Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t'aime - 4. kapitola (Deuil)

3.Handaa-LaPushBeach


Je t'aime - 4. kapitola (Deuil)Přidávám další díl Je´taime. Po hodně dlouhé době. Mám strach aby se mi neprolínaly dvě povídky, co píšu, dohromady. Ale pro vás udělám všechno. Jen mi napište jestli se mi povídka podařila, nebo mám raději nejprve dopsat Kdo s koho a poté se soustředit na tuto. Děkuju

Skvěle vybavená jsem běžela po boku Emmeta na místo setkání. Byli jsme celí v černém abychom na sebe zbytečně neupozorňovali. To víte, i když je tma vidíme dost dobře, takže je to celkem k ničemu. Měli jsme pro sebe celý les a taky jsme toho hodlali využít.

,,Pravidla jsou jasná všem?“ Zeptal se Jasper, když jsme dorazili všichni na malou loučku uprostřed lesa.

,,Jasné, žádný nejsou. To si zapamatuju i já.“ Chvástal se pyšně Emmet.

,,Jasné, jen platí to, že hra začíná přesně do 1 minuty od začátku startu jasné. Takže jdeme na to. Kdo to dostane, vrací se zpátky sem a čeká na konec.“

,,Připravit, pozor, hra…“ Odstartoval Emmet a rozběhl se do útrob lesa. Stejně jako všichni ostatní. Jen já se rozeběhla o pár vteřin později abych viděla kterým směrem kdo běží. Vyšplhala jsem na vrchol borovice, která stála na kraji loučky a vydala se Edwardovým směrem touto cestou. Tak tohle bude hodně jednoduchý, pomyslela jsem si, když jsem ho zahlédla jak běží směr řeka. Velkým skokem jsem skočila na strom na druhé straně řeky a hodlala si na něj počíhat. Ale ne, ne, ne. Zahlédl mě. Sakra. Co teď. Místo aby řeku přeskočil se předváděl a běžel přímo po ní! To by mohla být moje šance. Odrazila jsem se a skočila mu přímo na záda. Překvapila jsem ho a jakmile přestal běžet i se mnou na zádech už jsme se prali pod vodou. Někam mi spadla pistole a navíc mě Edward držel za nohu. Kruci, tohle jsem nečekala. Skopla jsem ho a plavala k hladině, pistole musí být někde na kameni. Zahlédla jsem jí když jsme se potápěli. Hladinu jsme rozčísli oba společně a najednou…

,,To snad není pravda.“ Zakřičeli jsme s Edwardem unisono.

Oba jsme to dostali do hlavy a pěknou dávku. Já růžové a Edward svítivě žluté. Jasper a Emmet nás viděli a počíhali si na nás. Emmet se mohl strhat smíchy.

,,Konečně jsem dostal Edíka, paráda.“ Jasper využil jeho nepozornosti a sejmul ho pěkně mířenou ranou přímo do čela.

,,Abys z toho taky něco měl, Emmetku.“ Teď jsme se zase smáli všichni ostatní a nakonec i Emmet se k nám přidal.

,, No tak co takhle završit to pěknou svačinkou co?“ Zahlásil Emmet.

,,Kdo skolí největší kousek vítězí.“

,,Ano? A co je v sázce?“ Zeptala jsem se. Když už vítězství tak ať to za to stojí ne?

,, Ten, kdo vyhraje bude celý den pánem domu, nebo alespoň pánem vás tří …!“ Ukázal na nás, jako by už to měl v kapse a rozběhl se do lesa. Tak to čekej, rozhodně ti nehodlám podávat ovladač od televize a natřásat polštáře celý den. Vyběhla jsem za ním a snažila se zavětřit nějaký pěkný úlovek. Už jen pár skoků dál jsem ucítila medvěda a musím říct, že to byl výstavní kousek. Vůbec jsem nedávala pozor na okolí. Proč taky do stromu nenarazím. Leda, že by ten strom narazil do mě… Jenže to nebyl strom ale Edward. Naběhl do mě plnou rychlostí a odhodil mě mezi stromy. Co to do něj vjelo? Proč je tak agresivní? Na medvěda jsem si už ani nevzpomněla a sama se vracela do domu. Ještě to nebyl můj domov, jen místo, kde teď budu žít. I když myslím, že s dalším osazenstvem toho domu, to bude domov s velkým D hodně brzy.

Ale teď mi bylo smutno. Nejenom, že se mi stýskalo po mých starých kamarádech a po… Crisovi, ale teď navíc mě Edward nejspíš nenávidí. Ale co jsem mu provedla? Zuřivě jsem přešla z pomalé chůze až do upířího běhu. Musela ze mě být vidět jen rozmazaná šmouha. Hodlala jsem běžet a nezastavit se tak dlouho dokud na mě nezačne působit únava. Chci spát. Uniknout z tohohle všedního světa a chvíli být jen já a moje sny.

Vyběhla jsem na nejvyšší vrchol Mount Mc Kinley – v indiánském nářečí DENALI. Vysoký 6 194 m n.m. Páni, já ale válím. Ta škola občas taky k něčemu byla. To už na mě ale bylo moc. Sedla jsem si na vrchol a dívala se na východ slunce. Viděla jsem jich už tolik a každý byl jiný. Může být snad něco krásnějšího než právě svítání?

Dívala jsem se přímo do slunce a pomalu upadala do tolik vítaného spánku.

Když jsem se probrala byla už znovu tma. Měla bych se vrátit. Za celou dobu jsem se neozvala a hlavně potřebuju koupel. Prohrábla jsem si prsty vlasy a fuj…! Byly slepené od nějakého svinstva. To ta pitomá barva, musím to dostat dolů. Dala jsem se do uvolněného běhu. Svoji mp3 jsem s sebou neměla tak jsem si alespoň potichu zpívala.

Do domu jsem vpadla jako velká voda. Většina osazenstva byla namačkaná u jednoho stolu v obýváku a nejspíš zase vymýšleli nějaké blbosti. Esme s Carlislem se ještě nevrátili, takže na party ještě zbývalo dost času.

,,Dost, že jsi zpět Bell. Měla by ses jít vážně umýt.“ Nakrčila ten svůj nosík.

,,Díky Alice, bez tebe bych na to nepřišla.“ Ani se nedivím, že mě nehledali, když tu mají tuhle vědmu. Málem už bych se bála, že jim je jedno co se mnou je. Mrzelo by mě to, ale jsem zvyklá, že se o mě nikdo moc nestará, takže žádná změna. I když s nimi se cítím jako s rodinou. Takže vlastně změna k lepšímu ne? Mnohem lepšímu.

,,Konečně nějaký zastání. To drbání mojí hlavičky by jistě můj sparing partner nedovolil. Co Bello?“

,,To jo, ještě bych přinesla rejžák. Pěkně si mě vypekl. Alice kdybys náhodou měla nějaký nápad jak tohle…“ Vzala jsem do prstů pramen zářivě růžových vlasů… ,, dostat dolů, sem s ním.“ Podívala jsem se na Emmeta, na jehož hlavě byla stejná barva, jen o odstín světlejší. Rose mu hlavičku nejspíš vážně pěkně odrbala.

,,I když asi nemá co Emme?“ Dobře mu tak, místo aby mě bránil, jako parťáka tak si hrál na svém vlastním písečku.

,,Neboj Bell, za pár dní to zmizí úplně. Mám zkušenosti.“ Hrdě si poklepal hrudník a dál se věnoval svým kartám.

,,Hrajete poker? Bezva. Až se umyju ukážu vám jak hraje poker mistr.“ Mávla jsem jim a pohodila růžovou hlavou směr Emmet.

,,Tě pic růžovko.“

,,Ty máš co říkat.“ Zamumlala jsem si neslyšně a vyběhla schody do patra. Zapadla jsem do pokoje a cestou ze sebe strhávala všechno oblečení. Ještě jsem si z nakoupených věcí vytáhla heboučký ručník a taštičku s hygienickými potřebami a vrazila jsem do koupelny. Postavila jsem se před zrcadlo a začala si prohlížet tu pohromu na mé hlavě.

,,Jo to půjde dolů těžko!“ Ozvalo se za mnou.

,,No to asi jo.“ Odpověděla jsem nepřítomně. Cože? Komu tu sakra odpovídám. Zbrkle jsem se otočila a zírala na Edwarda jak si hoví ve vaně. No bezva, takže už to má z první ruky, i bez prádla. Čapla jsem ručník a bleskově se do něj zabalila.

,,Co tady děláš?“ Pečlivě jsem vyslovovala každé slovo. Zuřila jsem.

,,Co by, koupu se.“

,,Tady?“

,,Jak vidíš. Bohužel tuhle koupelnu sdílíme spolu. Nemám na výběr. A Bello, mám rád čistotu, takže…“

Já ho tak nenávidím. Co si o sobě myslí?

,,Jo neboj se. Já taky. Takže prkýnko dávej dolů a nenechávej tu žádný chlupy.“ Mávla jsem nad umyvadlo, kde jich pár bylo.

,,Chystáš se plést svetr?“ Trošku jsem to zdramatizovala ale co.

,,Ne čepici. Pro tebe.“ Ukázal na mojí růžovou hlavu. Sjela jsem pohledem tu jeho žlutou a ušklíbla se. Alespoň, že to taky schytal. Nakonec ještě Emmetovi poděkuju.

,,Polib si.“ Sebrala jsem svoje saky paky a šla hledat jinou koupelnu. Snad tu bude alespoň nějaká pro hosty. Hrůza, co se mnou ten nafoukaný upír dělá. Nikdy jsem taková nebyla. Vždyť já taková nejsem a nechci být. Tohle nejspíš nebude fungovat. Já sem prostě nepatřím, tím to je. Měla bych si najít vlastní bydlení. Vzala jsem si v pokoji ještě župan, nerada bych zažila nějaké další překvapení a zalezla do koupelny na druhé straně chodby. Pro jistotu jsem zamkla všechny dveře a napustila si horkou vanu. Po nekonečně dlouhé době jsem byla rozhodnutá. Tady být nemůžu. Jen to musím nějak vymyslet s Alice. Ale jak…

,,Isabello!!! Okamžitě vylez ven a vysvětli mi to! Proč tě vidím, jak se stěhuješ?“

Sakra…

 

Shrnutí povídek 5


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je t'aime - 4. kapitola (Deuil):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!