Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledání minulosti - 2. kapitola

03.07.2011 (20:15) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1376×

„Jacobe, kde je ta rána, kterou jsem ještě před chvílí viděla?“ zeptala jsem se.

„Bello, budu ti asi muset něco objasnit.“

„Ano, to budeš muset. Nechápu to. Ještě před chvílí si tam měl ošklivou ránu a teď máš kůži naprosto hladkou a nezraněnou,“ řekla jsem nevěřícně.

„Isabello, jsem vlkodlak!“

Pohled Belly:

Podívala jsem se na Jakea. Nějak mi unikal smysl slov, které právě vypustil z úst. Co, že to je? Vlkodlak? Asi jsem špatně slyšela, vždyť je to naprostá blbost. Vlkodlaci přece existují pouze v "pohádkách". Něco mi ale našeptávalo, že jsem slyšela dobře. Přemýšlela jsem a pomalu začlo do sebe všechno zapadat. Ty jeho neustálé tajnosti, častá nepřítomnost, a v neposlední řadě situace, kterou jsem si právě prožila. Normální člověk by měl po takové ráně zranění, ale Jake byl naprosto v pořádku a neměl na sobě ani jediný šrám. Viděla jsem, jak si mě zkoumavě prohlíží. Začínala jsem se tak trochu bát, aby mi nějak neublížil.

Jsem ale úplně blbá, vždyť je to Jake, můj milovaný Jacob. Ten by mi nikdy vědomě neublížil. Bázlivě jsem se na něj podívala a stále jsem očekávala, co udělá. On ale jen vyčkával. Bylo na mně, abych promluvila jako první.

„Jakeu, opravdu jsem dobře slyšela to, co jsi právě řekl?“ ptala jsem se ho.

„Ano, Bello, vím, že tě to asi trochu zaskočilo - no dobrá, tak trochu víc. Vím, že je to k neuvěření, ale je to tak. Už se to nedalo dál tajit, ne po tom, co jsi právě viděla. I když už i tak to bylo těžké před tebou utajit. Vymýšlet si, proč pořád někam musím chodit a všechno před tebou tajit. Doufám, že to náš vztah nezmění - moje city k tobě zůstávají nadále stejné. Pořád tě stejně miluju,“ ukončil svou řeč Jacob.

„Myslím, že budu potřebovat nějaký čas, abych to vstřebala a pochopila,“ odpověděla jsem mu. Věděla jsem ale, že je to jen výmluva, ať by řekl nebo udělal cokoliv, stále bych ho milovala jako dosud.

Bylo viditelné, že mu spadl kámen ze srdce. Napětí v místnosti povolilo, Jake se přiblížil ke mně a objal mne. Cítila jsem jeho silné, horké paže na svém těle, pozvedla jsem k němu hlavu, stoupla si na špičky, a políbila ho. Do toho polibku jsem dala všechny pocity, které jsem právě cítila. Strach, ale i úlevu, pochopení a lásku. Takto nehnutě jsme tam stáli snad celou věčnost. Objímal mne a zlehla začal líbat.

Líbali jsme se a já jsem cítila, jak se mě zmocňuje narůstající vzrušení. Nechtěla jsem, aby přestal. Přitáhla jsem si ho ještě víc k sobě. Svalila jsem ho na postel a lehla jsem si vedle něj. Chtěla jsem, aby to přišlo, aby se to stalo teď. Toužila jsem se mu poprvé odevzdat. Cítila jsem, že i jeho se zmocňuje vzrušení. Přerývavě dýchal, hladově mě líbal a hladil po celém těle. Najednou ale přestal. Už už jsem chtěla začít protestovat, ale umlčel mě.

„Bello, honem, lehni si a dělej, že spíš. Někdo jde,“ řekl šeptem. Okamžitě jsem udělala to, co mi řekl. Slyšela jsem, jak se pomalu otevřely dveře a do pokoje vstoupila má matka. Jacob se stihl schovat do koupelny, takže ho neviděla. Když matka viděla, že spím a klidně oddychuji, potichu se vytratila z pokoje, zavřela dveře a já už jen slyšela její tlumené kroky, když se vydala zpět do své ložnice.

„To bylo o fous,“ oddechl si Jacob. Já jsem se na něj poťouchle usmála a chtěla jsem navázat tam, kde jsme přestali. Jemně mě ale odstrčil.

„Bells, není to dobrý nápad, tvoje máma nás může každou chvíli načapat,“ řekl Jacob potichu.

„Myslím, že radši půjdu. Ty by sis měla lehnout a jít spát. Zítra si o všem promluvíme. Přeju dobrou noc.“

„Dobrou noc, Jakeu. Miluju tě,“ odpověděla jsem mu. Slyšela jsem, jak otevírá dveře na terasu a potichu mizí. Svalila jsem se na postel, zachumlala se a přemýšlela o tom, co jsem se dnes dozvěděla. Došla jsem k závěru, že je to pořád ten samý Jake, kterého miluji, a to, že je vlkodlakem není žádná překážka. Byl mým nejbližším člověkem, proto si zasloužil trochu mého pochopení. Věděla jsem, že není nebezpečný, a že mně by nikdy neublížil. S tímto rozhodnutím jsem se propadla do říše snů.

Dalšího dne ráno mě probudil letmý polibek.

„Bello, vstávej, chci tě někam vzít,“ šeptal mi Jacob. Přemýšlela jsem, co by mi tak chtěl ukázat. Ve spěchu jsem se oblekla, provedla nutnou ranní hygienu a nasedla jsem k němu do auta. Cestu, kterou jsme jeli, jsem poznávala. Vezl mě do Forks. Tedy přesněji do La Push.

„Isabello, myslím, že je na čase, aby nám můj otec řekl něco o tvé minulosti. O tom, co se stalo s tvým tátou, a taky to, proč jste se odstěhovali z Forks,“ řekl na vysvětlenou.

Naprosto jsem s ním souhlasila a byla jsem ráda, že to pro mě dělá. Normálně bych byla hodně nervózní, ale věděla jsem, že bude stát při mně a není tedy důvod se čehokoliv obávat. Zanedlouho jsme zastavili v rezervaci, nedaleko jejich domu. Vydali jsme se za Billym. Začínala jsem být nervózní, plná očekávání a doufala jsem, že tentokrát se už dozvím pravdu.

„Ahoj děcka, co tu děláte tak brzo?“ vybafl na nás hned po příchodu Billy.

„Tati, přišli jsme za tebou, protože bychom se rádi něco dozvěděli. Jde o Bellina otce,“ řekl Jake. Všimla jsem si, že z Billyho tváře zmizel úsměv.

„Jakeu, víš, že jsem Bellině matce slíbil, že jí o tom neřeknu,“ začal Billy.

„Billy, prosím, potřebuju to vědět. Nevím vůbec nic o své minulosti, máme o tom období vůbec nemluví. Nevím, zda někde nemám třeba prarodiče, strýce, tety, nebo nějaké bratrance. Prosím, řekni mi to,“ naléhala jsem. Jacob mě podpořil. Billy přemýšlel. Nakonec promluvil.

„Dobře, řeknu vám to, ale musíte mi oba slíbit, že nikdy neřeknete Renée, že o tom víte,“ řekl Billy.

Oba jsme přikývli.

„Dobře. Tak tedy začnu. Stalo se to jednoho dne večer, ještě před Belliným narozením. Renée a Charlie seděli u televize, škádlili se a zrovna vybírali jméno pro dítě. Vtom uslyšeli šramot. Charliemu to nedalo a šel se podívat, co se děje. Blížil se ke vstupním dveřím, když se najednou rozrazily. Stál v nich muž. Vysoký, s ledově bílou kůží. Oči měl celé černé. Tvá matka i otec se vyděsili. Charlie sáhl po zbrani, ale cizinec byl rychlejší. Jediné, co vím je to, že na něj zaútočil. Když mi to Renée vyprávěla, nechtěl jsem jí věřit. Řekla mi, že se ten vrah Charliemu zakousl do krku. Zdálo se mi to nemožné. Ona se prý utíkala schovat. Třásla se strachy a seděla v úkrytu několik hodin. Až se svítáním se odhodlala vylézt. Přišla do chodby a na zemi spatřila Charlieho mrtvé tělo. Vypadal, jako by spal. Ale nedýchal. Jeho tělo bylo naprosto v pořádku, až na dvě drobné ranky na krku. Zavolala mi. Ihned jsem přijel. Jakmile jsem spatřil Charlieho mrtvolu, bylo mi vše jasné. Zanedlouho se má doměnka potvrdila - nahlas jsem ji ale nevyslovil. Všiml jsem si dvou drobných ranek na krku a...“ Jacob ho přerušil.

„Byl to upír,“ řekl Jake.

Opět jsem vykulila oči. Tak nejen, že můj přítel je vlkodlak, ale ještě se dozvím, že mého otce zabil upír? To už na mě bylo moc. Zhroutila jsem se bezvládně na zem...

1. kapitola shrnutí 3. kapitola

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hledání minulosti - 2. kapitola: