Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 26. kapitola

Esme a Carlisle


Isabella Drákulová 26. kapitola„Tati, prosím tě, drž se. Bude to pro tebe veliký šok, ale, prosím, vydrž to, musíš to ustát. Věřím, že bude všechno dobré. Tato upírka mě zachránila z Volterry,“ řekla Bella a poodstoupila stranou.
Svou pozornost jsem zaměřil na tu osobu. Byl jsem jí neskonale vděčný. Ať už je kdokoli, navždy jí budu vděčný, že zachránila mou dceru. Ta žena zvedla své ruce a sundala si kápi. Když zvedla ke mně své krvavě rudé oči a já spatřil její tvář, prudce jsem zadržel dech a vytřeštil oči. To není možné. To nemůže být pravda.

26. kapitola

 

Celý týden jsem byl jako na trní. Nebyl jsem ve své kůži. Každý den jsem byl aspoň u dvou žen a div, že jsem je nezabil. Když jsem nervózní, vždycky piju krev jako pominutý, ani teď tomu nebylo jinak.

Byl jsem tak nervózní jako… K tomu není vhodné přirovnání, všechno je dost chabé. Co bylo hlavní, byl jsem taky zvědavý. Bella řekla, že budu šťastný, až zjistím to co ona. Ale o čem to mluvila? Jsem šťastný už jen proto, že je naživu a že je šťastná ona.

Když nadešel ten den, kdy měla Bella přijít, byl jsem jako lev v kleci. S Cullenovými jsem se včera večer rozloučil a od té doby jsem ve svém domě a chodím sem a tam, až se divím, že jsem ještě nerozbil podlahu nebo nezbořil celý dům.

Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, abych se nějak zabavil a ukrátil si dlouhou chvíli, ale nervy jsem měl na dranc. Byl jsem tak nedočkavý, zvědavý a nervózní, až jsem z toho šílel. Můj rozum se každou chvíli krátil a já věděl, že jsem na pokraji psychického zhroucení, pokud se upír může zhroutit. V mém případě bude asi výjimka.

„Tati,“ ozval se za mnou najednou ten nejkrásnější hlas na světě, který bych poznal mezi miliony. Zaraženě jsem se pomalu otočil. V tu chvíli, kdy jsem spatřil stát svou dceru ve dveřích, jsem myslel, že se rozbrečím.

Pomalu jsem se rozešel k Belle a rozpřáhl jsem ruce v úmyslu ji obejmout. Bella se ke mně rozeběhla a skočila mi do náručí. Nemohlo mi ale uniknout, že se chvíli ostýchala. Když jsem znovu cítil její vůni, rozbrečel jsem se jako želva. Takhle jsem naposledy brečel v den, kdy se narodila.

„Bello, holčičko moje, nemůžu tomu uvěřit, že jsi zpátky. Stýskalo se mi,“ zašeptal jsem na pokraji svých sil plačtivě a zmáčkl ji tak, že bych normálnímu člověku zlomil všechny kosti v těle.

„Taky se mi stýskalo, tati. Myslela jsem, že tě už nikdy neuvidím. Myslela jsem, že je to můj konec,“ zašeptala stejně jako já, potichu a plačtivě, a košili mi smáčely její slzy, které jí tekly po tvářích.

„Kde jsi byla?“ zeptal jsem se jí a odtáhl se od ní, abych jí viděl do očí. Měla je rudé od slz, moje musely vypadat stejně, ale i tak to jsou ty nejkrásnější oči, které jsem kdy viděl. Má je po své matce. Když jsem se do nich vždycky podíval, zatočil se se mnou svět.

„Ve volterrském vězení,“ řekla slabě a mně hrůzou stanuly všechny chlupy na těle. Co to řekla? Ve volterrském vězení? S hrůzou v očích jsem ji pozoroval a doufal, že mi poví, co se stalo.

„Volterra hledala Wayna. Poslali svého stopaře, aby ho našel, a jeho pach je dovedl až ke mně. Nadrogovali mě, nevím čím, ale nebyla jsem schopna se po tom dva týdny pohnout. Drželi mě ve vězení pod hradem ve Volteře a každý den se mně chodili ptát, kde je Wayn, ale já nebyla schopna ani mluvit. Po těch několika týdnech, když už vyprchal ten tentonoc z mého těla, byla jsem tak slabá bez stálého přísunu krve, že jsem nebyla schopna se ani pohnout. Myslela jsem, že zemřu. Ale přišla záchrana,“ řekla Bella a poodstoupila ode mě.

Otevřela dveře a dovnitř vešla jakási postava v černém plášti a kapucí na hlavě. Ten plášť jsem poznával. Upír z Volterry. Chtěl jsem proti němu vystartovat, ale když se Bella postavila před něj, věděl jsem, že od něj nehrozí nebezpečí.

„Tati, prosím tě, drž se. Bude to pro tebe veliký šok, ale, prosím, vydrž to, musíš to ustát. Věřím, že bude všechno dobré. Tato upírka mě zachránila z Volterry,“ řekla Bella a poodstoupila stranou.

Svou pozornost jsem zaměřil na tu osobu. Byl jsem jí neskonale vděčný. Ať už je kdokoli, navždy jí budu vděčný, že zachránila mou dceru. Ta žena zvedla své ruce a sundala si kápi. Když zvedla ke mně své krvavě rudé oči a já spatřil její tvář, prudce jsem zadržel dech a vytřeštil oči. To není možné. To nemůže být pravda.

„Adriano,“ vydechl jsem velmi slabě a nevěřil svým očím. To je sen, to musí být sen. Ta upírka se usmála. Když jsem spatřil její úsměv, moje nohy se roztřásly a moje srdce se rozeběhlo jako o závod.

„Ahoj, Vlade,“ řekla ta upírka a já už věděl, že to je ona. Ten hlas… Ten je bezpochyby… I když jsem nevěřil svým očím, věděl jsem, že je to ona. Adriana, moje milovaná manželka a Bellina matka.

 

Pohled Belly:

 

Byla jsem šťastná. Budu se vdávat za muže, kterého miluji více než cokoli na světě. Ale pořád tady byl jeden háček. A to můj otec. Věděla jsem, nebo spíše tušila, že náš sňatek nedovolí. Už dříve jsem věděla, že mě přeměnil, aby mohl být navždy se mnou, aniž by nás rozdělila smrt nebo nápadník.

Dříve se bát nemusel, že by mě odvedl nějaký nápadník, protože jsem nikoho z mých krvavých milenců nemilovala, ale nyní bych pro Edwarda dala život, protože ho miluju více než svůj život.

A toho jsem se bála. Že si nakonec budu muset vybrat mezi svým otcem, který mi dal život a stál při mně celých těch několik tisíciletí, a mezi Edwardem, kterého miluju, a on miluje mě. I když se známe krátce, vím, že jedině s ním můžu být šťastná.

Když mě Edward vysadil doma, měla jsem strach. Táta doma ještě nebyl, za což jsem byla jedině vděčná. Nedokázala bych mu říct, že jsem se zasnoubila s Edwardem. Potřebovala bych Edwarda po svém boku, abych mu to dokázala říct.

Miluji svého otce a nechci mu ublížit, ale musel vědět, že si někdy najdu někoho, s kým budu chtít strávit zbytek své existence, zbytek věčnosti. Nyní doufám jen v jediné. Že nám požehná a budeme všichni spolu jako jedna rodina.

Nevím proč, ale byla jsem strašně unavená, nohy jsem skoro už necítila. Doplácala jsem se k sobě do pokoje a padla na postel. Během několika vteřin jsem usnula. Byla jsem tak vyčerpaná, ale vůbec nevím z čeho.

S Edwardem jsem maximálně tančila, ale zase jsme netančili tak moc, ani tak rychle, abych z toho byla až tak unavená. To je jedno, jsem v posteli a to je hlavní. Škoda, že tady se mnou není Edward, to bych usnula mnohonásobně rychleji.

 

***

 

Když jsem se probouzela, cítila jsem, že je něco špatně. Zaprvé, cítila jsem strašný zápach, takhle moje ložnice nesmrdí. Zadruhé, nemohla jsem se vůbec pohnout. A zatřetí, neležela jsem ve své posteli.

Pokusila jsem se otevřít oči, ale šlo to velmi těžce, jako by vážili tunu, či snad víc. Když se mi povedlo zvednout víčka tak, abych aspoň malinko viděla kolem sebe, byla jsem šťastná, že se mi to povedlo, ale zhrozila jsem se, když jsem to viděla.

Byla jsem ve velmi tmavé místnosti, ležela jsem na něčem tvrdém, všude kolem byla sláma a strašný smrad. Pokusila jsem se nadechnout, abych zjistila, zda je někdo v mém okruhu. Nic jsem však necítila, jenom ten strašný smrad.

Pokusila jsem se zvednout ruku, ale jako bych ji neměla. Vůbec jsem se nemohla pohnout. Necítila jsem ani jednu svoji končetinu. Jediné, co jsem vnímala, byly moje oči, kterými jsem naštěstí mohla pohybovat.

Nevím, kolik času uplynulo, ale najednou jsem uviděla, jak se otevřely dveře a dovnitř vešel někdo, kdosi. Nadechla jsem se a poznala, že je to upír. Ale protože jsem se stále nemohla hýbat, zavřela jsem oči a hrála si na neviditelnou. No, nezbaštil mi to.

„No tak, princezno, já vím, že nespíš,“ řekl, ale já dál hrála mrtvou. Navíc jsem se nemohla hýbat, tak jak mu mám asi říct, že jsem vzhůru? Ani oči jsem už neudržela otevřené, byla jsem tak slabá jako dítě. Jediné, co jsem nedokázala ovládnout, byl sluch. Slyšela jsem toho upíra, jak chodí a nadává a hlavně to, jak mluví na mě.

„Hele, já vím, že nespíš. Tak mě poslouchej a odpovídej na mé otázky. Jo? Tak, první otázka, kde je Wayn?“ zeptal se mě slizkým hlasem a přímo jsem cítila, jak mi dýchá na tvář. Byl u mě tak blízko. Chtěla jsem ho praštit, ale nemohla jsem.

Zatrnulo ve mně. Wayn? Proč se ptá zrovna na Wayna? Kdo to, sakra, je, že se ptá na Wayna? Nevím proč, ale najednou jsem se bála nejhoršího. Wayn byl upír, což může znamenat jediné. Ach ne.

„No tak, pusinko, odpověz Arovi Volturi, královi všech upírů. Když budeš hodná, budu taky hodný a udělám pro tebe, cokoli budeš chtít,“ řekl a svou ledovou ruku položil na mé holé rameno.

Srdce mi poskočilo děsem. Aro… Volturi. Ale ne! Jsem ve Volteře, městě upírů, kde žije královská rodina upírů! Jsem v pěkné bryndě. Volteře jsme se s otcem vyhýbali obloukem, protože jsme o nich věděli.

Měla jsem už hodně upírů a všichni se Volterry báli. Jediný Wayn se jí nebál. Byl jiný a já to cítila. Vyprávěl mi, že kdysi dávno patřil do jejich řad, že si velice rozuměl s králem Arem, ale odešel, protože mu něco chybělo. To něco jsem byla já, aspoň tak mi to řekl.

Já jsem kráva! Proč jen jsem ho zabíjela? Protože stál v cestě k mému štěstí s Edwardem. Ale stejně jsem měla ho ráda, znamenal pro mě hodně a já, kráva blbá, ho zabila. Kdyby žil, nebyla bych teď v takovém průseru, v jakém teď létám.

„Vidím, že potřebuješ pár dní na rozmyšlenou. Nuže dobrá, za pár dní se vrátím pro odpověď, má drahá, a doufám, že budeš přívětivější než dnes,“ řekl a zabouchly se za ním dveře. Já bych ti něco řekla, idiote, ale bohužel nemůžu, protože jste mě nadrogovali bůhví čím.

Tak myslím, že mi nezbývá nic jiného než čekat, až zase přijde.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 26. kapitola:

 1
31.08.2015 [21:34]

slecnaVolturiovatak jsem si nakonec přišla na své i já! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon já vím že tady Volturiovi budou za záporáky, ale i tak !!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!