Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí tvář - 14. kapitola - Stíny

25.03.2011 (21:45) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2184×

Uběhlo několik dní a já se opět potácela jako tělo bez duše chodbami školy. Zastavila jsem se u skříněk a vzala si učebnice na další hodinu. Edward se ve škole zatím neukázal a já jsem za to byla jenom vděčná. Milovala jsem ho, ale to nic neměnilo na tom, že mi zlomil srdce a zachoval se ke mně jako naprostý ubožák. To mě ale posunulo k tomu, abych se změnila. Moje naivita a hloupost se mi krutě vymstily a já jsem v tom rozhodně nehodlala pokračovat. Když jsem vstoupila do třídy, s pohledem zapíchnutým v zemi jsem se sunula do lavice. Jenže pak jsem to ucítila.

Ta vůně, která mi ulpěla na rtech, mi rozbušila srdce a zvýšila krevní tlak. Opatrně jsem pohlédla vzhůru a zahlédla Edwardovu tvář. Vypadal strhaně, ale to mu neubralo na kráse. Zaraženě se na mě podíval a v jeho výrazu se promítlo něco, co bych snad nazvala bolestí. Rty zkřivil do úzké linky a vzápětí se odvrátil k oknu. Zaplula jsem do lavice vzadu a v tichosti si vytáhla učebnice. Věděla jsem, že to jednoho dne prostě přijde a potkáme se. Jenže znovu ho vidět bylo těžší, než jsem si myslela.

„Hej, Bello,“ špitla na mě Jess, která seděla pár dvě lavice přede mnou. Ve svém zaujetí jsem si jí vůbec nevšimla.

„Ahoj, Jess,“ pozdravila jsem potichu a zvedla ruku jako projev pozdravu. Zaculila se.

„Nechtěla bys dneska přijít ke mně?“ vyhrkla a následoval další blyštivý úsměv. V tu chvíli mi automaticky na jazyku ulpěla zamítavá odpověď, když jsem si najednou uvědomila, že pokud se chci změnit, musím začít od základů. Takže jsem považovala za změnu udělat něco, co by stará Bella neudělala. Tedy přikývla na Jessičino pozvání.

„Jo, jasně! Proč ne?“ usmála jsem se a pocítila na sobě jeho pohled. Díval se na mě, přímo mě sledoval hypnotizujícím pohledem. Vzdychla jsem.

„Paráda! Hodilo by se ti to třeba v sedm, hm?“ pokračovala.

„Budu tam,“ odpověděla jsem a vzápětí na sebe seslala hněv profesora Jordna.

„Slečno Swanová, pevně věřím, že vaše znalosti vysoce přesahují přednášenou látku, ale bych vám vděčný, kdybyste v mé hodině nevyrušovala, rozumíte?“ pokáral mě dotčeně a s mou tichou omluvou se otočil zpátky k tabuli.

Celý den ubíhal strašně pomalu. Při obědě jsem se stala středem pozornosti ostatních, protože jsem se vidličkou ďoubala v jídle skoro hodinu a netkla se ho. Byla jsem bez nálady, ale aspoň mě nečekala další hodina s Edwardem. Pro dnešek mi to vážně stačilo. Když zazvonilo na konec poslední hodiny, ulevilo se mi. V rychlosti jsem si sbalila věci a vešla do chodby. Chvíli mi trvalo, než jsem se propletla davy studentů a dostala se ven na parkoviště. Blair, už na mě čekala a z dálky gestikulovala, abych si pospíšila. Přeběhla jsem cestu a otevřela dveře auta.

„Kde se couráš?“ vyjela na mě. Ztratila jsem veškeré své iluze, ve kterých Blair vystupovala jako hodná a starostlivá sestra. Ta stará nepříjemná Blair byla zpátky.

„Nemůžeš si aspoň chvíli hrát na hodnou sestru?“ odpověděla jsem, když se rozjela po hlavní cestě.

„Tou přece jsem,“ řekla sebejistě a přidala plyn. Zadívala jsem se z okna na ubíhající krajinu a sama pro sebe si vzdychla.

Když jsme dorazily domů, prošla kolem mě a zmizela v obývacím pokoji. Otráveně jsem se vyhrabala do schodů a v pokoji odhodila batoh na postel. Podívala jsem se na hodinky, bylo půl páté. Shodila jsem ze sebe oblečení a vlezla do horké sprchy. Horké kapičky vody mi přinášely úlevu, i když jsem se cítila tak prázdná…

Do koupelny najednou vtrhla Blair. V prvním momentě jsem se hrozně lekla a hlasitě vykřikla.

„Proboha, co křičíš!“ křikla překvapeně. Zastavila jsem proud vody a zabalila se do ručníku.

„Mohla bys aspoň zaklepat, nemyslíš?“ vyjela jsem podrážděně.

„Ne, nemusela. Je to i můj dům,“ odvětila a přistoupila k zrcadlu. Hlasitě jsem vydechla a vylezla ze sprchy. Otočila se na mě.

„Dneska večer nebudu doma, takže-“

„Já taky ne,“ zarazila jsem ji. Zvědavě si mě měřila.

„Kam jdeš?“ zeptala se.

„K Jess, pozvala mě na návštěvu.“

„Hm, tak si to užij,“ zasmála se jízlivě a otočila se zpátky.

„A kam jdeš ty?“ pokračovala jsem. Pročesávala si vlasy a ani se na mě nepodívala.

„Mám prostě schůzku,“ řekla bez zájmu.

„S kým?“

„Do toho ti nic není, Bells! Já nehlídám tebe, ty nehlídáš mě,“ řekla rázně a rukou mi naznačila, abych odešla. Nasupeně jsem vyběhla z koupelny a posadila se na kraj postele. Převlékla jsem se, sbalila pár věcí do tašky a seběhla dolů. Usmažila jsem pár vajíček a s chutí je zhltla. Pak jsem si přes rameno přehodila tašku a vyšla z domu. Byla už tma, svítily jen pouliční lampy. Ale radši půjdu pěšky než prosit Blair, aby mě odvezla. K Jess to bylo zhruba deset minut chůze, takže jsem se vydala podél naší ulice. Chvíli jsem šla a nic se nedělo, ale pak jsem najednou začala mít pocit, jako by mě někdo sledoval. Zrychlila jsem a vzápětí se prudce otočila. Nikde nikdo. Jen šum větru zněl nocí…

Edward

Když Bella vyšla z domu, pocítil jsem neuvěřitelnou radost, že ji vidím. Byla tak krásná, tak jedinečná a okouzlující. I v košili a v teniskách vypadala dokonale. Když zavál vítr a její vlasy se rozlétly, k mým rtům doputovala její sladká a omamná vůně. Už jsem nevnímal pach její krve, ale vůni jejího těla, její hebké pokožky. Projela mnou vzpomínka na naši společnou noc. Tu, kdy patřila jenom mě, naše těla se proplétala a jejich vzájemný dotek v nás způsoboval šílenství… Vrátil jsem se do reality, když prošla pár metrů přede mnou. Ustoupil jsem krok zpátky a chvíli zůstal stát za mohutným keřem. Bez povšimnutí šla dál. Vyšel jsem na spoře osvětlenou cestu a následoval ji. Když jsem ráno slyšel Bellin rozhovor s Jessicou, věděl jsem, že ji musím hlídat a dávat na ni pozor. Byla tak křehká a neopatrná. Vůbec si neuvědomovala nebezpečí, které jí přináší tajemství o našem světě, které znala. S Diorou jsem uzavřel dohodu a zdálo se, že tentokrát jí opravdu dodrží, ale pořád se mě držel zvláštní pocit nedůvěry, který mě nenechával klidným…

Najednou kroky ustaly a já si všiml, že zůstala stát. Než se stačila otočit, ukryl jsem se v temnotě. Cítil jsem, jak se zrychlil tep jejího srdce, byla nervózní a cítila strach. Nechtěl jsem, aby se bála, ale byla to jediná možnost, jak na ni dohlížet.

Znovu se rozešla, tentokrát rychleji. Následoval jsem ji dalších pár minut, dokud bezpečně nedošla k Jessice a nezavřely se dveře domu. Zůstal jsem stát v chladné tmě a cítil bolest. Silnou bolest nad prázdnotou, která mi panovala v srdci. Neustále jsem se vracel ke krásným vzpomínkám, ale zároveň se ničil. Nevěděl jsem, jak tohle může dál pokračovat. Falešná hra, která nás oba nakonec zničí…

Moje myšlenky vyrušil zvuk, který jsem zaslechl jen pár metrů od sebe. Prudce jsem sebou trhl a sledoval ponurou tmu. Uklidnil jsem se, když se přede mnou zjevila Alice.

„Tak co?“ vyhrkla tiše a postavil se vedle mě. Rozezleně jsem se na ni podíval.

„Alice, máš vůbec tušení, jak nevhodné je teď plížit se po ulicích jako stín?“ řekl jsem vyčítavě. Omluvně sklopila zrak.

„Máš pravdu, promiň,“ špitla a jemně se pousmála.

„Co tady děláš?“ zeptal jsem se.

„Co by, dávám pozor na Bellu,“ odpověděla samozřejmě.

„Tak to jsme dva,“ odvětil jsem a odstoupil kousek od silnice. Následovala mě.

„Diora se neobjevila už pár dní, takže snad bude klid,“ zašeptala klidně.

„Snad ano. Co tvoje vidiny?“ ujišťoval jsem se.

„Nikde po ní není ani stopy. Myslím, že tentokrát dohodu dodržela,“ řekla Alice a vzápětí mě zatáhla za mohutný kmen stromu.

„Co to- “

A pak jsem uviděl, proč to udělala. U okna stála Bella a dívala se ven.

„Viděla nás?“ ptal jsem se nervózně.

„Ne,“ uklidnila mě Alice, „ale příště si dávej větší pozor.“

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí tvář - 14. kapitola - Stíny: