Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Girls diares - 29. kapitola

02.07.2012 (20:00) • Jane006, simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1930×

29. kapitola

Janina:

„Bože! Když se ti to nelíbí, tak proč si to nezařídíš sama?“ vyjela Týna na Simču.

„Protože bez vás bych to nezvládla,“ povzdechla si Simča a nahodila andělský výraz.

„Tímhle možná oblafneš Edwarda, ale nás ne,“ zaškaredila se Viky.

„Jo, jsi takový náš malý diktátor,“ přidala jsem se i já.

„Tak fájn, já se omlouvám. Ale potřebuju vás, holky, prosííím,“ protáhla to Simča.

„Simi, vždyť víš, že ti pomůžeme rády. Jen nepředělávej všechno, co navrhneme,“ zamručela Viky.

„Ok. Budu se snažit,“ zasmála se Simča.

„Dobře,“ povzdechla jsem si a znova zasedla k seznamu hostů.

„Holky ze základky tam teda nechceš?“ ujistila jsem se.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Simča a zavrtěla hlavou. Já jejich jména proškrtla a věnovala se vypisování dalších lidí, kteří by na svatbě ale chybět neměli.

„Simi? Co jsi říkala, že chceš za květiny?“

„No, tak jako svatební kytici chci kalu. Jinak mě překvap, “ usmála se Simča na Viky, která je objednávala.

„Jasně. Takže ostatních vezmeme spoustu, protože tohle nebude jen nějaká obyčejná svatba,“ zamumlala si Viky pod vousy a znovu zmizela za monitorem, naplno ponořená do světa techniky a zařizování svatebních záležitostí.

„Simi, po svatbě chceš spíš muziku na párty, nebo ploužáky?“ ptala se Týna prohrabávajíc se spoustou CD.

„Radši bych na párty, to je jasný. Ale raději tam hoď i nějaký dva tři ploužáky, aby se neřeklo. Jinak – ať to stojí za to!“ zajiskřilo Simče v očích.

„No probléma,“ ujistila ji Týna a hodila několik CD za hlavu. Doslovně.

„Fájn, seznam hostů mám hotový. Půjdu se vrhnout na pozvánky,“ povzdechla jsem si.

„Ty jsem si chtěla navrhnout já!“ zanaříkala Simča.

„Já je - když tak - předělám. Stejně to zatím bude jen hrubý náčrt. A ty máš na starosti důležitější věci!“ vysvětlila jsem jí důrazně.

„Jako co?“ nechápala.

„Šaty!“ vypískla Viky a vyskočila od počítače.

„A zasedací pořádek,“ dodala jsem. Simča protočila oči.

„Tak fajn, půjdu se prokousat svatebními časopisy a vybrat si šaty. Ten zasedací pořádek vymyslím zítra. Možná to totiž bude trošku problém,“ povzdechla si, ale vidina svatebních šatů ji hned zase přivedla k dobré náladě.

*    *     *

„Ty vázy s těmi liliemi po obou stranách uličky!“ vztekala se Simča.

„Lásko, nech ty chudáky taky trošku vydechnout,“ smál se Edward.

„Já vím, když to…“

Zbytek už jsem neslyšela, protože jsem raději vyrazila na čerstvý vzduch. Ještě, že už si včera konečně vybrala i šaty. Poslouchala jsem to totiž už několik dní a třeštila mě z toho hlava. Emmett se mi smál, ale ten smích ho brzy přešel, když ho Simča zapřáhla taky. Musela jsem nad tím zakroutit hlavou.

Nenápadně jsem se vytratila pryč a sedla si pod jeden strom v parku. Simča si totiž umínila vdávat se v lednickém areálu. Nikdo proti tomu nic neměl a pro kluky bylo snadné to zařídit. Jenom okolo toho bylo trochu moc starostí. Takže jsem si chtěla dát na pět minut pauzu a vzpomínala na to, jak zareagovali kluci, když jim to Simča oznámila.

„Slyšels',“ povzdechla si Simča, když Martin tak přehnaně zareagoval.

„Takže… ty jsi…“ načal to Dominik.

„Těhotná? Ano,“ přikývla Simča.

„No, ty vole!“ ujelo Pepovi.

„Líp bych to neřekl, kámo,“ zamumlal Martin totálně mimo.

„Smíme s vámi počítat jako s hosty?“ nadhodila jsem, aby celý rozhovor nebyl jen na Simče.

„Já to napřed musím strávit,“ zakroutil hlavou Martin, zvedl se a odešel. Kluci ho následovali, ale Dominik se ještě zastavil a prohodil: „Je toho na něj moc, ale budeme tam. Slibuju.“

Do přítomnosti mě vrátil až neznámý hlas.

„To je jedna z těch holek,“ promluvil nějaký klučičí a sametový hlas. Rychle jsem otevřela oči a spatřila před sebou čtyři osoby zahalené v pláštích.

„Kdo jste?“ zeptala jsem se. Měla jsem zlé tušení, ale doufala jsem, že se pletu.

Nejmenší postava vykročila dopředu a shodila si kápi.

„Volturiovi. Předpokládám, že už jsi o nás slyšela, vzhledem k tomu, kdo se stal tvým partnerem,“ pronesla povýšeně dívka asi v mém věku, která byla krásná jako anděl.

Měla pravdu, slyšela jsem o nich. Jazz už mi o nich kdysi vyprávěl. Bože, tak to je malér.

„Ano, slyšela jsem o vás. Nechci být hrubá, nebo tak, ale co tady chcete?“ zeptala jsem se a vyhoupla se konečně na nohy.

„Navštívit vás,“ prohlásil ten sametový hlas, který mě předtím probral ze zamyšlení, a o krok blíž přistoupila další postava v kápi. Stoupla si na úroveň té dívky a také shodila kapuci. Byl to kluk, taky v mém věku. Byli si s tou dívkou velice podobní, až mě napadlo, zda to nejsou sourozenci.

Už jsem chtěla něco chytrého odpovědět, když se za mnou ozvaly další hlasy.

„Jani?“

Velice se mi ulevilo, když na kopec vyběhli kluci a v závěsu za nimi i Viky, Týna a Simča.

„To bylo snadné,“ ozvala se nejmohutnější postava a také shodila kápi. Bylo to muž a pěkný svalovec. I Emmett by se musel jít zahrabat.

„Tak se podívejme, máme je tu všechny,“ zasmála se ta dívka.

„Jane,“ pozdravil ji Edward.

Tak to si děláš srandu, prolítlo mi hlavou.

Jane pokývla hlavou a mávla na posledního zamaskovaného člena své malé skupinky, aby se odhalil. Byl to blonďatý upír a byl krásný, ale na Jazze neměl.

„Co tady děláte?“ zeptal se Jasper.

„Máme pro vás zprávu od samotných vládců Volterry.“

„Jakou?“ chtěl vědět Emmett.

„Nelíbí se jim to, že se zahazujete s lidmi. Máte je buď přeměnit, nebo zabít,“ usmívala se andělsky ta malá mrcha. No, znám ji pět minut a už ji nenávidím. To se povedlo.

„Máme to v plánu,“ odbyl ji Edward.

„Vážně? A kdy?“

„Brzy. Po svatbě dojde k přeměně jedné z nich. Myslíme to s nimi vážně, to by vládce mohlo uklidnit,“ zavrčel Jasper.

„Dobře tedy. Ale pamatujte si, že Volturiovi nedávají druhé šance,“ usmál se ten kluk vedle Jane.

„Budeme si to pamatovat. A… když už mluvíme o svatbě, možná bychom vás měli pozvat. Ode dneška za týden,“ pozval je s hraným úsměvem Edward.

„Vyřídíme to jejím veličenstvům,“ přikývla Jane, naposledy si nás změřila nepříjemnými pohledy a pomalu se otočila a vyrazila pryč.

Teprve po deseti minutách si kluci troufli znova promluvit.

„Ti nám tu tak ještě chyběli,“ zavrčel Jake.

„Nebojte, nic se vám nestane. Něco vymyslíme,“ ujišťoval nás hned Jazz.

„To je v pohodě, my s tím stejně počítaly,“ prohlásila Simča, usmála se na Edwarda, chytla ho za ruku a začala si ho odvádět pryč.

„To budou ty hormony,“ prohlásila Týna.

„Asi,“ zakroutila nad tím Viky hlavou.

*     *      *

Pár dnů před svatbou čekal i mě ten nejtěžší úkol. Mé těhotenství už na mně pomalu začínalo být vidět. Musela jsem s pravdou ven.

„Mami?“ nakoukla jsem zvědavě do její pracovny a za ruku se držela Jazze.

„Ano, zlato?“ ozvalo se zpoza velké skříně.

„Měla bys chvilku? Musíme s tebou něco probrat,“ kuňkla jsem.

„Stalo se něco?“ zeptala se hned a sedla si do křesla. Já si sedla naproti ní a pravděpodobně se tvářila, jako když jdu na popravu. Jazz byl docela v klidu a vrhal na mě uklidňující vlny.

„Víš, jak se Simča musí vdávat?“ nadhodila jsem.

„Ano, vím. A vím i proč. Chceš poradit s něčím na svatbu?“ nechápala.

„Ne, to ne, mami. Já… no, vypadá to, že na tom jsem stejně jako Simča. Já… jsem těhotná, mami,“ zaváhala jsem a mírně se skrčila. Věděla jsem, že Jazz bude mámu krotit, ale i tak jsem čekala křik nebo tak něco.

Místo toho se máma jenom podívala na Jaspera.

„A jak se k tomu stavíš ty, mladíku?“ zeptala se v klidu.

„Miluju Janinu i naše dítě. Chci si ji vzít a jakmile to bude možné, tak Janině umožnit dostudovat. Peníze nejsou problém,“ vysvětlil jí.

Máma si povzdechla.

„No, tak to mi asi nezbude nic jiného, než jít nakupovat. Snad se v potřebách pro miminka ještě neztratím. Není to tak dávno, co jsem tam nakupovala pro tebe,“ mumlala si máma pod nos.

„Ty nejsi… naštvaná?“ zeptala jsem nejistě. Mamka se na mě podívala.

„Trochu. Ale rozhodně to není důvod, abych vám tu dělala scény. Dítě není důvod k tomu, abychom se hádali. To vy budete muset dospět a postarat se o něj, jiný problém v tom nevidím. Takže proč bych se rozčilovala? Tvůj táta už má na to být dědečkem i věk – na rozdíl ode mě,“ pousmála se.

Místo odpovědi jsem jí skočila kolem krku.

„Mám tě ráda, mami!“

*    *     *

„Pane jo, to teda moje mamka vyváděla víc,“ zasmála se Simča.

„No, ta moje to vzala v pohodě. Za to jsem ráda,“ usmívala jsem se, když jsem vystupovala z limuzíny a mířila poslední den do školy. Do konce týdne už jsme si hodiny omluvily z rodinných důvodů, abychom mohly doladit poslední úpravy a Simča se mohla v pátek šťastně stát paní Cullenovou.

„Takže všechno končí happy endem?“ nadhodila Viky.

„No, to bych ani netvrdila,“ houkla Týna a ukázala před hlavní vchod školy, kde stály naše staré známé milé upírky z ameriky.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), simi1918, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Girls diares - 29. kapitola: