Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já kůň - 17. kapitola A žili šťastně až do...

10.08.2010 (07:15) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3382×

Pusť si písničku

„Ahoj,“ pozdravila mě zmateně a zamrkala. Posadila se a rozhlížela se po místnosti.

„Co se včera večer stalo?“ zeptala se.

„Opila ses. Znovu,“ zasmál jsem se. Ona se jen pousmála.

„Promiň,“ omluvil jsem se.

„Za co? To já bych se měla za včerejšek omluvit,“ zmateně se na mě podívala.

„Já… Omlouvám se za to, jak jsem ti dělala všechny naschvály. Omlouvám se za to, jak jsem ti nadával, když ses mi pomstila jako kůň. Byl jsem naštvaný, že jsme prohráli. Dál se omlouvám za to, jak jsem líbal tu holku v tom klubu a včera. Omlouvám se za všechno, co jsem ti kdy udělal a ty jsi byla naštvaná. A omlouvám se za,“ nestihl jsem větu dokončit, jelikož mi Rosalie přitiskla své rty na moje.

„Miluju tě,“ oznámila mi. Nevěřil jsem tomu, co právě řekla. Tohle je jen sen. Tohle ve skutečnosti vůbec není! Ale co… Alespoň si ten sen užiju.

„Já tebe taky,“ usmál jsem se a znovu spojil naše rty. Zezdola se ozval potlesk a pískání. Rozesmáli jsme se.

„Já je uškrtím,“ pronesl jsem a začala jsem znovu Rose líbat. Tohle byl tak překrásný okamžik. Ani popsat se to nedalo.

„Ááááá! Já vás miluju!“ přiřítila se Alice a za ní hned Bella.

„Pardon, nešlo ji zadržet,“ Bella nasadila omluvný výraz. Alice nás mezitím oba dva mačkala v objetí.

Pohled Rosalie:

„Kde je vlastně Strange?“ zeptala jsem se, když nás Alice pustila.

„No… Ona si užívá,“ zasmála se Alice s Bellou.

„Cože?“ nechápala jsem.

„Ahojky Rose,“ vešla do pokoje Strange, po boku s neznámým… Upírem? Drželi se za ruce a já tu teď nic nechápala.

„Kdo to je?“ koukla jsem se na Bellu.

„To je Tann. Je to člen naší rodiny. Rok byl pomáhat Volturiovým s ničením novorozených. To proto jsi ho ještě nestihla poznat,“ smála se Bella jako sluníčko.

„Těší mě, jsem Tann. Mimochodem, máš pěknou sestru,“ pronesl s úsměvem. Strange byla rudá až na zadku. Tomu se nedalo zasmát.

„Hej Strange! Nějak nebezpečně rudneš!“ smál se Edward.

„Nech mě!“ objala Tanna a zabořila mu hlavu do košile. Všichni se jako na povel začali smát.

„Ví to o mně a o Strange?“ pošeptala jsem Alice tak, aby to nikdo neslyšel.

„Ví. Vzal to dobře,“ usmála se Al.

A byly tu Vánoce. Od té doby, co je Strange s Tannem a já s Emmettem, tu bydlíme všichni dohromady. Máme velkou rodinu, máme se rádi, někteří se milují.

Esme se dala do pečení vánočního dortu a cukroví, Carlisle ji ochotně pomáhal… No… Vlastně ji pomáhal tak, že kvůli němu spálila všechno cukroví. Takže ho dělala znovu. Její výraz byl opravdu k nezaplacení.

Strange s Tannem se vytratili do lesa dělat… Ehm… Řekněme, že dělali sněhuláka. Bella s Edwardem zdobili dům. Mimochodem kvůli nim popraskaly žárovičky na stromku, takže je Esme doslova vykopla z domu a nacpala je do auta, aby dovezli nové.

Alice s Jazzem, ti se v lese… No… Ehm… Koulovali a já s Emmettem jsme byli na vánočním lovu. Ale vážně na lovu! My jsme neprováděli to, co provozovali Strange a Tann a Al a Jazz. My to budeme provozovat až potom! Mým úvahám se nešlo nezasmát.

„Čemu se směješ?“ zeptal se mě Emmett a nebezpečně se přibližoval.

„Ale ničemu,“ znovu jsem se zasmála.

„Tak ty se mi budeš smát?“ zavrčel. Začala jsem před ním couvat. Šel z něj strach. Po chvilce couvání na mě skočil a povalil mě do sněhu.

„Ty se mi budeš smát?“ zasmál se a políbil mě. A… No… Ehm… Řekněme, že potom byla cenzura!

Blížil se čas rozdávání dárků. Všichni snesli pod stromeček to, co koupili a posadili se okolo. S rozdáváním dárků začal Carlisle.

„Takže první dárek je pro Alice a Jaspera.“ Dárek jim podal a Alice ho rozbalila. Byly v něm dva překrásné náramky. Celé ze stříbra. Na náramku visely dva plíšky a na jednom bylo vyryto jméno Jasper, na druhém Alice. Okolo jména byly dva diamanty. Carlisle jistě nešetřil. Taky proč, že jo? Vždyť jako upír může vykrást každou druhou banku.

„Tenhle je pro Strange a Tanna,“ podal jim balíček. Byl v něm ten stejný náramek, ale s jejich jmény. Dárky od Carlisla byly stejné. Akorát na každém, bylo jiné jméno. I Esme dal ten stejný. Měla hroznou radost. Vlastně radost měl každý, dokud dárky nezačal rozdávat Jasper.

„Bello a Edwarde, tohle je pro vás,“ hodil jim balíček. Když ho Bella rozbalila, málem ji kleplo. Byla tam kniha s názvem “Jak zkrotit dračici“ s odvážným obrázkem na obale.

„No počkej, brácho,“ pohrozil mu Edward.

„Další je pro Carlisla a Esme,“ podal jim balíčky. Esme dostala vibrátor, Carlisle nafukovací pannu. Kdyby mohli, tak byli už vzteky rudí.

„Další je na řadě Alice,“ podal ji balíček a šibalsky se usmíval. Jediné Alice dal normální dárek. Překrásné náušnice s diamanty. Alice se na něj ihned vrhla a vlepila mu pusu.

„Strange a Tann,“ podal jim dárek. Tann ho otevřel a v něm byla kniha “Jak na nynfomanku.“ Strange se zatmělo před očima. Byla vzteky rudá, že ji Tann musel držet, aby po Jazzovi nevystartovala.

„A nakonec je Emmett s Rosalie,“ podal nám růžový balíček. Otevřela jsem ho a Emmett mě stěží udržel. Byla v něm růžová pouta! Já ho zabiju!

Od Emmetta jsem dostala nové překrásné šaty v zlaté barvě. Byly až na zem a táák nádherné. Když mi dárek předával, pronesl: „Šaty pro mou princeznu.“ Málem jsem se štěstím rozbrečela. Alice dal obrovské zrcadlo. Byla z něj naprosto unešená. Esme dal vzácnou orchidej, pro kterou byl osobně až v Brazílii. Carlisleovi dal tři knihy o medicíně, Belle dal luxusní kufřík plný šminek, Jasperovi dal batoh s Barbie, Strange dal stájovou deku pro koně, Tannovi knihu s názvem “Vše o koních“ a Edwardovi dal baletní obleček. Někteří byli z jeho dárků nadšeni, jiní naštvaní.

Když přišel na řadu Edward s rozdáváním dárků, myslela jsem, že mě omejou. Mně i Strange dal naprosto stejné dárky. Rozdíl byl v tom, že já dostala hnědé sedlo, hnědou uzdečku a růžovou de čku pod sedlo a Strange dal černé sedlo, černou uzdečku a oranžovou dečku pod sedlo. Myslela jsem, že ho zabiju. A Strange určitě taky.

„To ti nedaruju,“ řekla jsem Edwardovi. A Strange mi jen přikyvovala.

Dál jsme už naštěstí všichni dostali normální dárky. Hned po rozdávání dárku Jasper vykřikl: „A na koně!“ A rozeběhl se před dům. Všichni na něj vyděšeně hleděli, jen já začínala chápat, o co tu jde.

„Ani na to nemysli,“ řekla jsem výhružně Jasperovi.

„Ale slíbila jsi mi to!“ řekl ukřivděně.

„No… Ale jenom na chvilku!“

„Jupí! Hurá na koně!“ vykřikl a ostatním začínalo docházet, o co tu jde.

Vyšla jsem před dům, na shrabaný sníh. Jasper tam už čekal se sedlem, uzdečkou i dečkou. Já na něj jen koukala.

„To snad nemyslíš vážně?! Tohle na mě chceš dávat?“

„Koupil ti to Edík k Vánocům. Tak to hned vyzkoušíme, ne?“ usmál se.

„Fajn. Ale jenom na chvíli!“

Změnila jsem se na koně a Jasper začal:

„Strange ty taky!“ Strange ihned zamrzl úsměv na rtech.

„To na mě nedostaneš!“ řekla.

„Rose jde taky… Prosím!“ zaprosil

„Na chvíli!“ řekla a změnila se. Jasper začal dávat pokyny.

„Tanne, ty si osedlej svého koně, já si osedlám také svého,“ ukázal na něj prstem a podával mu postroje. Mám jméno ne?!

Jasper ke mně přiběhl a hodil na mě sedlo. Hned jsem sklopila uši a dupla nohou. Všichni přítomní se začali smát.

„Promiň,“ usmál se nevinně a to mi už dopínal podbřišník. Utáhl ho natolik, že jsem stěží mohla dýchat.

„Vždyť jí dusíš!“ přiběhl ke mě Emmett a odstrčil Jazze. Rozepnul mi podbřišník a já se hlasitě nadechla. Pak ho znovu utáhl tak, aby byl volněji.

„Hele, to je moje kobyla!“ odstrčil ho Jasper. To se už Emmett naštval.

„Ta kobyla má jméno!“ zakřičel na něj. „A není tvoje! Je moje!“ pokračoval.

„No jo… Dej to sem,“ řekl a vytrhl mu uzdečku. Udidlo mi vrazil do huby, přetáhl mi uzdečku přes hlavu a otěže přehodil za krk. Jestli tohle přežiju, tak už přežiju všechno!

Dečka se mi zařezávala do hřbetu, podbřišník zase do břicha, udidlo do tlamy. Bože! Jak já lituju závodních koní! Ke všemu ještě přiběhl Edward a zakřičel: „A zapomněl jsem tam ještě přibalit martingaly, poprsníky a kamaše (zadní a přední),“ šibalsky se usmál a já myslela, že ho něčím praštím!

„Supéér!“ zaječel Jasper a už se ke mně hnal s těmi věcmi. Na nohy mi dal kamaše, poprsník připnul k sedlu a provlékl ho pod plecí k podbřišníku. Na poprsník pak připnul martingal a upevnil ho na otěže. Já ho vážně praštím! Nakonec si dotáhl třmeny a nasedl na mě. Zarazil zadek do sedla, že jsem se málem přepůlila! No počkej, Jaspere! Tann už seděl na Strange. Strange se tvářila nadmíru spokojeně. Zato já trpěla!

„Jedéém!“ zařval Jasper a kopl mě do slabin. Stáhla jsem uši a nepohnula se ani o krok. „Slyšíš? Jedem!“ zakřičel znovu a kopl mě. Na to zapomeň, kamaráde! Nebudeš si na mě vozit zadek! „Tak slyšela jsi, kobylo?!“ zakřičel a zase mě kopl. A mám tě dost! Vyhodila jsem zadníma nohama, potom jsem se vzepjala a to už Jasper ležel na zemi. Všichni se váleli po zemi v křečích a nemohli se přestat smát.

„Tak fajn! Chceš hrát tvrdě? Máš to mít!“ naskočil na mě a kopl mě takovou silou, že jsem až nadskočila.

„Jaspere, vypadni!“ zařval na něj Emmett. Jasper se lekl a zase skončil na zemi.

„Rose! Ty jsi mi slíbila, že mě svezeš,“ řekl a hodil psí oči. Já jen od něj otočila hlavu.

„Rose, můžu?“ přicupitala Alice a zeptala se. Hrábla jsem kopytem na znamení souhlasu. Alice na mě opatrně vyskočila a zlehka dosedla do sedla. No hurá! Někdo, kdo mě nekope!

„Ona může a já ne?!“ naštval se Jasper.

„Nediv se!“ ozvala se Bella. Tann už se na Strange proháněl okolo. Alice mě zlehka pobídla a já šla, kam ona chtěla. Netahala mě za udidlo, nekopala mě. Kousek od nás ležel povalený strom. Alice mě k němu stočila a společně jsme kmen překonaly.

„Já chci taky!“ volal Jasper a hnal se k nám. „Už tě kopat nebudu, ale musíš mě poslouchat!“ řekl a dal důraz na poslední slovo. Alice ze mě seskočila a Jasper se na mě vyhoupl.

„Tak jeď a přeskoč tamten strom, ok?“ začal mě navigovat. Všichni se začali znovu smát. Když to chceš, Jaspere! Rozeběhla jsem se neuvěřitelnou rychlostí. Jasper na mě jen vlál a já strom přeskočila o nejmíň dva metry výš, než byl. Jasper málem přepadl. Doklusala jsem zpět k ostatním. Jazz měl na rtech úsměv.

„To byla jízda!“ zakřičel. Všichni se museli svést. No tak, lidi! Na pouti mají taky poníky! Co jsem komu udělala?! Konečně ze mě Bella sundala postroje a já se mohla zpátky přeměnit.

„Už nikdy si tohle,“ ukázala jsem na udidlo, „do pusy nevezmu!“ Všichni se začali smát a já s nimi.

A žili šťastně až do… Jasperova slavného návrhu!

„Rose? A co takhle zkusit parkur nebo dostihy?“ zazářil Jasper a mně zatrnulo.

Strašně moc všem děkuji, že jste dočetli moji povídku až sem :) Chci poděkovat hlavně SamMoore a Fiddi za jejich nápady, rady a Sam hlavně za to, že mi kontrolovala a opravovala chyby v kapitolách. Jim patří obrovské díky.

Jinak bych se Vás, čtenářů, chtěla zeptat, jak jste se dozvěděli o mé povídce a jestli chcete druhou řadu povídky :) ??

Autor: Akkisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já kůň - 17. kapitola A žili šťastně až do...: