Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - 16. kapitola

29.01.2012 (19:30) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 4663×

„Hlavně se netrap a nezapomeň, jsem vždycky s tebou,“ řekla mi a já ucítila, jak mi hořké slzy padají po tvářích na zem.

Zmizela a já zůstala sama, a to doopravdy. Probudila jsem se a sedla si, abych se mohla pohodlně podívat na SMS. Třeba mi napsal táta, ale zmýlila jsem se.

Umřeš, stálo tam. Na tom barevném displeji stálo toto jedno jediné hnusné slovo.

Absolutně zaskočená jsem si tuto zprávu četla pětkrát dokola. Bylo to sice jenom jedno slovo, ale to slovo se mi vrylo do paměti.

Číslo bylo neznámé, ale první tři čísla mi byla povědomá. Nemohla jsem si vzpomenout, kde jsem je jenom zahlédla.

Jako by se toho nestalo už moc. Tohle byly nejhorší okamžiky mého života. Otec mi zdrhnul, maminka mi umřela a mám po ní přijít na řadu já? Co je to za spravedlivost?

Klid, Bello, třeba se jenom někdo spletl a napsal to na špatné číslo. To je ještě lepší, takže někdo chce někoho zabít, ale pošle to omylem někomu jinému, není to divné?

Byla jsem malinko vystrašená a bylo to na mně vidět, protože chvilku po SMS přišel do pokoje Edward. On mi snad čte myšlenky, protože jsem spala ani ne hodinu a půl.

„Stalo se něco?“ zeptal se mě a přistoupil blíž a posadil se na postel. Začala jsem se celá třást a nakonec to nevydržela a rozbrečela se. Dala jsem si hlavu na jeho rameno a nezastavitelně jsem začala fňukat.

Začal mě hladit po vlasech a nepřestával se ptát, co se mi stalo. Nevěděla jsem, jestli mu mám ukázat tu zprávu, anebo to nechat být. Nevím, jestli mu můžu věřit.

Risk je zisk. Vzpomněla jsem si na staré pořekadlo a podala mu mobil, aby se podíval na tu zprávu.

Zalapal po dechu a mobil položil na skříňku vedle mé postele. Objal mě a začal šeptat různá něžná slůvka.

„Neplač, to bude v pořádku. Někdo si z tebe udělal třeba jenom srandu.“ Srandu?! Tak to je opravdu blbá sranda. Já bych třeba tohle nikdy neudělala.

„Nebrečim jenom kvůli tomu. Před chvilkou se mi zdál sen i o mámě.“ Začala jsem mu se vzlyky a občasnými přestávkami říkat, co se mi zdálo.

Potřebovala jsem to někomu říct, i když to byla absolutní hloupost, ale nepřemýšlela jsem nad tím.

„To je mi líto, ale někdy třeba se s námi ti, kteří už tu nejsou, chtějí rozloučit pomocí snů. Tvoje maminka by si určitě nepřála, abys byla kvůli ní smutná. Ty bys to také určitě nechtěla.“

Nepřestával mě hladit a po pár minutách jsem se uklidnila dost na to, abych se mohla opřít o zeď a podívat se mu do očí.

„Já jsem ti přišel říct, že můžeš jít domů, ale v tomhle stavu tě nebudu pouštět samotnou. Sbal si věci a já se půjdu převléknout a půjdeme ke mně. Chvilku tam zůstaneš, abys nebyla doma sama, ano?“ zeptal se mě. Pocítila jsem k němu obrovskou náklonnost a dík.

„Děkuju,“ poděkovala jsem mu a nejradši bych ho i objala, i když se to absolutně nehodilo, ale přemohla jsem se a zůstala v klidu.

„Přijdu pro tebe.“ Vstal a odešel ze dveří.

Ještě chvilku jsem se dívala za ním a teprve potom vstala a dala si pár věcí, které jsem tam s sebou měla, do batohu.

Převlékla jsem se do kalhot, trička a mikiny a čekala, až přijde.

Kdo mi to tak mohl poslat, ptala jsem se sama sebe, ale neznala jsem nikoho, kdo by byl tak hloupý a poslal tuto zprávu.

Sen, který se mi zdál o mámě, jako by zmizel a já jsem na něj už nepomyslela. Jako by mi ho někdo vymazal z hlavy.

Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Edward. Měl na sobě bílé tričko, krásnou šedou mikinu a narvané džíny. Byl neuvěřitelně sexy, ale nahlas bych to nikdy neřekla.

„Můžeme?“ Pokývala jsem hlavou a vstala. Prošla jsem kolem něj a čekala, dokud nezavře dveře a nevydá se z nemocnice na parkoviště.

Cestou jsme ani jeden nepromluvili. Vládla mezi námi tichá atmosféra, kterou jsem s otevřenou náručí uvítala.  Byla jsem mu vděčná, že nemluvil ani cestou autem a nechával mě v klidu přemýšlet.

Pohled Edward

Chudák holka, jako by toho už neměla dost. Osud jí opravdu moc nepřeje a zatím se jí dějí opravdu zlé věci.

