Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 11. kapitola

bella narozeniny


Ještě jedna do tuctu - 11. kapitolaV tomto díle dojde konečně k tomu, na co všichni čekáte. Jak Caytlin zareaguje na špatnou zprávu? A kdo jí bude volat?

Ještě jedna do tuctu – 11. kapitola

 

Stála jsem přitisknutá ke zdi. Většina mých šrámu zmizela, až na jeden. Na ránu, která se mi rýsovala na tváři. Rána, kterou mi Victoria udělala svým dlouhým nehtem. Ta rána, kterou Embry nazval měsíční srpek. Sotva jsem popadala dech. A to hned ze dvou důvodů. Ten první byl ze zděšení. Ze zděšení, že se mé schopnosti vrátily, když si ke mně Embry stoupl, a že fungovaly úplně jinak než předtím. A ten druhý byl, že jsem si uvědomila, že Embryho miluji. Chystala jsem se to Embrymu říct, on mě však přeběhl a pronesl.

„Páni! Takové to teda je!“ prohlásil a ze široka se na mně usmíval.

„Co?“

„Právě jsem se otiskl,“ oznámil mi stále s úsměvem.

„A do koho?“ zeptala jsem se naprosto hloupě.

Samozřejmě že se začal na celé kolo smát. A já s ním.

„Můžeme se otisknout jen do toho, s kým právě jsme. Co jsi mi to chtěla říct?“ zeptal se, když jsme se přestali smát.

„No… jak jsem ráno říkala, že jsem si přehrávala ten sen. A ty jsi objevil, že se mění počasí podle mých pocitů. No a… mě se zdálo o tobě. Od první chvíle, co jsem tě potkala, mě neskutečně přitahuješ. A teď mi došlo, že… jsem… že jsem se… že jsem se do tebe zamilovala,“ dostala jsem to konečně ze sebe. Celou dobu jsem se mu dívala do očí.

„No, to ty ses mi strašně moc líbila. A navíc ještě ta mámina věštba,“ řekl a mávl rukou.

„Jaká věštba?“ zeptala jsem se se zdviženým obočím.

„No, ona je kartářka a takový ty věci ji moc zajímají. No a před třemi týdny mi vykládala karty. Řekla mi, že už brzo potkám lásku svého života, a že ji poznám podle znamení,“ chrlil ze sebe, „měsíčního srpku.“

V tom mi došlo, proč si mě tak prohlížel. Asi jsem se zbláznila. Zamilovala jsem se do vlkodlaka a on se do mě otiskl. Sakra!

„Co bys udělala, kdybych tě teď políbil?“ zeptal se a udělal krok vpřed.

„Embry, víš… to přeci nejde! Jsem upírka. Teda jestli ještě jsem. A ty jsi vlkodlak. Za tohle by mě mohli Volturiovi i zabít. I když pochybuji, že by si troufli. A co by na to řekla tvá smečka?“ ptala jsem se ho, on se však ke mně pořád blížil.

„Miluješ mě, ne?“ zeptal se, když už byl jen půl metru ode mě.

„Ano, ale…“ všechny moje další námitky umlkly, neboť mě políbil. Můj první polibek! A jeho asi také podle toho, co mi včera řekl. Dala jsem mu ruce kolem krku, zatímco on mě láskyplně objímal. Už jsem zapomněla na všechna proti. Myslela jsem jen a jen na něj a na tuhle chvíli.

Milovali jsme se. Seběhlo se to tak rychle, ale zároveň i pomalu. Bylo to krásné. On byl krásný.

Celý den jsme jen tak leželi v posteli a povídali si. Řekla jsem mu, co se změnilo na mých schopnostech. Dříve se voda vytvořila jako mlhavý opar nad mou rukou, teď se ale ovšem v mé ruce objevila koule plná vody. Ale ne tak obyčejné vody. Byla to silná voda, v které by jakoby bylo něco ze mě.

Bylo ráno našeho třetího společného dne, když nás vyrušilo vyzvánění mého mobilu. Vstala jsem zabalená do peřiny a zvedla jej.

„Caytlin?“ ozval se hrubý mužský hlas.

„Same?“ řekla jsem zděšeně a podívala se na Embryho.

„Je tam Embry? Mobil si nechal doma. Nevím, jestli omylem nebo záměrně. Dej mi ho prosím k telefonu.“

Podala jsem Embrymu telefon a zatím jsem si rychle oblékla dlouhé černé kalhoty a světle modrou košili. Hodila jsem si vlasy do culíku. Viděla jsem, jak Embry jen přikyvuje. Už neměl ve tváři úsměv. Po chviličce zavěsil a podíval se na mě se smutným výrazem.

„Co se děje? Sam něco ví? Nebo snad Bella? Victorie?“ ptala jsem se netrpělivě.

„Bella je v pořádku. Teď jela s Jakem domů. Skočila ze skály, proud ji bral pryč, ale Jacob ji zachránil. Victorie se ztratila. Je moc rychlá. Musím ti teď něco říct. Ale sedni si na to,“ řekl a ukazoval na místo vedle sebe. Se zděšeným výrazem jsem si sedla vedle něho. Objal mě kolem ramen. „Caytlin, je mi to moc líto. Jde o Harryho. On měl srdeční záchvat. Zemřel,“ řekl a pevně mě objal.

„Cože? To nemůže být pravda. To přece nemůže být pravda!“ hystericky jsem začala brečet, Embry mě celou dobu pevně držel a snažil se mě utěšit.

„Kdy se to stalo?“ zeptala jsem se skrze vzlyky.

„Včera,“ trvalo dlouho, než ze sebe vydral tohle slovo.

„Včera? Proč mi to řekli až dnes?“ křičela jsem, ale ne na Embryho. Ani on to přece nevěděl, „mohla jsem tam být s ním. Zemřel a já mu lhala! Lhala jsem mu o tom, co se se mnou děje. Tohle si nikdy neodpustím,“ plakala jsem.

Stalo se toho tolik. Zase na mě všechno spadlo. Dostanu se z toho někdy? V jednu chvíli jsem  byla konečně šťastná s Embrym. A teď je všechno pryč. Ze světlé chvilky je zase ta tmavá. Vstala jsem. Embry se mnou. Rychle se oblékl.

„Musím k němu domů. Za Sue a za ostatními,“ řekla jsem Embrymu.

„A já bych měl jít za ostatními. Ale Caytlin, nejdříve bychom to kouzlo měli použít ještě jednou, jak jsme se včera dohodli, ne?“ podíval se na mě. Nebyl z toho příliš nadšený.

Včera jsem souhlasila s tím, že budeme spolu jen pod jednou podmínkou. Že zablokujeme své myšlenky a pocity o tom druhém před smečkou, ale i před mou rodinou a všemi, kteří umí číst myšlenky. Moc se mu to nelíbilo. Chtěl, aby to všichni věděli. Ale já nechtěla, aby mu někdo ublížil. A on zase, aby mě upíři zabili. Což by klidně mohli.

Šli jsme do pracovny, chytli se za ruce a pronesli kouzlo. Pak jsme se dlouhými polibky dlouho loučili. On jediný teď byl v tom všem se mnou. Ujistil mě, že to nikomu neřekne. A že mě nikdy neopustí jako ostatní.

Proměnil se do krásného vlka a s posledním pohledem běžel do lesa. Zatímco já naskočila na motorku a jela k Harrymu domů.

Když jsem tam dojela, už se stmívalo. Zaťukala jsem. Otevřel mi Seth. Mladý kluk, který měl opuchlé oči od pláče. Podíval se na mě a po tváři mu tekla další slza. Přiskočila jsem k němu a objala jej.

„Říkali jsme si, kdy se objevíš. Táta tě bral jako svou dceru. Měl tě moc rád,“ říkal skrz vzlyky.

Ve dveřích za ním se objevila Sue a přidala se k našemu objetí. Leah se na mě chvíli odměřeně dívala, ale pak nás také objala. Po tvářích mi tekly slzy o velikosti hrachu.

Taková skvělá rodina! Proč nemám taky takovou? Jsou jako moje vlastní. Harry mě s nimi seznámil brzo po našem prvním setkání. Všichni byli moc milí. Zamilovala jsem si je. A oni mě také.

Ach, Harry! Proč zrovna on? Byl to skvělý chlap, manžel, otec, přítel.

Sue mě pozvala k nim na večeři. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem podlehla pokušení. Měli plný hrnec polévky. Prý rodinný recept. Lepší polévku jsem nikdy nejedla.

Povídala jsme si a vzpomínaly na Harryho.

Když v tom mi zazvonil mobil. S omluvou jsem jej zvedla.

„Caytlin? Tady Bella. Tohle si musíš poslechnout,“ řekla a s těmito slovy předala mobil někomu jinému.

„Caytlin? To jsem já Alice. Vím, že se mnou teď určitě nechceš mluvit. Ale jestli máš naší rodinu ještě pořád aspoň trošku ráda, tak ihned nasedneš do letadla a poletíš do Volterry. Protože pokud ne, může Edward zemřít,“ s těmito slovy se odmlčela a čekala na mé vyjádření. Slyšela jsem v pozadí letadla. Věděla jsem, že i kdybych chtěla, to letadlo nestihnu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!