Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 10. kapitola


Ještě jedna do tuctu - 10. kapitolaDalší dílek. V tomto díle bude krátký pohled do minulosti na den, kdy se Caytlin seznámila s Carlislem. Dočkáte se návratu ztracených schopností. A Caytlinina vlastního odhalení.

Ještě jedna do tuctu – 10. kapitola

 

A sakra! Sakra, sakra, sakra! Co třeba, myslela jsem na sluníčko? Ne, to ne. To je blbost. Řeknu mu pravdu. Teda aspoň část.

„No, jen jsem si přehrávala sen, který se mi zdál,“ už se chtěl na něco zeptat, ale já pokračovala, „a jak víš, že to bylo mnou? Třeba to byla jen náhoda, ne?“

„Tak to vyzkoušíme. Tak třeba, vzpomeň si na nenávist, kterou jsi ten osudný večer cítila ke svému otci. No tak, do toho!“ prohlásil sebevědomě.

Nevědomky mé myšlenky sklouzly ke vzpomínkám na ten večer. Krev, mrtvá těla, rudé oči. V tom se najednou za oknem změnilo počasí. Místo slunečné oblohy se za oknem prohnal blesk, doprovázený ohromným hromem, který se rozléhal ve všech místnostech.

„Embry, já zírám. Jsi… jsi génius. Jsi nejlepší!“ vykřikla jsem, vyskočila z postele a vrhla se mu kolem krku.

Asi ho to trochu zaskočilo, neboť na vteřinku zaváhal, zda mě také obejmout. Nakonec nejspíše usoudil, že ano.

„To znamená, že se mi vrací schopnosti. Ovšem jedno mě mate,“ řekla jsem a Embry kývnutím pobídl, ať pokračuji, „mé schopnosti byly a jsou sice napojeny na mé emoce, ale jinak. Nikdy se počasí neměnilo podle mé nálady či rozpoložení. Dříve to bylo tak, že když jsem byla rozrušená, mé schopnosti byly slabé a naopak. Něco se muselo změnit. Proč to teď funguje takhle? A proč se mi vrátily zrovna teď?“ uvažovala jsem nahlas.

„Říkáš, že takhle nikdy nefungovaly?“ ujišťoval se Embry zamyšleně.

Přikývla jsem. A přemýšlela nad tím, jak mu to sluší, když přemýšlí.

„No, něco mě napadlo. Co když se tvoje schopnosti znovu aktivovaly kvůli včerejším událostem. Myslím tím Victoriin útok. Pocit nebezpečí v tobě mohl vyvolat pocit, že je potřebuješ,“ navrhl Embry.

„Mohl vyvolat? Embry, on ten pocit vyvolal. Ani nevíš, jak moc jsem si přála mít tu moc. Ale nic. Nic se nestalo. Co na to tvůj návrh?“ zeptala jsem se maličko nazlobeně.

„Tak to odstartovalo něco potom. Třeba to, že jsi nás odhalila. Třeba to je ten pocit nebezpečí. Třeba se bojíš nás,“ řekl smutně a nepatrně sklopil oči k zemi.

„Ne, to ne,“ nevěděla jsem, co na to říct. Co když to byla pravda? Co když z nich mám strach? Nedokázala jsem najít odpovědi ani na ty otázky, které jsem mohla vědět jen já.

„Možná bys to měla vyzkoušet. Zkusit je vyvolat. Počkám na tebe v obývacím pokoji.“ S těmito slovy odešel a zanechal mě samotnou v potemnělé místnosti.

Počasí se opět změnilo. Teď bylo zataženo. Nejspíše to způsobily mé myšlenky. Myšlenky na to, jestli se jich bojím. Vlkodlaků. Jasně, že by mi mohli ublížit. Ale z úcty k Harrymu a Billymu by to neudělali. Snad. Sam mě ještě včera informoval, že všechno řekli Billymu a Harrymu a že se Harry snaží najít Victorii stejně, jako oni. Harry pro mě byl něco jako můj další otec. Měla jsem ho moc ráda. Stejně tak i Billyho.

Oblékla jsem se do lehkých, dlouhých, zelených šatů. Umyla jsem se a nalíčila. Vlasy jsem si nechala volně. Po mé přípravě jsem se rozhodla sejít dolů za Embrym. Fyzicky jsem byla připravena, ale psychicky vůbec.

Už tam stál a čekal na mě, oblečen do hnědých kalhot a modrobílé kostičkované košile. Kousla jsem se do rtu, protože jinak bych slastně vykřikla štěstím. Snažila jsem se uklidnit své hormony. Nedařilo se mi to.

„Tak jdeme na to?“ zeptal se, ale neusmíval se.

„Embry, já…,“ snažila jsem se ho přesvědčit, „já se vás nebojím. Teda myslím. Tebe se nebojím určitě. Beru tě jako nejlepšího kamaráda. Víš něco, co nikdo jiný ne. Odhalila jsem ti celou svou minulost. To nikomu jinému ne.“

 

Vzpomínala jsem na den, kdy jsem poznala Carlislea. Stalo se to 20 let po mé přeměně. Byla jsem zrovna v Chicagu. Bylo počasí pod psa. Všude znělo krupobití.

Po mé pomstě na otci jsem zakopala svou sestru i tělo mé matky. Teda to, co z něho zbylo. Vybrala jsem doma všechny peníze, které jsem měla a žila si svůj život. Nedlouho po tom mi došlo, že už nikdy nebudu stárnout. Na jednu stranu jsem byla ráda a na druhou ne. Odmítla jsem se živit krví lidí, proto jsem lovila zvířata, přičemž se barva mých očí změnila na zlatavě hnědou. Díky bohu! Celých těch 20 let jsem se toulala po světě. Všude možně.

Zrovna jsem se toulala ulicí. Byla jsem promočená na kost. Přes mokré vlasy od deště jsem neviděla na cestu a vrazila jsem do mladého muže s blonďatými vlasy a se stejnýma očima jako jsem měla já.

„Oh, promiňte. Moje chyba,“ řekla jsem rychle a šla dál.

On mě však chytil za paži, přitáhl mě k sobě a díval se mi do očí. Jedním rychlým pohybem jsem ho setřásla.

„Promiň. Nechtěl jsem tě nějak vystrašit nebo ti ublížit. Kdo jsi? Jsi to, co si myslím?“ zkoumal mě pohledem.

„Řeknu své jméno, když ty řekneš to své!“ řekla jsem neoblomně.

„Oh, jistě. Jsem Carlisle Cullen. A jsem jeden z těch, kteří odmítli normální způsob potravy,“ oznámil mi pyšně.

„Jsem Caytlin Davisonová. Takže jsi upír? Piješ jen krev zvířat stejně jako já?“ zeptala jsem se.

„Ano. A nejsem sám. Celá má rodina jsme vegetariáni.“

„Vegetariáni?“ řekla jsem výsměšným tónem.

„Ano, tak si říkáme. A ty jsi to samé. Nechtěla by ses seznámit s mou rodinou?“ zeptal se a podával mi ruku.

Ten den jsem potkala novou rodinu. Svou záchranu. Nový způsob života. Nová etapa mého nekonečně dlouhého života začala.

 

„Dobře,“ řekl a mírně zvedl koutky.

Vyšla jsem na balkón, rozpřáhla ruce a snažila se soustředit na můj nejoblíbenější živel. Vodu. Ačkoliv jsem se jí bála, byla to nejúčinnější zbraň. Nic se nestalo. Zkusila jsem to znovu a znovu. Nic se nestalo.

Cítila jsem na zádech Embryho pohled. Když v tom najednou ke mně přistoupil, stoupl si těsně za mě a dal ruce stejně jako já.

„Zkus to ještě jednou,“ zašeptal mi do ucha.

V tu chvíli jsem úplně zapomněla na živly. Myslela jsem jen na to, jak zklidnit své hormony. Kdybych byla živá, srdce by mi tlouklo jako o život. Přerývavě jsem oddychovala (Další změna - dříve jsem nemusela dýchat, ale teď ano.).

Přestože jsem na živly vůbec nepomyslela, na rukách se mi objevily modré koule vody. Embry úžasem vydechnul. Já jsem se ale lekla a uskočila jsem ke zdi. Snažila jsem se nadechnout. Embry mě starostlivě pozoroval.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se. „Caytlin?“

„Ne, nejsem. Musím se ti k něčemu přiznat,“ řekla jsem s očima upřenýma na těch jeho.

V tom mi to došlo. Mé schopnosti se aktivovaly, když jsem potkala jeho. Celou tu dobu jsem si to nechtěla přiznat. Sváděla jsem to na hormony a na šok. Ale nebylo to tím. Teď mnou prostoupilo teplo, které jsem nikdy předtím nepocítila. Jako by mi celý můj život něco chybělo. Byl to on. Zamilovala jsem se! Poprvé v mém dlouhém životě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!