Cestou jsme nemluvili ani jeden. Věděl jsem, že chce přemýšlet. Všechno, o čem přemýšlela, jsem četl, aniž by to věděla.

Její mysl přemýšlela pořád nad tím jedním a tím samým. Kdo jí tak mohl poslat tu zprávu. Leda nějaký hlupák, protože to byla opravdu hloupá SMS a jenom úplný idiot by ji vymyslel, a poslal na „náhodné“ číslo.

Nevěděl jsem, jestli jí to někdo poslal záměrně, nebo ne, ale chtěl jsem ji mít pár dní u sebe. Vzal jsem si na zbytek týdne dovolenou, a protože bylo úterý, měl jsem plno času zjistit něco víc o ní a postarat se, aby se měla dobře a na všechny ošklivé vzpomínky zapomněla.

Vím, že to nepůjde lehce, ale já jsem ochoten jí s tím pomoci. Vím, jaké to je zůstat na tomhle světě sám, i když jsem zdaleka sám nebyl. Občas jsem se ale přesto všechno cítil opuštěný a byl bych moc vděčný, kdyby u mě na pár dní, možná týdnů, zůstala.

Zastavil jsem před domem a podíval se na ni. Měla otevřená ústa, protože asi nečekala, že bych si mohl dovolit mít takový obrovský dům.

„Wow, na to jsi musel šetřit asi dlouho,“ pronesla a podívala se na mě. Vystoupil jsem a chtěl přejít k ní, abych jí otevřel dveře, ale ona mě předběhla a otevřela si je sama.

„Ani ne, byl ve slevě, protože je uprostřed lesa, a nikdo tady nechtěl být sám po nocích.“ Šel jsem ke dveřím a odemkl je.

„Prosím, madam,“ řekl jsem jí a čekal, až vstoupí dovnitř.

Prošla dveřmi a já jsem šel k autu, abych vyndal všechny tašky, které jsem měl v kufru. Podivil jsem se, že jsem si nevšiml, že má s sebou jenom jednu tašku, a to ke všemu ještě batoh.

Vzal jsem ji za ucho a zamkl auto. Prošel jsem dveřmi a málem do ní naboural. Stála rovnou za prahem a rozhlížela se kolem.

„Ty tu bydlíš sám?“ zeptala se a přistoupila ke gauči. Pohladila ho a lehla si na něj.

„Jenom někdy. Občas si sem přivedu nějakou tu slečnu na povyražení, znáš to.“ Zasmál jsem se, ale když jsem uviděl, jak se tvářila, rychle jsem zmlkl.

To moc vtipné nebylo, pomyslela si a já se cítil jako opravdový tupec.

„Aha, ale nepřivedeš si sem nějakou, když tu budu já, že ne?“

Nechtěl jsem, aby byla vystrašená, protože její obličej naznačoval, že se bojí, abych si to nerozmyslel.

„To byl vtip. Neboj se, ty mi budeš muset stačit,“ řekl jsem a šel nahoru, abych jí dal do pokoje tašku.

„To doufám, že ti budu stačit,“ vykřikla, abych ji slyšel i nahoru do patra. Kéž by věděla, že bych ji slyšel, i kdyby zašeptala. Výhoda poloupíra, slyší všechno. Ne možná tak dobře jako upír, ale také to jde.

Je to tady opravdu úžasné. Musel na to asi hodně šetřit, protože tohle si může dovolit jenom absolutní zazobanec. Nebo tento dům zdědil, nebo zdědil peníze.

Přemýšlela opravdu nahlas, protože to na mě doslova křičelo. Potichu jsem se pro sebe zasmál a dal jí batoh na postel a sešel za ní dolů.

„Dáš si něco k jídlu?“ postavil jsem se před ni. Její krásné oříškové oči se upřely na mé zelené a cítil jsem, jak jiskřičky zapůsobily.

„Nemám moc hlad, ale kdybys byl tak hodný a natočil mi obyčejnou vodu,“ řekla. „Nebo víš co?“ Postavila se. „Mohl bys mě provést po domě, prosím?“

„Moc rád,“ prohlásil jsem. „Prosím, madam.“

Provedl jsem ji po domě a říkal takové podrobnosti, jako bychom byli na prohlídce nějakého hradu, a já byl ten, co je provádí po obrovských chodbách a pokojích.

Dost jsme se u toho nasmáli a já byl rád, že na chvilku zapomněla na všechny strasti, které se jí poslední dobou dějí.

„Je mi s tebou moc dobře,“ prohlásila a usmála se na mě. Stáli jsme u sebe hodně blízko a já měl chuť ji políbit, ale bál jsem se, co by tomu řekla.

Kéž by mě políbil, pomyslela si a já se rozhodl udělat poslední krok. Naklonil jsem se k ní a políbil ji na její krásné rudé rty.

Chutnaly opravdu nádherně a já bych je líbal ve dne v noci.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - 16. kapitola: