Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 19. kapitola

03.01.2010 (07:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3480×

Naše skupina se rozestoupila a opětovali vrčení.

Naštvaně jsem si odfrkla, všichni vrčí, jen já nemůžu! To je tak nefér…

Vlci pomalu vyšli z lesa a přikrčili se. Vrčení se ještě zesílilo jak u vlků, tak u nás.

Celá smečka chvíli přešlapovala na místě a pak se rozestoupili, vedle každého byl teď prostor asi dva metry.

„Co tu dělá? Chce snad umřít?“

„Je to člověk, asi přišla dělat publikum…“

„Ona je jiná, čte myšlenky.“

„Snad si nemyslí, že by mohla bojovat, s námi… směšné.“

Tyhle a mnoho podobných myšlenek se rozléhaly  po mýtině, já se jen usmála a pak opět nasadila masku hráče pokeru.

Vlci se posunuli o několik kroků blíže a vycenili zuby, vrčení stále neutichlo. Periferním viděním jsem zahlédla, jak se všichni Cullenová nakrčili do útočných pozic a vycenili zuby. Já jsem se jen lehce předklonila, ale stále zůstávala poměrně vzpřímená, na rozdíl od ostatních. Od své masky jsem po chvíli upustila a na tváři se mi opět objevil mírný, trochu šílený úsměv.

„Ať jde ta dívka pryč!“ řvaly po mě myšlenky Sama.

„Ale kam bych chodila?“ zeptala jsem se pohrdavým tónem.

„Nechceme bojovat,“ vložil se do toho Carlisle a všechny vlčí oči se otočily k němu. Vrčení na chvíli utichlo, ale pak se zase rozeznělo.

„To jste si měli rozmyslet dřív,“ řekl Sam myšlenkou a Edward to Carlisleovi hned sdělil.

„My smlouvu neporušili, odejděte. Jestli ne, nevidíme jiné řešení, než válku,“ odvětil Carlisle, nikdy jsem ho takto neviděla, tohle se k němu nehodilo. Nedokázala jsem si ho představit bojovat s vlky, natož Esme nebo Alici… Nebo sebe.

„Pak tedy válku!“ křikl Sam v myšlenkách a všichni vlci se naráz rozběhli, na jejich čin reagovali upíři rychlým útokem.

„Jacobe,“ řekla jsem do větru a rudohnědý vlk se ke mně otočil. A já ,s pohledem, kterým by se dalo vraždit, šla velmi rychlým tempem k němu.

„Bello co to děláš, jsou to upíři, oni tě zabijí,“ řekl mi žalostnou myšlenkou.

„To si opravdu nemyslím,“ odsekla jsem mu hrubě a on naklonil hlavu lehce na bok.

„Běž pryč nebo přijdeš k úrazu, jsi jen člověk,“ myslel si.

„Jacobe, ty nic nechápeš…“ povzdechla jsem si. Opravdu nic nechápal.

„Napadlo tě někdy, že to nebylo oni. Nedošlo ti, že když mě kousne upír, že bych se měla přeměnit na upíra?“ křikla jsem po něm v mírné hysterii.

„Jak je to možné?“ ptal se a udělal krok vpravo, já vlevo. Začali jsme kolem sebe kroužit.

„Vy psy, vy jste tak nechápavý. Mě kousl někdo z nich!“ křikla jsem po něm.

„To vy jste porušili smlouvu první,“  zašeptala jsem a on zase nic nechápal.

„Jacobe! Já nejsem člověk!“ zařvala jsem po něm.

„Bello…“ poslal mi myšlenkou.

„Netušíš, co chci právě udělat, netušíš jak moc je to pro mě těžké. Omlouvám se,“ zašeptal jsem směrem k němu.

„Jsi na špatné straně, měla bys být na naší straně, místo stát po boku pijavic,“ jeho tón byl prosebný.

„Ne Jacobe, jsem na té nejlepší – na své,“ sykla jsem na něj a přiblížila jsem se blíž k něm.

„Nemáš šanci, jsi člověk,“ myslel si pohrdavě.

„Jacobe Blacku, já NEJSEM člověk!“ zařvala jsem.

„Nedokážeš mě zabít, nemáš na to, jsi jen člověk,“ tak chlapeček chce provokovat. Přistoupila jsem na jeho hru, tahle bitva bude krutá.

„Jsi si tím jistý? Já bych být tebou nebyla, ale jestli se o tom chce přesvědčit…“ řekla jsem tím nejsladším hláskem, jakým jsem dokázala.

„Je mi to líto,“ zašeptala jsem jen…

Jak moc máte v lásce Sama??

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 19. kapitola: