Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 14. kapitola

03.08.2010 (08:00) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2472×

Ještě jedna do tuctu – 14. kapitola

„Kdo ti to poslal? Že by tajný ctitel?“ spustil své narážky Emmett.

„Tohle mi vážně chybělo.“ Usmála jsem se na něj.

„Edwarde, tak se jí podívej do hlavy a něco zjisti, ne?“ pokoušel mě schválně Emmett.

„Přeci mi to zakázala. A já to neporuším,“ řekl s pohledem ke mně.

„No, ale mně nic nezakázala. Když si přečetla ten lísteček, cítil jsem z ní radost, kterou jsem ještě nikdy zrovna z ní necítil. Jako by byla zamilovaná,“ odhalil mě Jasper.

„Pamatuj, můžeš si za to sám,“ už se chtěl zeptat za co, ale já ho nepustila ke slovu, „odteď máš zákaz studovat ty moje pocity a dělat z nich unáhlené závěry. Když už to budeš dělat, tak jedině tak, že to zůstane jen ve tvé hlavě. A Edwarde, ty mu myšlenky číst taky nebudeš, OK?“ domluvila jsem.

„Koukám, že si se za tu dobu, co jsme tu nebyli, činila. Je z tebe hotová diktátorka,“ řekl se smíchem Emmett. Už jsem se otáčela, když jsem si vzpomněla.

„Jo a ještě jedna maličkost. Nebudete chodit do mého pokoje. Díky.“ A s těmito slovy jsem vzala krabici s koťátkem (i ten papírek) a šla nahoru do pokoje.

Ještě, že ten dům má stěny, které moc nepřenášejí zvuky. I pro upíry je těžké zaslechnout něco zevnitř pokojů. Moje výhoda.

Okamžitě jsem skočila pod sprchu a pak šla spát. Bylo to všechno, co se stalo, moc náročný.

Jakmile jsem se vzbudila, podívala jsem se na hodinky. Zjistila jsem, že jsem spala 14 hodin. Šla jsem se omýt a pak jsem si šla vybrat oblečení. Díky neustálým nákupům s Alice jsem měla narvanou šatnu. Hodila jsem na sebe červené tříčtvrteční kalhoty, bílé tričko a to jsem přehodila tmavě modrou mikinou. A doplnila to bílými teniskami. Vlasy jsem hodina do dvou copánků a sešla dolů.

Ve stejný moment přišla Bella s Edwardem a mrkla na mě. Tušila jsem, co nám chce. Opřela jsem se o stěnu a přemýšlela nad včerejškem. Jasper si všiml, že jsem zamilovaná. To jen dokazuje fakt, že mezi mnou a Embrym to je vážné. A to kotě. Jaké jí dám jméno? Už to mám. Bude to Caisy. Začíná písmenkem mého jména a končí posledním písmenkem Embryho jména. Geniální.

Bella mluvila o tom, že chce přeměnit. Všichni vyjadřovali své názory. Nějak jsem je neposlouchala a přemýšlela, že pojedu za Embrym. Sice už je tma. Ale on bude určitě vzhůru.

„Caytlin?“ Podívala se na mě tázavě Bella. A já věděla, že je řada na mém souhlasu či nesouhlasu.

„Za tu dobu, co jsme tu byly jen my dvě, jsme se dost sblížily. Ta má podmínka říká ano. A tudíž to říkám i já. Budu ráda, když budeš jednou z… ,“ přemýšlela jsem, jestli mám dát slovo nás nebo nich, „nás.“ Ihned ke mně přiskočila a objala mě.

„Bello?“ přerušila jsem ji, když mluvila na Rosalii, „ale co smečka? Co Jacob?“zeptala jsem se a v mé tváři byla lítost. Lítost, kterou jsem projevila nad Jacobem. Všichni si toho všimli a dívali se na mě dost nechápavě. Bylo mi to fuk. To, co se tu dělo po Viktoriiným útoku, zůstane mezi mnou, smečkou a Bellou.

„Já… vysvětlím mu to,“ řekla Bella a do očí se jí vrhaly slzy.

„On to nepochopí,“ řekla jsem, odlepila se od zdi a chtěla jít ven.

„Odcházíš kvůli mně?“ zeptala se Bella zklamaně.

„Co… cože? Ne, to vůbec ne. Ale musím si ještě něco zařídit. Vážně jsem ráda, že budeš jednou z nás,“ mrkla jsem na ni a vyšla ze dveří.

Kromě motorky jsem měla ještě auto. Moc jsem ho nepoužívala. Jen na nějaké dlouhé cesty. Moje motto bylo: Není nad motorku. Měla jsem nejnovější model Fabie v tmavě modré barvě. Rozhodla jsem se, že pojedu autem.

Vydala jsem se směr Embryho dům. Jela jsem pomalu a užívala jsem si jízdu autem po dlouhé době. Když jsem si všimla, že po obou stranách silnice běží vedle mého auta dva vlci. Zajela jsem na plátek mimo silnici a vystoupila.

Přede mnou už nestáli vlci, ale dva kluci. Sam a Jared.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a přitom jsem se lekla, že se něco třeba stalo Embrymu.

„Embry nám řekl o Sethovi. Děkujeme ti. Ale teď už to nech na nás,“ oznámil mi Sam.

„Ok, nic jiného jsem ani v plánu neměla. To je vše?“ zeptala jsem se, i když jsem tušila odpověď.

„Ne. Po Harryho smrti jsme uvažovali, zdali vaše smlouva bude dál platit. Ale nakonec jsme se rozhodli, že ano. Billy a Embry za tebou hodně stáli. Ale je tu ještě jedna věc,“ řekl mi Sam a Jared jen přikyvoval. Zřejmě tu má místo jako bodyguard.

Samozřejmě, že jsem se lekla, že mě chtěli vyšachovat ze hry. Byla jsem ráda, že mě ti dva bránili. Po návštěvě u Embryho bych se měla stavit za Billym a poděkovat mu.

„Jaká věc?“ zeptala jsem se, i když jsem věděla, na co se chtějí zeptat.

„Cullenovi. Vrací se sem?“ zeptal se Sam.

„Ano, vrací.“

„Vědí o výjimce ve smlouvě?“ optal se mě Sam.

„Ne, nevědí. A nechci, aby to věděli.“ Jen přikývli a zmizeli v lese.

Opět jsem nasedla do auta a vydala se k Embrymu. Byla jsem tři minuty od jeho domu, když jsem si všimla, že stojí u silnice a někoho vyhlíží. Zastavila jsem.

„Zajeď s tím tady na příjezdovou cestu, abys ho schovala v lese. Chci ti něco ukázat,“ oznámil mi přes stažené okýnko a ukazoval na zanesenou příjezdovou cestu.

Splnila jsem, co mi řekl. Zamkla jsem auto a chytla se jeho nabízené ruky. A vešli jsme do nitra tmavého lesa.

„Jak si věděl, že přijedu?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Když se otiskneme, vycítíme toho druhého, když je nablízku. Výhoda otisku. Taky poznáme, když je ten druhý v nebezpečí,“ zašeptal a vedl mě hlouběji do lesa.

„Embry? Děkuji. Za to koťátko. Jmenuje se Caisy,“ řekla jsem a vysvětlila mu, proč zrovna tohle jméno.

„Jsem rád, že se ti líbí.“

„Embry, děkuji. Děkuji nejen za to kotě, ale i za to, že jsi se mě zastal.“ Na důkaz díku jsem mu pevně stiskla ruku.

Asi po hodině jsme došli na místo. Před námi se uprostřed lesa vynořila malá polorozpadlá chatka. Měla malinko děravou střechu a rozbité okno.

„Tady se budeme scházet. Smečka o ní ví. Ale nechali mi ji, protože je nejblíže mého domu. Nikdo se tu bez pozvání neocitne. Neboj se. Není to nic moc, ale opravím ji. Vevnitř už jsem to vylepšil,“ řekl a já si až teď všimla mihotavého světla, které vycházelo zevnitř.

„Je to super. A moc romantické.“ S tím jsem mu vlepila velkou pusu.

Zavedl mě dovnitř. Uprostřed místnosti byla postel podobná té, kterou měly princezny. Měla nebesa a byla ustlána několika polštářky a peřinami. V rohu byl stolek a u něj dvě židle. Bylo prostřeno pro dva lidi. Celou místnost osvětlovaly svíčky.

„Embry, to je tak nádherné. Jsi nejlepší.“ Vrhla jsem se mu kolem krku.

Zavedl mě ke stolu a nalil nám víno.

„Vařil jsem sám. Jsou to italské špagety. Doufám, že ti budou chutnat. Je to rodinný recept,“ řekl pyšně a stiskl mi ruku.

Pustili jsme se do jídla. Bylo to vynikající. Takové milé gesto pro mě ještě nikdo nikdy neudělal.

„Asi to ještě nevíš. A promiň, že ti to říkám zrovna teď. Ale měla bys to vědět. Zítra má Harry pohřeb,“ řekl smutně. A mně se po tváři skutálela malá slza.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 14. kapitola: