Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happy end for us? - 8. kapitola

29.11.2010 (21:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1877×

Pohled Jane

Alan je opravdu ukecaný chlap. Horší než babky v kostele. Už jsem zapomněla, jak dokáže být otravný a dotěrný svými hloupými otázkami.

Riley se s ním skamarádil velice rychle. Padli si do oka, slovo dalo slovo a pomalu se z nich stávají přátelé. Po cestě do Litvy jsem si přála spát. Celou cestu nemluvili o ničem jiném, než o autech. Teď mám před očima pneumatiky, motory a volanty.

Stála jsem v pokoji a vybalovala věci z tašky. Alan šel obstarat nějakou zábavu. Tou zábavou myslel DVD s Drákulou. Je doslova posedlý touto knižní a filmovou postavou.

„Lásko, nemusíš to všechno vybalovat. Za pár dní se budeme stejně stěhovat,“ zašeptal mi do ucha Riley. Něžně jsem se na něj usmála a políbila ho na rty.

„Já chci, baví mě to.“

„Mě zase baví držet tě v náručí a líbat.“ Přitáhla jsem si jeho rty a dychtivě ho líbala. Po ničem jiném jsem tolik neprahla než po jeho hebkých rtech.

„Jsi šťastná?“ zeptal se mě po chvíli.

„Ano, jsem.“

„A pustíš mě?“

„Proč?“

„Jdu se osprchovat,“ oznámil mi a jemně mě od sebe odstrčil. Protáhl se kolem mě a odpochodoval si to do koupelny.

Pak jsem uslyšela tekoucí vodu a jeho zpěv. Při představě jeho nahého těla, po kterém stékají kapky horké vody, jsem na sucho polkla. Riley na mě nijak netlačil, nenaléhal a za to jsem byla vděčná. Bála jsem se okamžiku, kdy mu nebudou stačit jen polibky a laskání.

Najednou jsem pocítila nával vzrušení a touhy. Nechápala jsem své tělo a mysl. Jediné, na co jsem dokázala myslet, byl Riley. Mé nohy se podřídily mému nečekanému chtíči a dovedly mě před sprchu. Otevřela jsem ji a spatřila jeho úžasné, dokonalé a dech beroucí tělo. Otočil se na mě, viděl v mých očích vzrušení.

„Jane,“ vydechl. Dala jsem mu prst na ústa a tím ho umlčela.

„Chci to. Chci tebe.“ Přitáhl si mě k sobě. Namáčkla jsem se na něj celou vahou a rukama slídila po jeho perfektních svalech. Riely dlouho neotálel a postupně ze mě strhával veškeré oblečení…

Pohled Ara

Dánsko nás zavedlo do Německa. Německo nás zavedlo leda tak do háje. Jako by se znovu po nich slehla zem. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. Už jsme tu byli týden a nic. Začínal jsem pomalu propadat zoufalství. Každý den jsem se vzdával své naděje na úspěch. Vždyť není možné, aby utekla nám, Volturiovým!!! Nikdy se to nikomu nepodařilo, nikdy!!!

„Bratře, nemá to cenu. Jane nám utekla a nedokážeme ji najít. Máme víc věcí na práci a důležitějších. Ona se nám nikdy nepostaví, to sám dobře víš. Není hloupá, aby na sebe zbytečně upozorňovala a dráždila nás. Vrátíme se zpět do Volterry a bude ignorovat její ubohou existenci. Demetri bude rád a časem nás znovu začne poslouchat,“ promlouval na mě klidným hlasem Caius.

„Ty už ji nechceš?“

„Je s ní až příliš moc práce. Zpočátku to byla sranda, ale začínám se nudit. Nech ji, ať tam někde na severním pólu loví lední medvědy a tučňáky. My budeme žít u nás, budeme se dál užívat naší moci a vlády.“ Musím uznat, že má pravdu. Jsou s ní problémy a těžkosti. Její dar je ohromný, ale stojí nám to za to? Navíc, když jsem získal novou členku gardy, která je možná mocnější než samotná Jane.

„Musím s tebou souhlasit. Nika nám ji vynahradí,“ sdělil jsem mu.

„To máš pravdu. Tobě vynahradí členství v gardě a mně místo v posteli,“ odvětil mi se smíchem. Vstal z křesla a společně jsme opustili drahý hotel.

Na letišti mi začal zvonit mobil.

„Kdo volá?“

„Ještě chceš Jane a toho její poskoka?“

„Kdo jste? Samozřejmě, že chci!“

„Ale, Aro, zapomněl jsi? To je opravdu nemilé, já na tebe vzpomínám každý den.“

„Chci znát tvé jméno!“

„Alan, tvůj bývalý gardista…“

Pohled Rileyho

Alan se stále nevracel. Doufám, že nezabloudil, nemíním ho potom hledat.

„Na, co myslíš?“ zeptala se mě Jane, která ležela v mém náručí.

„Na Alana, myslíš, že je možné, aby se upír ztratil?“

„To pochybuji. Řekla bych, že nám chtěl dát trošku soukromí.“

„Asi máš pravdu.“ Je to dost možné, neustále měl nejapné narážky na náš vztah.

Přestal jsem myslet na toho bláznivého upíra a soustředil se na svou lásku. Přejížděl jsem dlaní po jejich zádech a přemýšlel nad námi. Nevíme, co se stane. Jak dlouho tu budeme. Jestli nás najdou, zabijí nás. Nechci žít bez Jane a vím, že ona to cítí stejně. Nevíme, jak dlouho zde budeme. Chtěl bych udělat něco, čím zpečetím náš vztah. Dát mu důležitost, Jane je z doby, kdy se nejdřív lidé brali a až potom měli spolu sex. Teď sice uvažuji, jak stará bába, ale něco na tom je. Proč se nevzít? Nic nemůžeme ztratit, naopak náš vztah bude brán, důležitěji. Necháme se oddat v nějakém kostelíku, kterých tu je hodně.

„Jane, mám nápad.“

„Jaký?“ ptala se mě zvědavě.

„Vezmeš si mě?“ Hleděla na mě udiveně a snažila se z mé tváře vyčíst náznak legrace a vtipu. Nenašla ho.

„Ty to myslíš vážně?“

„Ano, myslím.“

„Ráda se stanuji tvojí ženou.“ Popadl jsem ji do náruče a nesl k hromadě oblečení, kterou předtím vybalila.

„Co to děláš?“ ptala se pobaveně.

„Čím dřív, tím líp,“ odpověděl jsem jí a opatrně ji položil na zem.



Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Happy end for us? - 8. kapitola: