Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 31. kapitola

23.11.2011 (20:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3117×

Vešla jsem zpátky do domu a pohlédla na Carlislea, ten pochopil, došel ke mně a vášnivě mě políbil.

„Vím, jak nás z toho dostat, zlato,“ zašeptal a otočil se na Edwarda. Ten jen pokýval hlavou. Co má Carlisle v plánu? Ať je to, co chce, Edward s tím souhlasí. A kdo má, kruci, ruku na mém zadku?!

Pohled Carlislea

„Měla tam drobek,“ řekl Caius prostě a tvářil se jak neviňátko.

„Já ti dám drobek. Ještě jednou a drobek bude z tebe!“ zavrčel jsem podrážděně a přitiskl si Esmé víc k sobě.

„Páni, kdybys takhle žárlil na Carol… Tak by ta megera nebyla mou švagrovou a mám klid,“ zamručel Caius. Zřejmě si vybavil, co ho doma čeká.

„Celý hrad by měl klid, šéfe,“ opravil ho Alec a zašklebil se.

„Nevtírej,“ setřel ho Caius. Vypadalo to, že po sobě vystartují a já jim budu dělat sudího.

„Okej, všichni vyfiltrujeme negativní emoce, co máme nahromaděné v těle, a budeme se soustředit na Carlislea,“ promluvila Esmé, jako učitelka v mateřské školce a čekala, až se celý dům opětovně sleze do obýváku. Šlo by se sejít i v pracovně, kdyby se k nám nevetřeli Volturiovi, mentálně narušení upírci, co vládnou našemu světu.

„Postavte se do řady, usadím vás sám, protože toto nedopadne dobře, jestli to nechám na osudu,“ oznámil jsem rodině, kamarádům a vrahovi.

„Bella, Alice, Esmé sem,“ ukázal jsem na pohovku, „za nimi Alec, ale úplně ke kraji, vedle Esmé si sednu já,“ upozornil jsem ho.

„Demetri do křesla.“

„Já chci do křesla,“ ozval se Caius.

„A nemám ti rovnou poslat pro trůn, Caie?“

„Ne, to je dobrý, křeslo postačí.“ Odstrčil Demetriho a usadil se na křeslo, jako král voskových figurín.

„Co už. Demetri, Edward a Jasper na druhou pohovku. Jaspere, hlídej Edwarda, kdyby něco - a to samé Alec.“

Usadil jsem se vedle Esmé, která mi nervózně tiskla ruku.

„Torsten, to je ten chlápek, co nás všechny sere. Mě, protože má oficiálně stále svazek s Esmé a chce zabít mou nevlastní dceru, na kterou vyslal tuhle pochybnou existenci, která se do své oběti zamilovala. Volturiovi ho nesnáší, protože se ho bojí. Takže jsem se rozhodl pro následující věc,“ odmlčel jsem se, vstal z pohovky a významně pohlédl na Edwarda. „Pomocí Edwarda ho vylákáme a zabijeme.“

„Co? Jak to chceš udělat? Je to nemožné!“ jančila Esmé, vyskočila z pohovky a pokračovala: „Je to nemožné, chápeš! Nemožné!“ Prsty jsem zmáčkl její rty k sobě, aby mlčela.

„Nic není nemožné, lásko,“ šeptl jsem láskyplně a objal ji. Chtěla opět protestovat, ale já ji přitiskl k mé hrudi, takže se napapala stoprocentní bavlny mého černého svetru.

„Esmé, musíš se na to dívat Alanovým pohledem. Netuší, že Bella má silný psychický dar. Netuší, že nejste jen vy dvě, a že je Edward na naší straně.“

„Pod jednou podmínkou,“ ohradil se Edward. „Pokud to všechno vyjde a Alanova vláda padne, chci svolení vídat se s Isabellou, vaše výsosti,“ požádal Esmé. Ta se ode mě odlepila a pohlédla na Bellu. Všichni viděli, jak ji prosí očima.

„Ujednáno, ale jestli mé dceři ublížíš, nebo si to rozmyslíš a zradíš nás, nepřej si mě. Jasperovo pohrávání s emocemi ti bude připadat jako procházka růžovou zahradou.“

„Beru na vědomí,“ ujistil ji.

Opětovně jsem se ujal slova: „Fajn, tohle budeme řešit později. S Alecem jsme to prokoumali. Edward si to přečetl v mé mysli, Bella nepoužívá štít, kdo ví proč,“ pronesl jsem ironicky. „Edward zavolá Alanovi, že konečně našel Esmé a Isabellu. Alan je bude chtít zabít sám. Teda podle mého názoru bude chtít zabít Bellu a Esmé si ponechat. Edwarde, co si myslíš ty?“ otázal jsem se ho.

„Dlouho jsem u svého nadřízeného nebyl. Netuším, zda někdo nepřibyl do našich řad, ale Bellin dar je velice mocný. Pokud Alan přijede, vezme s sebou tři osobní strážce a dvě mocné ženy. Ti tři jsou výborní bojovníci. Nicoleta a Eliya jsou sestry, jedna ovládá upíry i lidi, jako loutky, ale nejprve se jich musí dotknout, nedovolte, aby se vás třeba jen prstem dotkla! Ta druhá, Eliya, vydává zvuk, něco na styl sirény, abych vám to přiblížil, okamžitě zešílíte z toho zvuku a chcete umřít, jen aby to přestalo,“ ukončil Edward vážně.

„Vidíš, je to nemožné,“ vedla si svou Esmé. Zářivě jsem se na ni usmál.

„Esmíku, čumáčku, bude to brnkačka. Nejdřív vybereme místo, kde se Edward s Alanem a jeho ochrankou setká. Bral bych odlehlé místo. Všichni se tam ukryjeme. Díky tvému daru, Esmé, maskování pachu, nebudou tušit, že tam jsme. Alice bude kontrolovat budoucnost. Jasper bude kontrolovat Edwardovy emoce, aby byl v klidu, i emoce návštěvy, aby se jim nezdálo nic podezřelého a Alec,“ otočil jsem se na něj a ďábelsky se pousmál, „náš Alec jim ukáže, co umí společně s Bellou, která nás bude chránit pomocí štítu. Demetri bude v první linii společně se mnou, Jasperem a Edwardem.“

„A co já?“ dušoval se Caius.

„Budeš dělat křoví?“ navrhl jsem.

„Fakt vtipné,“ zavrčel.

„Dělám si z tebe prdel, půjdeš s námi.“

„Ale to nejde, on to prokoukne,“ odporovala mi Bella, celá maminka, jak je vidět.

„Proto potřebujeme moment překvapení, prcku,“ oznámil jsem jí. „A to provedu já,“ zvolal jsem nadšeně a v ten moment vybuchl Edward smíchy.

„Nečti mi myšlenky, syčáku!“ zavrčel jsem podrážděně.

„Sorry, to se fakt nedá, ale dobrý nápad, určitě je to zarazí,“ pochválil mě a stále se kuckal smíchy.

„Já vím, jsem přece génius,“ odbyl jsem ho a přeměřil si ho pohledem. Okamžitě zmlkl a dělal, že něco hledá v kapse.

„A co to bude?“ zeptal se mě Esmé.

„Moment překvapení, lásko, nemohu to přece vyzradit,“ zašišlal jsem na ni rozpustile.

„Fajn, nech si to pro sebe,“ zasyčela mírně naštvaně a úplně se ode mě odtáhla.

„Jaspere, jdeš se mnou na lov,“ oznámil jsem mu a tím ukončil debatu.

„Já, ale nepotřebuju, byl jsem, než jsme sem přijeli,“ promluvil na mě a drcnul do Edwarda, který se opět kuckal smíchy.

„Jdeš,“ utnul jsem další pokusy o vyvlíknutí. Odevzdaně svěsil ramena a zvedl se z pohovky.

Pohled Esmé

Jasně, on si vymyslí strategii, kterou neřekne ani celou! Naštvaně jsem ho i Jaspera pozorovala, když odcházeli na lov. Z mých zlostných grimas mě vyrušil smrad, otočila jsem se po zdroji toho puchu.

„Potřebuji sprchu,“ vydedukoval z mých myšlenek Edward.

„Jo, hochu, potřebuješ. Alice, ukaž mu koupelnu,“ požádala jsem ji, protože já si potřebuju nutně popovídat se svou dcerou.

„Bells, terasa, hned!“ poručila jsem jí a podobně, jako Jasper, i ona vstala, jak na porážku, a odebrala se se mnou ven.

„Mami, myslíš, že to vyjde? To, co Carlisle, vymyslel, myslíš, že to klapne?“ ptala se na můj názor.

„Já netuším, je pravda, že se nás tu sešlo hodně silných a mocných upírů, ale dělá mi to starost. Samozřejmě, ty budeš někde skryta, je ti to jasné? Nemusíš bojovat.“

Nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Já nebudu nečinně stát a sledovat, jak bojujete,“ vyhrkla ze sebe nadmíru vytočená.

„Je to tu samý vrah! Demetri, Alec, Caius, Jasper a nesmím opomenout Edwarda, což mě přivádí k tobě, Bello, co k němu cítíš?“ uhodila jsem na ni. Ruce jsem položila na její ramena a nutila ji, aby se mi dívala zpříma do očí.

„Co já vím? Nejdřív jsem ho chtěla zabít, protože je Torsten a chtěl zabít on mě. Jenže ten jeho dokonalý obličej, úsměv a hlas! Já si myslím, že jsem se do něj zakoukala. Přece nám chce pomoci.“

„Vždyť je to obchod! Ty za Alana. Nelíbí se mi ten kluk.“

„Souhlasila jsi!“

„Já nechci, broučku, aby sis ublížila. Alice trpěla, já to viděla, a trhalo mi to srdce.“

„Jasper se vrátil,“ zašeptala zlomeným hlasem. Jako by se snažila najít i ona svůj kousek štěstí a hledá ho v Edwardovi.

„Ano, on se vrátil, ale ho známe, Edwarda ne. Nevíme nic o jeho minulosti.“

„On taky nezná svou minulost. Já ho nebudu odsuzovat, budu mu věřit, dám mu šanci,“ bránila ho, jako lvice své mládě.

„Dobrá, dáme mu šanci. Pojď, jdeme dovnitř, třepeš se zimou.“ Objala jsem ji smířlivě kolem ramen a obě jsme vešly do domu. Caius s Demetrim hráli proti Alice a Alecovi Kenta.

„Kde je Edward?“ vyhrkla jsem ze sebe.

„Sprchuje se,“ odpověděla mi Alice.

Vyběhla jsem schody, Bells mi byla v patách. Vpálila jsem do koupelny a nachytala Edwarda, tak, jak byl stvořen.

„Jejda! Promiň, Bells, zakryj si oči!“

Edward se rozesmál a zakryl si svou ještěrku.

„Máte nějaké oblečení?“ zeptal se mě.

„Jistě, hned ti něco vyberu. Pojď, Bells.“

Společně jsme se vytratily do mé ložnice.

„Vybrala sis dobře, Bells,“ promluvila jsem po chvíli.

„Cože?“ Rozesmála se na celé kolo a já s ní.

„Ale nic,“ zamumlala jsem po chvíli a podala jí oblečení i s boty.

„Běž mu to donést.“

Pohled Carlislea

Jakmile jsem ukojil svou žízeň, vyhledal jsem Jaspera a pomalým krokem jsme se vydali domů.

„Co pro tebe znamená má dcera, Jaspere?“ položil jsem mu otázku. Zastavil se a já taktéž. Zpříma se mi podíval do očí a řekl jen jedno slovo: „Rodinu.“

„Rodinu?“ zopakoval jsem po něm nevěřícně, čekal jsem cokoliv, jen tohle. Pousmál se a opět se dal do pohybu, já ho napodobil.

„Ano, vím, že jsi doufal v něco víc romantického nebo obsáhlejšího, ale ona je má rodina. Všude tam, kde je tvá dcera, se cítím vyrovnaně, cítím, že mám své místo tady. Ona mi dodává pocit jistoty a klidu, který hledá každý. Jestli mi byla souzená nějaká žena, tak to byla právě Alice, Carlisle.“

„Je šťastná od doby, kdy ses vrátil, nikdy jsem neviděl, že by hleděla na někoho tak, jak na tebe. Vidím v tom pohledu neskonalou lásku a štěstí. Ona tě opravdu miluje,“ uznal jsem konečně nahlas. Nejsem slepý, ale nechtěl jsem to vidět, chtěl jsem svou malou holčičku jen pro sebe.

„Já ji taky opravdově miluji, věř mi, Carlisle!“ popadl mě za ramena a škubl se mnou.

„Dobrá, uvidíme časem. Není lehké uvolnit mé místo. Byl jsem pro ni jediný muž, jediná osoba na světě, která byla jejím přístavem. Teď jsi tu ty a vezmeš mi ji.“

„Nechci ti ji vzít, jen si ji chci vzít.“

Oba jsme se zasmáli tomu, jak to vyznělo. Pustil mě a já přidal do kroku.

„Musíš mi něco slíbit, Jaspere, pokud se mi něco stane, postaráš se o mé holky.“

„Ty snad pochybuješ o svém plánu?“

„Ne, ale myslím na všechny možnosti. Dávej si pozor na Edwarda, ještě nevíme, co je zač, ten kluk je ztracený, pokud se vše povede, ukážeme mu správnou cestu, stejně jako tobě,“ oznámil jsem mu svůj plán.

„Budu je chránit po celý svůj život a na Edwarda si dám pozor, neboj.“

„Tak pojď, jdeme domů, než se Esmé odváží oddělat Caia nebo Edwarda.“

„Jasné, tcháne.“

„Tak to ne! Ještě jsem svobodný chlápek!“ ohradil jsem se.

„Jasně, s ženou, dvěma dcerami, dvěma skoro švagry - a to nemluvím o tvých italských kámoších.“

„Že tě huba nebolí!“

Čaute! Tak konec se nám velice blíží. Carlisle svým způsobem souhlasil se vztahem Alice a Jazze. Edward je zatím v testovací lhůtě, tak uvidíte, jak to všechno dopadne. Jo, ještě bych se chtěla zeptat, jestli by někdo z vás nechtěl dělat korektora. Moc by mi to pomohlo, děkuji. :) Komentáře potěší, děkuji.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 31. kapitola: