Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I to se může stát 6

5

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I to se může stát 6Konečně další dílek. Slibuji, že teď budu povídky přidávat pravidelně!

29.10.2010 (18:30) • Anizek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1381×

„Blížíš se ke smrtelný stupnici. Musím tě zchladit. Ještě si vezmi tohle. Sníží ti to teplotu.“ Podal  mi prášek a začal se svlékat. Až byl jen v boxerkách. Co chce dělat?

Vymotal mě z dek a svlékl mě do naha a dal mi jen kalhotky. Lehl si na postel a mě si přitáhl na hruď. Příjemně chladil. Přitiskla jsem si na jeho hruď čelo a chladila se.

„Elis, až ti bude zima, musíš mi to říct.“ Přikývla jsem a vychutnávala jsem si příjemný chlad jeho těla.

Začala mi být zima. Edward mě sundal ze svého těla a položil pod deky. Chvilku mě nechal a pak mi dal pod paži teploměr. Měla jsem 38,9. Edward si zřejmě oddych, že mi teplota alespoň trochu klesla. Ale byla stále vysoká.

Edward si vzal košili a šel dolů. Byla jsem zachumlaná v peřinách a bylo mi docela dobře. Edward přišel s jídlem.

„Ale já hlad nemám. Nechci jíst,“ řekla jsem a odmítala jsem se najíst. Chtěla jsem spát.

„Nic si nejedla. Akorát, když jsme jeli do nemocnice, tak si měla rohlík. Musíš se alespoň trochu najíst. Pak nebudeš mít z čeho brát energii,“ řekl. Začal mě krmit. Bylo to moc dobré. Bramborová kaše a přírodní kuřecí prsíčka. Když už jsem byla plná, tak jsem Edwardovu ruku odstrčila.

„Už nemůžu. To stačí,“ řekla jsem a vzala jsem si od něho čaj. Napila jsem se teplého čaje. Edward odešel a přišel s krabičkou. Co to? Že by antibiotika? Rozbalil krabičku a podal mi prášek. Jo, antibiotika.

„Ehm. Edwarde, tohle asi nespolknu.“ Ten prášek spíš vypadal jak pro koně, než pro mě. Edward mi ho rozpůlil, a pak jsem obě dvě ty půl spolkla. Zachumlala jsem se do deky, protože se mnou začala třást zimnice. Edward si toho všiml a ještě víc mě do dek zachumlal. Začal mi broukat ukolébavku a já se hnedle ponořila do říše snů.

 

Ráno mě probudil Edward a dával mi prášek. Hnedle, jak jsem ho zapila, tak jsem se otočila a spala dál.

Když jsem se znova probudila, bylo odpoledne. To jsem tak dlouho spala? Jo, asi jo. Potřebuju strašně na záchod. Začala jsem se odkrývat. Bylo mi tak teplo. V tu ránu Edward přiběhl do pokoje a dával mě zpátky do postele.

„Musíš ležet. Přece si to nemůžeš ještě zhoršit,“ káral mě.

„Ale já potřebuju strašně na záchod. A jestli mě nepustíš, tak se asi počůrám.“ Odkryl mě a já běžela na záchod. Když jsem se vyčůrala, tak jsem si umyla ruce. Všimla jsem si, že mám pyžamo. Taky jsem zjistila, že je slušně mokré a smrdí. Fuj.

Šla jsem do pokoje a požádala Edwarda, jestli by mi nedal suché pyžamo.

„A můžu se i osprchovat? Moc prosím. Budu tam chvilku. Jen se potřebuju opláchnout od potu,“ škemrala jsem. Edward chvilku přemýšlel, a pak řekl: „Dobře, ale pak pojedeme za Carlislem, aby tě zkontroloval.“ Ale ne, on uhodil na citlivou stránku, doktor. Sám moc dobře ví, že já doktory přímo nesnáším. Taťku mám ráda, ale nemám ráda jeho povolání.

Přikývla jsem a šla do koupelny. Pustila jsem sprchu a nastavila tam vlažnou vodu. Bylo mi až moc velké teplo, tak jsem si na sebe pustila studenou. V tu ránu ke mně přiběhl Edward a nastavil tam vlažnou vodu. Umyl mě a zabalil do osušky. Ach, s tou péčí to malinko přehání.

Tohle jsou ty nejhorší narozeniny. No a ještě jdeme k doktorovi. Edward mě oblékl do kalhot a trička s dlouhým rukávem a teplé mikiny. Chtěl mi dát bundu, ale to jsem odmítla.

Přijeli jsme do nemocnice a já chtěla jít po svých, ale Edward mě vzal do náruče. Ach jo. Vešel do nemocnice a šel ke Carlislovi do pracovny.

Carlisle mě vyšetřil a zjistil, že kotník se hojí dobře. Pořád jsem ho měla obvázaný. Řekl mi, že budu muset ještě tak týden zůstat v posteli a nechat se obskakovat. Nevadilo mi to, ale zas tolik příjemné to nebylo. Ještě mi změřil teplotu. Měla jsem 38,1. To není zas tak strašné. Už se těším domů do postele. Ale strašně mě mrzí ty narozeniny. Kdybych já jen neodešla. Hrozně jsem si to vyčítala.

Přijeli jsme domů a nikdo tam nebyl. Edward mě převlékl do čistého pyžama a posadil do postele. Pak odešel. Po chvíli jsem se začala nudit. Co tam dělá?

„Všechno nejlepší!!!“ křičeli všichni.

Autor: Anizek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I to se může stát 6:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře