Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 12. kaptiola

Ztracené srdce


Ještě jedna do tuctu - 12. kaptiolaCaytlin se setkává s potenciální tchýní. Jak na ni zareaguje paní Callová? Rozhodne se Caytlin pomoct svému bratrovi? A pokud ano, dostane se do Voltery včas? Dočtete se zde.

Ještě jedna do tuctu – 12. kapitola

 

Stála jsem jako opařená s mobilem v ruce. Nebyla jsem schopna slova.

„Caytlin?“ ozvalo se z mobilu a to mě probralo.

„Poletím prvním letadlem, které seženu. Kdy odlétá to vaše?“ zeptala jsem se.

„Za pár minut. To nestihneš. Sejdeme se tam. Prosím pospěš si,“ s těmito slovy zavěsila.

Otočila jsem se na Sue a ostatní.

„Moc se omlouvám, ale musím jít. Bylo to s vámi skvělé,“ s omluvným pohledem jsem se otočila směrem ke dveřím.

„Je všechno v pořádku?“ zeptal se mě Seth. Podívala jsem se na něj s vyděšeným výrazem.

„Jo, je. Sethe? Jsi úplně červený. Je ti dobře?“ zeptala jsem se. Přispěchala k němu Sue a dala mu ruku na čelo.

„Necítím se moc nejlépe. Asi mám horečku. A najednou mě přepadl vztek na tátu a na to, že nás tady takhle nechal. I tebe,“ řekl a mě došlo, co se s ním nejspíš děje.

„Už musím jít. Neboj se, budeš v pořádku!“ řekla jsem a vyšla ze dveří, „víc než v pořádku,“ řekla jsem si pro sebe.

Rychle jsem se rozjela k Embrymu domů. Musela jsem mu říct, kam jedu. A taky o Sethovi. Už byla úplná tma. Zastavila jsem před jeho domem a zaťukala. Otevřela mi jeho matka. Vysoká černovlasá žena s jižanskými rysy a hnědýma očima, stejnýma jako má Embry.

„Dobrý den, paní Callová. Je tu Embry? Potřebuji s ním nutně mluvit,“ řekla jsem rychle. Ona si mě se zájmem prohlížela a vykulila oči, když viděla ránu na mé tváři.

„Oh, omlouvám se. Já jsem Caytlin Davisonová – Cullenová,“ řekla jsem a obávala se její reakce. Ona mi ovšem vřele a s úsměvem podala ruku.

„Moc mě těší. Embry tu hned bude, zlatíčko,“ řekla a šla pro něj. Podívala jsem se na hodinky. Ukazovaly 22:00.

„Caytlin? Děje se něco?“ vyšel ze dveří Embry a automaticky mě dlouze objal.

„Nemám moc času. Takže v rychlosti. Odlétám do Itálie. Edward má potíže. Vím, že jsem na ně všechny pořád naštvaná. Ale je to přece jen moje rodina. Když tam nepoletím, můžu ho ztratit. A to bych si neodpustila. Nemůžu ztratit ještě někoho jiného,“ řekla jsem a po tváři se mi skutálela slza, „jo a se Sethem se něco děje. Podle všeho se mění na vlkodlaka.“

„Seth Clearwather?“ zeptal se vyděšeně. Přikývla jsem.

„Vyřídím to Samovi. Díky za informaci. A Caytlin? Víš jistě, co děláš? Neříkala jsi o těch, co žijí v Itálii, moc hezké věci,“ řekl a v jeho obličeji, bylo vidět, že má o mě strach.

„Neboj. Budu opatrná,“ na to jsem ho objala a letmo políbila, „jo a tvá matka nás pozoruje za záclonou. Všimla si té jizvy na tváři. Asi jí to došlo. Tak jí to nějak vysvětli,“ řekla jsem s úsměvem.

On se okamžitě podíval do okna, kde se záclona letmo pohnula. Když se podíval na mě, už jsem startovala motorku.

Jela jsem k soukromému letišti nedaleko odsud tou největší rychlostí, jaká byla možná. Když jsem tam přijela, vtrhla jsem do kanceláře majitele.

„Ahoj, Johnatane. Potřebuji letadlo. Hned. Musí už být ale natankované,“ řekla jsem v rychlosti.

„Zdar, Caytlin. Pro tebe cokoliv. Co bych pro tak krásnou slečnu neudělal,“ řekl hubený blonďatý muž s modrýma očima a něco zamumlal do vysílačky.

„Máš ho tam. Potřebuješ druhého pilota?“ zeptal se, i když věděl odpověď předem.

„Není třeba. Zvládnu to sama,“ na to jsme vyšli z jeho kanceláře ven.

Čekalo tam na mě bílé letadlo, které by za normálních okolností měli řídit dva piloti. Ale jelikož jsem upír, rychlý upír, nepotřebuji druhého pilota. Po tom, co se ze mě stala upírka, jsem začala brát hodiny letectví. Moc mě to bavilo. A naučila jsem se perfektně řídit letadlo. Kdybych chtěla mohla bych řídit jakékoliv a proslavit se tím. Ale díky mé nesmrtelnosti to nebylo možné. S Johnatanem jsem se seznámila před rokem a stali se z nás dobří přátelé. A od té doby mi půjčí jakékoliv letadlo, o které si řeknu.

Hupsla jsem dovnitř a nastartovala. Před startem jsem ještě mávla na Johnatana.

Ani nevím, jak dlouho jsem letěla. Myslela jsem jen na to, co se asi děje v Itálii. A přemýšlela jsem nad tím, co teď asi říká Embry matce. Při té představě jsem se usmívala.

Po povolení přistát nedaleko Voltery, jsem přistála a vypůjčila si auto. Jela jsem na plný plyn směr Voltera. Věděla jsem, že nepřijedu včas.

Měla jsem už Volteru na dohled. Na mých hodinkách byl čas 12:02. Před odletem jsem si je nastavila na místní čas.

Před náměstím jsem zastavila a vyskočila ven. Všude kolem byly lidé v červených kápích. Musel být nějaký svátek. Utíkala jsem k jejich sídlu. Cestou jsem dost neohrabaně strkala do lidí.

Konečně jsem je spatřila. Obrovské dřevěné dveře, které vedly dovnitř. Dovnitř do místa, kde jsem zabila svého otce. Do místa, do kterého jsem se neustále vracela ve svých nočních můrách. Do místa, o kterém jsem věděla, že se sem jednou vrátím zabít upíry, kteří zde žijí.

Vlítla jsem dovnitř jak stíhačka a prošla chodbou. Vešla jsem do místnosti, kde seděla recepční. Jakmile mě uviděla sahala po telefonu. Já ji ovšem svýma znovuzrozenými schopnostmi (konkrétně větrem) odmrštila k protější zdi. Při dopadu upadla do bezvědomí. Byla člověk, což mě překvapilo.

Sjela jsem výtahem dolů. Prošla pár chodbami a uviděla dveře vedoucí do místnosti, kde se to vše stalo. Před 50-ti lety.

Nadechla jsem a připravila na to, že vstoupím dovnitř. Věděla jsem, že musím být rychlá.

V rychlosti jsem otevřela vstupní dveře. Jakmile jsem je otevřela, chytly mě dva strážní, kteří stáli u dveří. Do jednoho z nich jsem strčila tak silně, že narazil do stěny a nebyl schopen vstát. A toho druhého jsem shodila na zem a kolem rukou jsem mu vytvořila neviditelná pouta, která jej přilepila k zemi. Tomu prvnímu jsem okamžitě udělala to samé.

Teprve teď se mi naskytl pohled na ostatní. Dva ze tři trůnu byly obsazené. Ale ten třetí ne. Aro stál uprostřed místnosti a pro sebe se usmíval. Před ním stála Bella neschopná slova. Alice držel jeden z gardy pod krkem. Zatímco s Edwardem někdo lomcoval. Chtěla jsem proti němu poslat vodu, která by ho znehybněla. Ale nemohla jsem.

Mou ránou na tváři projela ostrá bolest, která se přeskupila do celého těla. Vyjekla jsem bolestí. V tom jsem uviděla, kdo mi to dělá. Mladá holka, která na mě upírala zrak. A ani se u toho nehnula.

Soustředila jsem se na oheň i přes bolest, která mnou procházela. V ruce se mi objevila oranžově pulzující koule o velikosti obrovského pomeranče. Podívala jsem se na kouli a poslala tu kouli na ni. Koule se rozložila a utvořila kolem drobné dívky kruh, z kterého sálaly plameny do výšky i dvou metrů. Bolest rázem ustala.

Podívala jsem se na Edwarda, kterého ten muž stále pevně držel. Stála jsem si za svým prvním nápadem a poslala proti němu vodu, která ho obstoupila kolem každé části těla, že se nemohl vůbec pohnout.

„Říkali jsme si, kdy asi dorazíš. Když jsme slyšeli tu novinku, že ses přidala ke Cullenům. Nedokážeš si ani představit, jak nás to zklamalo,“ pronesl Aro směrem ke mně.

„A já si zase říkala, kdy nadejde den, v kterém se sem vrátím, abych dokončila to, co jsem začala,“ řekla jsem a on zdvihl obočí jako, že nechápe, „abych dokončila vaše zničení,“ řekla jsem s úsměvem na vysvětlenou.

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 12. kaptiola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!