednou vedle mě stál Edward. Pobídla jsem ho gestem, aby něco řekl.

„To Seth na tebe myslí. Na to, že jsi krásná,“ nepatrně jsem vykulila oči a viděla, jak Embry šlehl pohledem po Sethovi, „ale myslí hlavně na to, že teď už tomu rozumí.“

„Rozumí čemu?“ zeptala jsem se netrpělivě a bála se, že se kouzlo přetrhlo.

„Chápe, proč jsi trávila tolik času s jeho otcem. A taky chápe, proč měl všude Harry tvoje fotografie. Proč tě bral jako dceru. A taky se mu vysvětlilo, proč se tolik zajímal o upíry. A proč jste o nich pořád mluvili.“ Edward mě odhalil, ale místo aby si to užíval, se spíše zlobil.

„Co?“ zeptala jsem se mírně nahlas. Někteří na nás otočili hlavy.

„Za tohle tě můžou Volturiovi zabít, uvědomuješ si to?“ křičel na mě jako na malou holku.

„Jo, to můžou všechny z nás. Ani vlkodlaci by to neměli vědět,“ ušklíbla jsem se a chtěla odejít opodál, ale on mě pevně stiskl a má ruka se okamžitě rozžhavila tak silně, že ji musel pustit.

„Aro se to může dozvědět,“ řekl mi.

„Ne, nemůže.“ Na to jsem odešla opodál a zablokovala si hlavu ještě více, aby se nikdo další nedozvěděl o mém tajemství s Harrym.

„Caytlin?“ zavolal na mě Jasper.

„No?“ zeptala jsem se nechápavě.

Usmál se. „Jsi na řadě.“

Přikročila jsem a stoupla si naproti němu. „Tak co mě naučíš?“ dodala jsem ironicky.

„Ty snad potřebuješ něco učit,“ oplatil mi to.

„Nepřátelé spoléhají na to, že použiješ své schopnosti…,“ začal Jasper.

„Vlastně ne,“ přerušila jsem ho, „pokud je poslala Victoria, tak si myslí, že žádné schopnosti nemám. A že jsem slabá,“ vzpomněla jsem si na její útok.

„Aha. To je plus pro nás. Máš na své straně moment překvapení. Teď mi ukaž, jak ho využiješ. A představ si, že jsem tvůj nepřítel a ne bratr,“ pobízel mě.

„To nebude tak těžké,“ dodala jsem ironicky. Jaspera jsem měla moc ráda.

Na prstech pomalu odpočítával až tam žádný nezbyl. Signál pro mě.

Vyčkávala jsem a on také. Nevydržel to a skočil po mně a já ho úderem větru odrazila na druhou stranu louky. Spadl na zem. Slyšela jsem pochvalné vytí od vlkodlaků. Mezi nimi bylo to Embryho nejvyšší. Myslím, že si toho Edward všiml. Protože si mě velmi prohlížel. Podívala jsem se na něj a v ten okamžik jsem prudce dopadla na zem.

„Nerozptyluj se,“ upozornil mě Jasper. Zlostně jsem vstala. A on se připravil k dalšímu úderu. Větrem jsem ho posunula centimetr ode mě a on objal nejbližší strom.

„Zdá se, že jsi pochopila,“ usmál se Jasper, „využij sílu upíra. Nečerpej ji jen ze síly schopností,“ pošťouchl mě.

Rozeběhla jsem a on naproti mně. Přeskočila jsem ho, zareagoval a otočil směr. Ale tam jsem už čekala já a vrazila mu jednu přímo do zubů a prudkým gejzírem vody s ním praštila do vzduchu a pak prudce na zem. Usmála jsem se. Moc mě to bavilo.

„Super. Tebe už nemám, co učit,“ pochválil mě Jasper. Slyšela jsem souhlasné vytí ze strany vlkodlaků. Kdyby byli v podobě člověka, tleskali by.

„Máme jen čtyři dny,“ zašeptala mi Alice, když jsem si stoupla k autu.

„Já vím,“ řekla jsem, ale pozorovala jsem Embryho, který pozoroval mě.

„Možná by ses měla připravit na svatbu.“

„To nebude třeba. Nevezmu si ho. Nikdy,“ řekla jsem jí přesvědčivě.

„To, co Edward odhalil. Je to pravda? Harry o nás věděl všechno. Dělala jsi s ním výzkum?“ snažila se to pochopit.

„Ano,“ přiznala jsem se a pohlédla jí do očí.

„Ale proč?“ ptala se nechápavě.

„I já se snažila pochopit spoustu věcí. Legendy, upíry i vlkodlaky. Měla jsem ho ráda. Jako otce,“ zašeptala jsem do tmy a zadržovala slzu.

„Chápu. Co před námi tajíš?“ zeptala se zvědavě.

„Zatím ti to neřeknu,“ přesvědčila jsem jí, ať se už neptá.

Výcvik skončil. A vlkodlaci se otočili a zmizeli v lese.

Další dny jsme se ještě sešli a cvičili. Trénovala jsem si svoje schopnosti i fyzickou sílu. Vymýšleli jsme plán.

S Embrym jsem se viděla jen vždycky tak na pár minut denně. Byla tu spousta práce, žádný čas pro nás. Chápal to. Stavila jsem se u jeho matky a dala si s ní šálek čaje. Povídaly jsme si jako přítelkyně ne jako tchýně se snachou.

Také jsem zašla ke Sue a omluvila jsem se, že jsem jí neřekla dříve, kdo jsem. Přidala se totiž do rady a o nás (pokud k nim ještě patřím) upírech věděla všechno. Pochopila mě a řekla, že mi nemá co odpouštět.

Přišel den D. Den boje. Oblékla jsem se pohodlně a sportovně. Naposled jsem vyzkoušela funkčnost mých schopností. Nasadila si čočky. A vyšla ven. Do boje.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 19. kapitola: