Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Itálie a Já - 4. kapitola

26.06.2012 (20:00) • NessieCullenBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2933×

Škola, práce, škola, práce, škola, práce… Každodenní rutina, která se opakovala den za dnem. Několik týdnů už uběhlo od té doby, co jsem se sem přistěhovala, a nic se od té doby nezměnilo. Bohužel. Když říkám nic, myslím tím, že Edward je stále středobod v mé hlavě a já na něj nedokážu přestat myslet. Dennodenně se probouzím uprostřed noci s křikem. Každou noc se mi zdá jiný sen, ale jednu věc mají všechny společnou. A to Edwarda. Všechny ty sny se stále točí kolem něj. Poslední dobou jsem kvůli tomu strašně unavená, protože skoro nespím. Když se vzbudím, jsem vždy celá rozklepaná a zmatená a už prostě nedokážu usnout…

„Slečno Swanová, jaký je výsledek?” vytrhl mě z přemýšlení hlas profesora matematiky. Sklopila jsem pohled do sešitu a marně v něm hledala odpověď na jeho otázku.  Omluvně jsem se podívala na profesora.

„Slečno Swanová, být vámi bych dával pozor! Se známkami na tom nejste zrovna nejlíp, tak se soustřeďte,” řekl. Měl pravdu, mé známky jsou špatné, a to nejen v matematice. Kde jsou ty časy, kdy jsem bývala vzorná studentka a měla prospěch na jedničku? Teď ve škole nedávám skoro vůbec pozor, párkrát jsem o hodině kvůli nedostatku spánku dokonce usnula. Na testy se nestíhám učit, protože z práce se vracím až v jednu ráno a jsem vždycky neskutečně utahaná. Prostě školu nestíhám.

***

Na krásné louce uprostřed lesa jsem viděla malou holčičku. Pobíhala ze strany na stranu a přitom sbírala různá kvítka. Když si mě všimla, usmála se a rozeběhla se ke mně.

„Mamí!” křičela a běžela za mnou. Nechápavě jsem se rozhlédla kolem sebe, ale nikdo jiný tu nebyl. To „mamí” bylo určené mně? To není možné. To přece nemůže… to nemůže být moje… dcera. Zastavila se těsně u mě a podávala mi ty květiny, co natrhala.

„To je pro tebe, maminko,” prohlásila s úsměvem na tváři.

„Děkuju, jsou krásné,” šeptala jsem a vzala si ty kytičky. Klekla jsem si, abych byla ve stejné výšce jako ona. Opětovala jsem jí úsměv a objala ji. Najednou jsem pocítila strašný tlak. Slyšela jsem dětský pláč.

„Maminko!” volala moje holčička, ale já ji neviděla. Byla jsem zahalena do neprostupné tmy. Marně jsem natahovala ruce a snažila se ji zachytit. Byla pryč.

Ležela jsem na studené zemi. Tváře jsem měla mokré od slz. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem. Okamžitě jsem to místo poznala. Příjezdová cesta před Charlieho domem.

„Edwarde, vrať se,” zašeptala jsem.

„Bello!”

„Bello? Slyšíš mě? Tak vstávej!” křičel na mě Kevin a já se konečně probrala.

„Vysvětli mi, prosím tě, jak si mohla usnout v práci?” zeptal se mě a z jeho hlasu bylo slyšet, že je vážně naštvaný. Setřela jsem si z obličeje slzy, které se tam objevily jako důsledek mého snu a podívala se na něj.

„Já… já nevím, omlouvám se,” začala jsem, ale on mě hned zarazil.

„Už toho mám dost! Tuhle práci jsem ti dal, protože mi tě bylo líto, ale takhle už to vážně dál nejde. Chodíš pozdě, pleteš objednávky, hosté musí čekat dlouho, než je vůbec obsloužíš a teď tohle! To už je vážně moc! Spíš si tu v pracovní době!” křičel na mě Kevin.

„Kevine, já se moc omlouvám. Tuhle práci potřebuju, slibuju, že se to už víckrát nestane,” omlouvala jsem se.

„To máš pravdu, Bello, nestane. Protože tady končíš!” řekl a odešel. Končím? Co teď budu dělat? Ve škole mám vážně mizerný známky a teď jsem navíc bez práce. Popadla jsem kabelku a vyběhla ven. Musím odsud na chvíli vypadnout. Nastoupila jsem do prvního autobusu, co jsem uviděla. Řekla jsem, že chci na konečnou a posadila se až úplně dozadu. V hlavě se mi vrátil můj poslední sen. Ta malá holčička, co mi říkala mami. Bylo neskutečné, že by mohla být moje dcera. Byla mi sice trochu podobná, ale zároveň byla jiná. Měla moje hnědé oči a stejné rty, ale jinak? Bronzové vlásky se jí stáčely na ramena, měla světlou pleť a byla tak moc podobná… Edwardovi.

_______________________________________________________________

Vím, že mi trvalo dost dlouho přidání další kapitolky, ale nějak mě přešla chuť do psaní, protože u předchozí kapitoly byly pouze tři komentáře. Psát povídku pro tři lidi mi příde trochu zbytečné a tak, i když mě to mrzí, uvažuji o tom, že dám povídku na smazání. :( Hodně lidí si žádalo pokračování po jednorázovce Navždy Tvá Bella, ale z nízkého počtu komentářů soudím, že vás povídka moc nezaujala. :(

No, a kdybych teda nakonec psala dál, tak další kapitola měla být z pohledu Edwarda. Od rozchodu s Bellou až po součastnost. 

Takže chci vědět váš názor. Chcece pokračování?

Jinak za korekci děkuji WhiteTie. =)

Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Itálie a Já - 4. kapitola: