Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 40. kapitola

09.05.2016 (20:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2580×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

40. kapitola

„Jako tenkrát?“ doplnila jsem a sledovala, co to s Jasperem udělá. Kdy tenkrát?  To ještě s námi asi nebyli, protože si nepamatuju, že by Bella někdy trpěla.

„To byla Bella ještě malá, byl jí rok, i když vypadala na pětileté dítě. Toulali jsme se po lesích, Bella mi seděla na zádech jako opička a vesele se smála. Byli jsme oba šťastní. Měli jsme jeden druhého a víc jsme nepotřebovali. Ale v tu se nám do cesty postavila skupinka nomádů, kteří cítili Bellinu krev, tehdy voněla mnohem lákavěji než dnes a taky mnohem lákavěji než normální člověk. Samozřejmě jsem se jim postavil, abych ji ochránil, tehdy ještě nevěděla o svých darech. Nechal jsem ji stát stranou a sám se proti nim rozeběhl, byli to ještě mladí upíři, neuměli se ovládat a neuměli bojovat, lehce jsem je přemohl, ale když jsem dobojoval s posledním, lesem se rozlehl Bellin křik. Rychle jsem se po ní otočil a viděl jednoho z nich, jak pije z jejího krku a taky ten děs a panický strach v její tváři. Podařilo se mi ho zabít dřív, než stačil vypít její krve víc, ale když bylo po všem, rána na Bellině krku pořád strašně krvácela a nechtěla se zastavit ani zahojit. Když se mi konečně krev podařilo zastavit, Bella dostala horečku, která stále stoupala a neklesala. Schoval jsem se s ní v jeskyni a odmítal ji pustit ze své náruče, celé dny bez přestávky jsem ji chladil ve své náruči, ale stále hořela. V těch horečkách začala volat Renée. Byl jsem zmatený, tehdy vůbec ještě nevěděla, kdo Renée vůbec je, byla ještě moc malá, aby to pochopila. Zoufale volala to samé, co dnes. Pamatuju si to jako by to bylo včera, ten strach a zoufalství, že bych o ni přišel. Nevím, co bych tehdy dělal, kdybych o ni opravdu přišel. Ale stal se zázrak. Její rána se během chvíle zahojila a horečka klesla než jsem stačil mrknout, byla to taková rychlost a Bella byla zase zdravá. Věděl jsem, že nad ní musel někdo bdít, protože to bylo až moc neuvěřitelné. Děkoval jsem Bohu, že to tak dopadlo, a slíbil si, že ji budu chránit, aby už nikdy netrpěla jako tehdy mou vinnou, ale nedokázal jsem to dodržet. Co jsem to za otce, když jsem znovu dopustil, aby Bella takhle trpěla?!“ rozkřičel se na celou tělocvičnu.

Seděla jsem vedle něj a ani nedutala. Nevěděla jsem, že se v minulosti stalo něco takového. Jasper nikdy nemluvil o tom, co se dělo po Bellině narození, možná na to vzpomínal, ale o tomhle nikdo z nás nevěděl.

Ale bylo to zvláštní. Má pravdu. Je to až moc neuvěřitelné. Jak by se mohla rána po upířích zubech zahojit a horečka klesnout během chvíle? Po upířích zubech vždycky zůstane jizva, Jazzovi ruce, kde má kousance od novorozenců z bitev, jsou toho důkazem, ale nevšimla jsem si, že by Bella měla na krku nějakou, a ty z Karpat taky mizí. Tohle je vskutku podivné.

„Jazzi, lásko, není to přece tvoje chyba. Ale jak jsi sám říkal. Někdo nad Bellou bdí, jak jinak by dokázala vydržet takhle dlouho? Její rány se hojí nesmírnou rychlostí, třeba se už každým dnem probere. Nemyslíš, že bude šťastnější, když se probere a uvidí svého otce? Co jsi to za tátu, že utíkáš od své dcery, když tě potřebuje?“ zeptala jsem se ho a doufala, že se vzchopí jako pravý muž a otec a půjde za Bellou.

Jasper se zarazil a pak pomalu vzhlédl. Zarazila jsem se, když jsem viděla jeho radostný a dojatý výraz, čekajíc na to, kdy mu z očí vytrysknout slzy. Stačilo málo a plakal by jako želva, tím jsem si byla jistá.

Natáhl se a vtiskl mi sladký polibek. Byla jsem překvapena, protože to bylo poprvé, co mě políbil od Bellina zmizení. Ztuhla jsem. Když se odtáhl, v jeho tváři vládla radost a usmíval se jako sluníčko. Absolutně nic jsem nechápala.

„Jsi neuvěřitelná, Alice. Od Bellina zmizení jsem s tebou sotva promluvil, a ty mě i po tom všem, co jsem se k tobě choval skoro jako k cizí, utěšuješ a podpíráš. Zasloužila by jsi někoho lepšího, kdo by si tě více vážil, a ne mě,“ řekl skoro plačtivě a já měla chuť ho štípnout, aby se probral.

„Blázínku. Copak bych mohla milovat někoho jiného než tebe? Já vím, že pro tebe nikdy nebudu znamenat tolik co Bella, a asi nikdy nepochopím vztah rodič a dítě, ale rozhodně tě z toho neobviňuju. Věděla jsem, na čem jsem, když jsem si tě brala. Já vím, že největší část tvého srdce patří Belle, a že tam je i místo pro její matku, ale mě to nevadí. Pokud můžu obývat i tu nejmenší část ve tvém srdci, nemůžu si stěžovat. Miluju tě,“ řekla jsem a myslela to smrtelně vážně. Zvedla jsem se a natáhla k Jasperovi ruku. S úsměvem ji přijal a postavil se na nohy.

„A teď pojďme za Bellou. V tuto chvíli tě potřebuje víc než já,“ řekla jsem a táhla ho za sebou pryč z tělocvičny.

***

Bellin stav se zlepšoval. Její teplota klesla do normálu, a její zranění už byla zcela vyléčena, nikde nezůstala ani jizvička, ani po upířích zubech, což byl vážně zázrak. Šance, že se může každým dnem probudit, byla stále větší a větší.

Všichni byli nedočkavý a nervózní, že se Bella může probudit, že se od ní nikdo nechtěl hnout. Edward se od ní nehnul ani tak, ani na lovy nechodil. To mu vždy někdo něco donesl, ale ani to nechtěl pít, ale pak stačilo, abych mu řekla, že Bella bude šťastnější, když uvidí jeho zlaté oči, a vypil to dřív, než bych stihla říct švec.

Poslední dny se od ní většina gardy nevzdalovala, protože Carlisle předvídal, že by se mohla někdy teď probudit, a my jsme neměli důvod tomu nevěřit. Přáli jsem si, aby byla už Bella v pořádku. 

Stála jsem vedle Belliny postele a opírala se o stěnu a pozorovala Bellinu tvář, zda se jí nepohnou řasy a její oči se neotevřou. Nic se však nedělo. Nic jsem si z toho nedělala, už pár dní to je takhle, ale fakt jsem si přála, aby nabrala vědomí.

Uvnitř sebe jsem cítila zvláštní cukání. Sáhla jsem si na hruď, která se jemně otřásala a přemýšlela, čím by to tak mohlo být. Co se to děje? A pak jsem dostala nápad. Pohled jsem střelila k Belle a usmála se.

Viděla jsem, jak se na její tváři zatnuly všechny svaly a její řasy se jemně zatřásly. Všichni zpozorněli a div neztuhly v sochy. Skoro všichni jsme se o krok přiblížili k Belle, abychom měli lepší výhled.

Bellina víčka se zatřásla a ona zamrkala. Usmála jsem se a byla šťastná, že konečně nabrala vědomí. Chvíli ještě mrkala, než si její oči přivykly na světlo v tomhle pokoji a pak koukala do stropu. Přišlo mi, jako by její oči byli nějaké jiné, než je měla předtím.

„Bello,“ zašeptal Edward jemně a malinko se k Belle naklonil. Bellina tvář ztuhla a jemně se natočila na Edwarda, odkud slyšela jeho hlas. Když se jejich oči setkali, viděla jsem, jak Edward radostí skoro pláče, ale Bella nevypadala moc šťastně.

Zvedla levou ruku, kterou měla volnou, protože Edward ji držel za pravou, a zvedala ji ke své tváři. Myslela jsem si, že si chce sáhnout na hlavu, zda nespí, ale mýlila jsem se, hodně jsem se mýlila.

Bella otevřela pusu, vložila do ní své zápěstí a kousla. Všichni jsme se hrozně vyděsili, když jsme to viděli. Z jejího zápěstí se vyhrnula krev. Ihned se u Belly objevil Carlisle a vyčistil jí to a zavázal fáčem.

„Proč jsi to udělala, Bello?“ zeptal se jí Carlisle, který utáhl fáč, aby se to nerozmotalo. Bella se podívala na svojí ruku a pak vzhlédla do Carlisleovi tváře. Vypadala zmateně. Rozhlédla se a vypadala ještě zmateněji.

„Chtěla jsem se probudit,“ zašeptala potichu, že jsem si myslela, že jsem ji neslyšela, ale slyšela jsem, a moc dobře. Všichni zalapali po dechu a nahodili nechápavé a zmatené výrazy. Co tím myslela?

„Není možné, aby tohle bylo skutečné. Nechci trpět ještě víc. Chci konečně zemřít a odejít z tohohle pekla,“ řekla a po tváři jí stekla slza. Tohle jsem nemohla pozorovat. Ona si myslí, že je tohle sen?

„Bello, otevři oči! Tohle není sen! Tohle je skutečnost! Jsi doma, ve Volteře, všichni jsme netrpělivě čekali na tvoje probuzení!“ řekla jsem jí silnějším hlasem, sundala si prstýnek z ruky a ukázala jí ho. Vytřeštila na něj oči a pak se podívala na mě.

„Odkud ho máš?“ zeptala se mě chraplavě. Copak si to nepamatuje? Jasně, že ne. Byla na pokraji smrti, mohla to považovat za sen.

„Dalas mi ho, když se mi zjevila tvoje duše. Prosilas mě, abych chránila Volterru, pamatuješ?“ zeptala jsem se jí a čekala, zda si na něco vzpomene. Její oči ukazovaly, jak jí to v mozku šrotuje, vzpomínala.

„To nebyl sen? Ale pokud jsem ve Volteře a nesním, znamená to, že jste nerespektovali mé přání zemřít,“ zašeptala trochu zklamaně a mě přejel mráz po zádech. To je to, čeho jsem se bála. Bude nás za to nenávidět.

„Bello, nemohli jsme tě nechat zemřít,“ ozval se Edward, „Já tě nemohl nechat odejít. Byla to moje chyba, že tě unesli, musel jsem tě zachránit, jak bych bez tebe mohl žít dál?“ Bella otočila hlavu na Edwarda a vypadala překvapeně.

„Edwarde,“ zašeptala a zvedla ruku k jeho tváři. Edward se naklonil, aby se nemusela tolik namáhat.

„Jsem šťastná, že jsi v pořádku. Nic si nevyčítej. Bylo to nevyhnutelné. Oni čekali na Bella Rose v zátoce na vhodnou příležitost, a když jsi odešel, využili toho. Kdybys té noci neodešel z ostrova, zabili by tě,“ řekla a ve tvářích se jí objevili další slzy, tentokrát štěstí.

Bella mi nasadila brouka do hlavy. V hlavě mi to šrotovalo a sto šest. Čekali? Čekali na Bella Rose na vhodnou příležitost? Jak tam mohli čekat? A kdo tam vůbec čekal, aby Bellu unesl? Tolik otázek mi vířilo hlavou.

„Bello, kdo tě unesl? Jasně, Rumuni, ale na čí rozkaz? Kdo je jejich nový vládce? A odkud se o tobě dozvěděl? Nikdo, kdo nebyl na vaší svatbě, o tobě neví, tak jak?“ zeptala jsem se jí a tím všechny trochu zaskočila, ale všichni mi dali za pravdu, taky jim to dělalo starosti.

„Vždyť ho znáš, Alice, znáte ho. A Edward by si ho měl pamatovat, protože mě kvůli němu tehdy ze žárlivosti málem uškrtil v lodní kajutě,“ řekla Bella já na ni vytřeštila oči. Znám ho? Zdá se, že jediný Edward byl v obraze.

„Neříkej mi, že…“ začal, ale zastavil se. Zdá se, že tomu nevěřil.

„Ano, jejich nový vládce je Ruddy Trovita,“ řekla a mně přejel mráz po zádech.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 40. kapitola: