Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t´aime - 14. (Ju avec le feu)


Je t´aime - 14. (Ju avec le feu)Pro věrné čtenářky, které jsem ještě neomrzela. I když možná se to časem změní a já je budu nudit, ale stejně je budu mí nejraději.
Pro RosalieHaleCullen, jaaničku, sherylly, elikk, Dancu5, CamaroLex, paju Zuzku8, Sandru Baris1715 a pro spoustu dalších, které se těší, že něco vymyslím. A také pro Hanulku, která si to snad přečte až se nám vrátí a nechá mi tu pěkný komentář, na který se moc těším, stejně jako na ty spousty vašich, které mi tu jistě v hojném počtu hodláte nechat. Ať už budete nadávat či kritizovat, stejně se těším... :-)

„Tajemný? To mi k tobě moc nesedí.“

„Moc toho o mě ještě nevíš.“

„Nevím jestli se chci všechno dozvědět.“ Naklonila jsem se k němu blíž a mrkla na něj.

„Ale no tak, fuj. Nechte si to na jindy. Co budem dělat teď?“

„Emmete, ty aby ses taky neprojevil co?“ Alice mu vlepila malý pohlavek a pomrkávala po mě. Není to jak si myslíš. Je to jen pošťuchování. Chtělo se mi jí vpálit do toho jejího úsměvu ale copak to šlo? Tady přede všemi se nějak obhajovat?

„Emmete! Tohle hrát nebudeme. Taková blbost může napadnout jenom tebe!“ Zase ta jejich nonverbální komunikace, to mě fakt se…

„Co se bojíš. Minule to byla sranda ne?“

„Jak pro koho.“

„Nemůžu za to, že tobě se minule…“

„To stačí!“

„Tak tohle mě začalo zajímat. Ať je to co je to, hraju.“

Emmet si promnul ruce a… „Takže, takhle hraje se jmenuje Šílenej Terorista.“ Proboha, co z tohohle může vzniknout?! „Takže, já jsem samozřejmě terorista. Jeden z vás bude můj komplic a ostatní budou oběti.“ Takže kravina. Ten Emmet je prostě fakt Emmet. „Já a můj pobočník odejdeme a ostatní se tady zatím obrní a připraví si zbraně. Můžou používat jen to co je doma. My si vystačíme s tím co najdeme. Pravidla jsou jednoduchá, zásah a boj a je po nich.“

„Dobře, budu terorista komplic.“ Přihlásila jsem se na post nejvyšší, tedy druhý.

„Výborně, můj pobočníku. Jdeme se převléct a na bojiště.“

Doběhla jsem se do pokoje převléct do černého a vrátila se zpět.

„Ale ne Bello. Tohle musíš mít na sobě a taky tohle.“ Narazil mi na hlavu odpornou gumovou masku a do ruky pistoli na vodu. „Jdeme na to!“

Vyšli jsme ven a probírali naši strategii. Byla jednoduchá. Museli jsme se rozhodnout rychle aby to Alice neviděla a já musela jít po Edwardovi, protože neslyšel moje myšlenky. To se nedomyslelo, příště beru jako šéf teroristu Alice… Naplněné zbraně jsme měli, ještě jsme udělali sněhovou munici a vyrazili jsme.

Celý dům byl potemnělý a tichý. Vylezla jsem do patra a vlezla dovnitř oknem svého pokoje. Potichu jsem se plížila a chystala se otevřít dveře a pokračovat dál ale…

„Pšt…“ Velice tiše, i pro moje poloupíří smysly mi někdo do ucha zašeptal, sundal masku a držel mi ústa. Prudce jsem se otočila, no spíše mě otočil on.

Vykulila jsem na něj oči. Edward? Čekal mě tu?

„Prohrála jsi, dostal jsem tě.“ To bylo snad ještě tišší než předtím. „Vzdáváš se?“ V podstatě ani nemusel šeptat, domem se rozléhaly zvuky jekotu a bojových pokřiků Emmeta.

„Bello! Mám jednoho! Jednu… jednoho… Nevim, to je fuk!“ Rozlehlo se domem.

„Vzdáváš se?“ Naléhal mi do ucha znovu Edward.

„Blázníš? Já? Nikdy!“

„Čekal jsem to!“ Uvěznil mi ruce za zády a přitiskl mě na stěnu.

„Zavolám posily!“

„Nemyslím si…“ Snažil se mě umlčet polibky ale uhýbala jsem seč jsem mohla.

„Dobře, dostal jsi mě, tak mě už můžeš pustit ne?“

„Ještě jsem nedostal odměnu.“ Konečně se mu podařilo uvěznit moje rty svými.  Vzpouzela jsem se ale odolat něčemu tak neodolatelnému a žádoucímu… nejde. Podvolila jsem se a sladila pohyb svých rtů s těmi jeho. Pootevřela jsem rty a nechala ho aby laskal můj jazyk. Sjeli jsme po stěně níže a napůl teď leželi. Už nedržel moje ruce ale mé boky a já si ho naopak přitahovala blíž a blíž. „Chci víc…“ Vydechl mi do pusy. I já jsem to chtěla ale nepřipadalo mi to správné. Byla jsem v tomhle maličko staromódní. To, že jsem ho tajně milovala od první chvíle přeci na věci nic nemění.

Zarazila jsem se. Právě jsem si to konečně přiznala. Já ho snad miluju. To je síla. Ale jak je na tom on? Co když je to jen opojení a první milování bude i poslední. Ale bože… jeho ruce se sunuly po mých bocích výš až k okraji podprsenky a zatemňovaly mi mysl. Cítila jsem konečky jeho prstů na mých ňadrech, podprsenka mi překážela, všechno oblečení nás tak svazovalo. Nemohla jsem ovládnout svoje ruce. Vyhrnovala jsem mu tričko a pod dlaněmi cítila jeho svalnaté tělo… Kašlu na to.

Vytáhla jsem mu tričko a přerušila náš polibek. Místo toho jsem svými rty objížděla jeho bříško a jazykem obkroužila bradavky. Slastně vydechl… Překulil se na mě a…

„Bellooo! Výhra je naše, už jenom Edward. Dostala jsi ho?“ Emmet se ozýval v nebezpečné blízkosti.

„Myslím, že ano…“ Zamumlala jsem Edwardovi do úst a jemně ho odstrčila. „V obýváku, až odejdou na lov… Alice nám pomůže.“ Pošeptala jsem mu ještě než jsem ho rychlým pohybem obrátila zase na záda a vyšvihla se na nohy. Jedním tahem jsem stáhla svoje tričko zase dolů a zvedla svoji zbraň a masku, kterou jsem si nasadila.

„Nevím, co je lepší…“ Smál se Edward mému vzhledu.

„Ha, ha…“ Namířila jsem na něj a vyprázdnila jsem na něj celou nádržku. „Tohle je mnohem lepší!“ Křičela jsem… „Emmete, vítězství je naše!“ Jak se dalo čekat, Emmet se vřítil do pokoje jako velká voda a stejně tak se pustil do kropení Edwarda.

„Bezva, teď si probereme benefity vítězství…“ To už jsem viděla jen jeho záda, jak mizel ze dveří.

„Tohle si vypiješ.“ Pohrozil mi Edward mile.

„Těším se!“ Poslala jsem mu vzdušný polibek a kráčela ve stopách Emmetových.

Ve skutečnosti jsem se ale bála. Budu se muset nejprve dozvědět jednu věc a bojím se odpovědi…

 

Dole už sedělo celé osazenstvo chaty. Emmet nad nimi kráčel jako bůh pomsty a přemýšlivě krčil čelo.

„Bello, přiveď posledního zajatce.“ Posadila jsem Edwarda vedle Alice, která byla nadmíru spokojená, i přes svou současnou pozici.

„Emmete nevymýšlej zase kraviny. Rozhodně tu nebudu poskakovat v kostýmu baletky jako blbec. Vymysli něco normálního. Nebo nech Bellu ať vyřkne ortel.“

„A co kdybych si to ještě rozmyslela? Teď mi to nějak nemyslí, šla bych spát.“ Okatě jsem si zívla.

„Ale ať je to něco pořádného Bell, nejprve si přijď pro schválení…“

„Neboj se Emme, neodepřu ti právo veta.“ Zasmála jsem se a zvedla se k odchodu.

„Nezajdeme na lov?“ Zaslechla jsem ještě než za mnou zapadly dveře pokoje. Dám si sprchu, chci mít čistou hlavu…

 

13 Shrnutí povídek 15



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je t´aime - 14. (Ju avec le feu):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!