Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen sen? Asi ne... 8. kapitola

11.11.2010 (19:00) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1374×

8. kapitola

Pití jsme našli docela snadno. Bylo skoro všude. Jake nepil, ale já jo. Asi za hodinu jsme potkali Alice s Jasperem. Byli na mol. Nebo hlavně Alice. Jasper jí se smíchem táhnul nahoru do patra. Ani jsem je nepozdravila. Sama jsem byla v náladě. Jake se mi smál a já všechno viděla tak nějak přiblíženě. Nebýt Jaka už dávno mám hlavu ve zdi. Dveře mi postupem času taky nestačily a Jake mi nabídl, že mě odveze domů. Nebránila jsem se. Byla asi jedna hodina, když jsme odjížděli.

Vzbudila jsem se sama. Bylo mi strašně zle. Bolela mě hlava a to jsem ještě neotevřela oči. Zasténala jsem a chytla si ji.

„No konečně!“ Slyšela jsem vedle sebe známý hlas. Otevřela jsem oči a koukla na něj.

„Jaku, co tu děláš?“ zachraptěla jsem. Teprve teď jsem se rozhlídla po pokoji. Nebyla jsem doma. Moc moderní. Cože?

„Já jsem doma, lásko,“ zasmál se a zvedl se ze židle, co byla u postele.

„Co tu proboha dělám?“ chraptěla jsem.

„No, chtěla jsi ke mně,“ pokrčil rameny jako bych byla z Marsu.

„Fakt? Jaku, co jsem ještě dělala?“ zeptala jsem se a pokusila se vstát, což mi moc nevyšlo, takže jsem skončila zpátky na posteli. Jen se uchechtl.

„Chceš to vědět?“ Všimla jsem si, že jsem skoro nahá. Měla jsem jenom kalhotky. Když mi to došlo, ruce mi vystřelily a zakryly mi prsa.

„Jaku!“ zavrčela jsem. Ruce dal podél hlavy, jako že se brání.

„Nic nebylo! Fakt!“

„Tak mi řekni, co jsem dělala!“ chtěla jsem křičet, ale místo toho jsem zachraptěla a chytla se za hlavu, ale ruka mi vystřelila zase zpátky.

„Ok. Takže, chtěla jsi ke mně domů. Když jsme přijeli, začala ses přede mnou svlíkat. Nejdřív jsem myslel, že ses zbláznila, což se asi potvrdilo. Potom jsi došla k posteli a spadla na ni. Došel jsem k tobě a chtěl jsem tě přikrýt, ale ty sis mě strhla na sebe a začala mě svlíkat,“ začal se smát, ale hned se uklidnil. „Ale já tě odstrčil a ty jsi začala něco mlít, že jsem zlej. Během pěti minut jsi byla tuhá. Nechtěl jsem nic riskovat, takže jsem si ustal na zemi,“ usmál se a ukázal na místo vedle postele. Asi mluvil pravdu. Sakra.

„Ah… No, já o tom nevím,“ pokrčila jsem rameny.

„To vím taky, broučku,“ usmíval se. „Ale byl to hezkej zážitek,“ smál se. Potom došel k sedačce a hodil po mně jeho včerejší košili.

„Můžeš si ji nechat. Na památku,“ mrkl na mě. „Jestli chceš, můžeš se jít vysprchovat. Potom tě odvezu domů,“ usmál se. Rychle jsem se do toho oblíkla a myslím, že bych se do toho vešla dvakrát.

„Díky a promiň,“ pousmála jsem se.

„To je dobrý, ale pít neumíš,“ smál se a ještě po mně hodil ručník. Ukázal na dveře a já tam šla. Sice jsem se pořád nevešla do dveří, ale na druhý pokus jsem to dokázala. Jake se smál. Hodila jsem po něm zlý pohled a potom zavřela dveře. Co to děláš, Nessie?

„Udělám ti šumák!“ zakřičel.

„Jo. Díky,“ vzdychla jsem a svlíkla se. Rychle jsem zaplula do sprchy. No, byla to obrovská sprcha. Bylo tam i rádio! To chci taky! Jestli je tohle jen sen, budu to mít doma do 5-ti minut. Voda byla příjemná. Všechny svaly se mi uvolňovaly a já byla aspoň trochu střízlivá. Po sprše jsem se ještě oblíkla do té košile a ještě vlasy si dala do turbanu. Trošku jsem se zcivilizovala, protože to byla fakt hrůza. Poprvé v životě jsem se sama sebe lekla. Potom jsem šla zpátky.

Seděl na křesle, které bylo jen na provaz puštěné ze zdi. Taková ta kopule. Krásně se na mě usmál a hlavou kývl ke stolu. Byla tam sklenička s acilpirinem.

„Děkuju,“ usmála jsem se a šla si pro to. „Mně je tak blbě,“ zasténala jsem a došla ke stolku. Všechno bylo tak moderní! Tak až moc!

„Ani se ti nedivím,“ zasmál se a zvedl se z křesla. Vzala jsem si skleničku a pomalu pila. Doufám, že to zabere rychle. Ze zadu mě objaly dvě ruce. Vzdychla jsem si a opřela si hlavu o jeho hruď. Prohlížela jsem si ještě poskakující prášek ve skleničce. Jeho rty jsem ucítila na krku. Pro sebe jsem se usmála a znovu se napila. Bylo ticho. Takové uklidňující. Očkem jsem se na něj podívala. Koukal se na mě a usmíval se.

„Máš to tu pěkný,“ usmála jsem se.

„Ale pořád jsi tu nejhezčí ty,“ úsměv mi oplatil. Ušklíbla jsem se a znovu se napila.

„Víš, že jsme spolu už asi dva dny?“ zašeptal, aby tolik to ticho nenarušil.

„Jo? To je pokrok,“ zasmála jsem se. Teda spíš zachraptěla, ale to je jedno.

„Já vím. Zatím mi to vyhovuje. Jsem s tebou dva dny a ještě jsem s tebou nespal,“ zasmál se a znovu mě políbil na krk.

„To je taky pokrok,“ uznala jsem a zasmála se.

„Jo. To je,“ usmál se spíš pro sebe a pustil mě. „Chceš odvíst domů?“ zeptal se.

„Asi jo. Dnešní výlet je asi zrušený,“ zasmála jsem se.

„Jo. To asi jo,“ pousmál se a potom se vrátil ke křeslu. Najednou se od pokoje rozlítly dveře a v nich postarší, ale hezká paní. Poznala jsem, že má hodně plastik.

„To je ona, drahoušku?“ zeptala se Jaka. Uchechtla jsem se.

„Jo, mami,“ zavrčel na ní.

„Ahoj holčičko! Říkej mi Gven. Em… kolik ti je?“ zeptala se mě.

„Dobrý den. Eh… 15,“ pokrčila jsem rameny. Když slyšela můj hlas, trošku se lekla.

„15? Jacobe!“ obrátila se na něj.

„Mami…“

„Vždyť je tak mladá!“ přerušila jeho vzdych.

„Není! V listopadu jí bude 16,“ ušklíbl se.

„To nevadí. Ještě si s tebou promluvím,“ mračila se na něj a potom se podívala na mě. „Počítám, že zůstaneš na oběd,“ usmála se.

„Em…“ Koukla jsem na Jaka. Skrýval úsměv. „Proč ne?“ usmála jsem se a ona měla očividně radost.

„Dobře. Zavolám vás,“ řekla a rychle zmizela z pokoje. Potom zase otevřela a došla k Jakovi. Zděšeně se na ní koukal. Pohladila ho po tváři a usmála se na něj. Potom cupitala pryč. Jakmile zavřela dveře, vyprskla jsem smíchy. Jake si naštvaně vzdychl.

„To dělá pořád,“ zavrčel a vstal z křesla. Rychle jsem se dosmála.

„Jaku, to vadí, že jsem tak mladá?“

„Ne. Teda mě ne, ale asi jí jo. Ona si myslí, že už nejsi panna, a že jsem tě o to připravil já, víš?“ smál se.

„Aha. Jaku, a co bys dělal, kdybych nebyla?“ usmála jsem se tajemně. Zastavil se a koukal na mě. „Dělám si srandu!“ zasmála jsem se a jemu se ulevilo. Došel ke mně a objal mě kolem pasu. Nahnul se s lišáckým úsměvem a políbil mě. Skleničku jsem položila na stolek a objala ho kolem krku. Jeho ruce mi rychle sjely ke kolenům a během chvilky jsem měla nohy obmotané kolem jeho pasu. Vyjekla jsem. Stejně jsem se neodtáhla a čekala, co udělá. Někam se mnou šel, a když mě položil na něco měkkýho, rozbušilo se mi srdce. Odtáhla jsem se a vyděšeně se na něj koukala. Jeho ruce zajely pod už moji košili a hladily mě po bocích.

„Jaku, co – co to děláš?“ vykoktala jsem zděšeně.

„Jen si testuju, jestli jsi nebo nejsi. A jsi,“ usmál se a odtáhl se. Sedl si vedle mě na postel.

„Jak jsi to poznal?“ nechápala jsem a sedla si. Uchechtl se.

„Broučku, to pozná každej kluk,“ ujistil mě.

„Jasně,“ zabručela jsem si a sklonila hlavu. Sundala jsem si ručník a trošku si vlasy ještě vysušila. Potom jsem trhla hlavou a vlasy si dala tam, kde mají být. Usmála jsem se na Jaka.

„Kam ti to mám dát?“ zeptala jsem se. Ukázal na křeslo. Došla jsem tam a přehodila to přes to. Potom jsem se zpátky obrátila k Jakovi. Ruce měl podepřené a zkoumavě se na mě díval.

„Co je?“ uchechtla jsem se. Prstem naznačil, abych šla k němu. Udělala jsem tak. Jeho ruce se objevily těsně pod mým zadečkem a přišouply si mě k němu blíž.

„Lásko, víš, že jsi strašně krásná?“ usmál se na mě a obkročmo si mě na sebe posadil. Uchechtla jsem se.

„Jak jsi na to přišel?“

„Stačí se podívat,“ zašeptal a já mu rukama zabloudila do vlasů. Pousmál se.

„Děkuju, čumáčku,“ šeptla jsem s úsměvem a naklonila jsem se k němu. Ještě před tím si lehl na postel. Zasmála jsem se a políbila ho. To se mi po chvíli vymklo z rukou. Mozek se mi trošku odpojil od těla. Moje ruce opustily jeho vlasy a zajely mu pod triko. Vzdychl si. Líbali jsme se čím dál vášnivěji. Něco mi říkalo, ať toho nechám. Ale já ne! Po chvilce se na mě překulil a já ho vysvlíkla z trika. Hodila jsem ho za postel. Na chvíli jsem zapomněla, jak je mi blbě. Na ten okamžik jsme se na sebe koukli. Pousmála jsem se a znovu si ho přitáhla k sobě. Jen se uchechtl a nechal si to líbit. Rukama jsem ho začala hladit po jeho hrudi. Cítila jsem, jak se mu udělala husí kůže. Trošku se nadzvedl a začal mi rozepínat košili. Po chvíli byla na zemi vedle jeho trika. Jen jsem se zmohla na tichý vzdych.

„Zlatíčka, oběd!“ křičel někdo. Jake na protest zasténal a nepřestával mě líbat. Asi po 5-ti minutách zase.

„Oběd!“ přímo někdo zařval. Teď ne! Jake si vzdychl a pomalu se odtáhl. Vzdychla jsem si.

„Zabiju jí. Skončí v kyselině,“ zasyčel. Uchechtla jsem se. Slezl ze mě a nenechal si ujít pohled na mě. Udělal, jako že si trhá vlasy a potom na mě mrkl. Usmála jsem se a vstala jsem. Objal mě v pase a přitáhl si mě k sobě.

„Moc krásná,“ zašeptal.

„Moc krásný,“ usmála jsem se a prstem mu přejela přes břicho. Usmál se.

„No tak! Děcka!“ křičel pořád někdo.

„Jo! Už jdeme!“ zařval Jake, až jsem se lekla. Uchechtla jsem se a šla se obléct. Už do svýho. Pořád jsme se na sebe koukali.

Když jsme sešli dolů po extra moderních schodech, ocitla jsem se asi v hale.

„No teda!“ vydechla jsem. Bylo to krásný. Nejde to popsat. Jak z vesmíru. Jake mě chytl za ruku a táhl mě do  jídelny. Taky. Obrovská, krásná. Na stolech už bylo nějaké jídlo. Gven seděla v čele až na konci. Jake si sedl vedle mě a začal jíst.

„Řekni mi něco o sobě, holčičko,“ usmála se na mě.

„Em… Já nevím co,“ pokrčila jsem rameny. „Dřív jsem bydlela v D.C. Sem jsme se přestěhovali asi před týdnem. Do školy jsem nastoupila hned, no, a potkala jeho,“ usmála jsem se.

„A co tvoje minulost?“

„No, na základní škole jsem se učila docela dobře. Nevím, co bych vám řekla,“ vykrucovala jsem se z toho, že mě někdo šikanoval.

„A kamarádi? Nepíšeš si s někým?“

„Em…“

„Mami, nevyptávej se jí tak! Nech jí najíst. Rodiče jí chcou doma,“ zavrčel na ní Jake. Oddychla jsem si.

„Ano. Promiň,“ usmála se na mě a já začala jíst. Bylo to dobrý. Výborný.

Po obědě jsem poděkovala a Jake mě odvezl domů. Rozloučili jsme se a já šla domů. Tam jsem dostala sprda, kde jsem to byla, ale já myslela na postel. Jakmile jsem se k ní dostala, usnula jsem.

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen sen? Asi ne... 8. kapitola: