Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojče? No problem 5. kapitola

47587


Dvojče? No problem 5. kapitolaV první řadě se všem co čtou moji povídku omlouvám. Doufala jsem, že se tato povídka obejde bez zdržení a já budu moci psát a přidávat povídky co nejrychleji, ale jak se říká nemá se nic plánovat. Tak vám po menší nechtěné pauzičce přidávám v pořadí již 5. kapitolu.
Meredith se probudila po dlouhém spánku a čeká na ni jedno překvapení za druhým. Pomalu začne odkrývat jistá tajemství, ale to její bude ještě chvilku trvat. Koho Merdith potká? A jak se s tím bude vyrovnávat? Myslím si, že si osud s naší mladou Meredith ještě hodně pohraje. Snad se Vám bude kapča líbit a zanecháte i nějakou komentík. Spokojím se i s kritikou:) Vaše °°Terola°°

Sluneční paprsky zářily po celém pokoji, až mě chtě nechtě vyhnaly z mé vyhřáté postele. Vůbec netuším jak dlouho jsem spala, ale stačil mi jen jediný pohled po pokoji a hned jsem věděla, že nejsem ve svém domě. Celou dobu spánku mě rušil jeden hodně špatný sen a já doufala, že po probuzení ta noční můra zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Skutečnost je ovšem pravdou. Jsem tu uvězněná bez jediné příčiny, bez udání alespoň malého důvodu. Ten pocit strachu a bezmoci je ubíjející. Nejhorší ovšem na tom je ten pocit zrady. Věřila jsem tomu bídákovi jako nikomu jinému ve Forks a on mi udělal takový podraz.

Z mých plynulých myšlenek mě vyrušil klepot na velké masité dveře. Lekla jsem. Pomalounku jsem došla ke dveřím a opatrně vzala za jejich kliku. Och, projela mnou myšlenka. Přede mnou stála žena, no spíš dívka v mém věku.

Měla krásné hnědé vlasy, které jí sahaly až do půli zad. Z jejich většiny měla spletený drdol uvázaný na temeni a zbytek volně rozpuštěný. Její obličej byl až nadpozemsky andělský. Jemné rysy jí lemovaly celý oválný obličej. Oči zlátly. Doopravdy její oči měly zlatou barvu. Rty měla uzoučké a spojené v jednu linku. Pokožka byla bíla jako čerstvě napadnutý sníh. Prsty na rukou úzké a dlouhé, nehty měla nalakované temně rudou barvou. Se svou postavou by mohla dělat top modelku hned z fleku. Měla černé upnuté šaty bez ramínek a s odhalenými zády, které se dole vlnily do volánové sukně, a to vše dolatila černými boty se stříbrnými pásky. Byla prostě nádherná.

,,Ahoj, já jsem Eleanor. A jsem tu, abych tě odvedla za naším pánem, který si tě přeje vidět. Obleč si tyto šaty a já na tebe počkám na prvním schodišti," řekla jemným zvonivým hlasem a byla pryč. Stačila jsem jen zpozorovat velkého draka na jejích zádech.

Otevřela jsem vak a čelist mi poklesla. Na ramínku visely temně rusé šaty až ke kotníkům s odhalenými zády. Na zemi se povalovali boty na potpatku ve stejné barvě jako šaty. Můj mozek se pomalu, ale jistě začal zavářet jako motor u přehřátého auta. Když jsem si na sebe oblékla ty šaty a koukla se směrem k velkému nástěném zrcadlu nemohla jsem popadnout dech. Byla jsem krásná. Vlasy jsem jen prohrábla kartáčem a vyšla do chodby. Pomalými kroky jsem se nesla ke shodišti kde na mě kromě Eleanor čekala ještě nějaká dívka. Ovšem ta se vůbec neobtěžovala se představit.

Ty dívky mě vedly velkou halou. Na stěnách videly obrazy různých velikostí a časových vymezení. Nejvíc mě uchvátil obraz v hnědém rámu. Na jeho plátně byli vyobrazeni tři muži. Jeden z nich měl černý plášť s kápí a jeho oči byly rudé jako krev, druhý byl oděn no klasického obleku a jeho oči byly zlaté jako slunce a ten třetí… Proboha, ten třetí muž na obrazu byl Jake. Ani jsem si neuvědomila, že stojím přímo pod tím obrazem a civím na něj s otevřenou pusou.

Chvíli po mém zkratu jsme došly před dubové dveře se zlatou klikou. Dívky mě opustily s tím, že dovnitř jsem pozvána jen já sama. Odvahu jsem si dodala asi deseti velkými nádechy a zabrala. Dveře šly otevřít jako po másle. Otevřením těch dveří se přede mnou zjevila velká prostorná a dostatečně osvětlená místnost. Uprostřed stál dlouhý stůl s mramorovou deskou a asi s dvaceti židlemi. Naproti mně stála velká čalouněná židle, která spíše připomínala nějaký královský trůn. Po stranách na zdech visely další obrazy, svícny a podobně. Byla jsem tak zaujatá vybavou té místnosti, že jsem si nikterak neuvědomila, že přišli nějací lidé a začali si sedat.

,,Slečno Meredith Lillie Swanová posaďte se na židli, která Vám právem náleží," zahřměl síní nějaký mužský hlas, až jsem nadskočila. Vzhledem k tomu, že většina židlí byla zabraná jsem usoudila, že moje židle bude ta, u které momentálně stojím. V moment mého dopadu na sedátko se objevil onen muž, jehož hlas před chvílí zněl celou místností.

Za ním jako věrní sluhové šli ti dva z obrazu. Slyšela jsem zběsilý tlukot svého srdce a panický křik z mého podvědomí. Zkoušela jsem se štípnout do předloktí, ale bohužel z toho vzešlo jen potvrzení, že toto není sen. Seděla jsem jako přikovaná a zírala se strachem v očích na ty tři muže přede mnou. Muže v kápi neznám. Jen jeho hlas mi napovídá, že něco nebude v pořádku. Ten druhý je můj oblíbený zrádce – Jacob Black. Jak já ho nenávidím. Přísahám tady před bohem, že ho zabiju. Jeho pohled byl kajícný a posílal mi omluvu. Ale to nic neznamená. To co mi provedl se neodpouští. Nechal mě napospas nějakým chlápků co vypadají jako by utekli z blázince a myslí si, že jedna omluva a ještě ke všemu jen očima ho zachrání. To vážně ne. Ten druhý mi byl nějak povědomý. Připadalo mi jako bych ho znala, tedy alespoň z fotografie. Bože, kdybych mohla přehřát svůj mozek, asi by už nefungoval. V duchu jsem si přehrávala skoro všechny pohledy na různé fotky. Mám to! Ten druhý muž je Carlisle Cullen, tchán mé sestry. O můj bože, zachraň mě!

,,Slečno Swanová byla byste tak laskava a povstala!" Zase ten hlas. Ještě jednou něco řekne a já se skácím k zemi.

,,Ano, pane." Čekala jsem co se bude dít.

,,Dovolte, abych se vám představil. Jmenuji se Edward Cullen a jsem manžel Vaší sestry. Vítejte v mém domě. A doufám, že se v nejbližší době stane i Vaším domovem." S tímto proslovem si sundal kápi a já poprvé spatřila tu krásu, která očarovala moji sestru.

,,Chtěl bych se Vám také omluvit za hrubé zacházení ze strany mých poddaných a hlavně tady Jaka. Bylo to ode mne troufalé a hlavně neomluvitelné, ale bohužel se nedalo nic dělat. Jste jedna z Řádu, a proto musíte být s námi." Popravdě jsem nechápala ani jedno jeho slovo.

,,Jak to myslíte jedna z Řádu? Já jsem přijela do Forks, abych konečně poznala svoji sestru a ona je mrtvá. A teď přijde banda magorů a začne mi tu vykládat nějaké nesmysly? Kde je moje neteř?" Nebavilo mě čekat na nějaké zdvořilostní rozhovory. Pokud je to opravdu manžel mojí sestry, tak mi moji neteř ukáže.

,,Neteř?"

,,Ano neteř. Reneesme. Dcera Isabelly Marie Swanové!" Doopravdy se už o mě pokoušel vztek. Co si o sobě sakra tahle sekta myslí?

,,Bohužel Ti ji ukázat nemohu do té doby než u tebe neproběhne konečná proměna."

,,Jaká proměna? O čem to tu sakra pořád mluvíte? Jste všichni bázni?" Cítila jsem jak mě pálí kůže. Můj vztek byl hmatatelný a já pocítila hořkou pachuť ohně. O můj bože, já hořím.

,,Myslím si, že proměna nebude trvat až tak dlouho. Měla by si se uklidnit jinak mi to tu propálíš."

,,Já jsem úplně v klidu!"

,,Prosím Meredith, uklidni se, takhle akorát někomu ublížíš."

,,Už jsem klidná." Snažila jsem se dýchat. Pomalu, ale zřetelně.

,,Eleanor! Odveďte prosím Meredith zpět do jejího pokoje. A připravte ji teplou koupel a nějakou věčeři.‘‘ Opět se tu rozezněl jeho hlas. Já, ale nevnímala. Nevnímala jsem žádný zvuk ani pohyb. Prostě jsem vypnula a sesunula se k zemi.

Po 2 hodinách

Celá kůže mě začala pálit, svědit, štípat. Bylo to nesnesitelné. Moje vlasy žhnuly jako plamen. Vstala jsem a došla k nočnímu stolku. Lžela tam lahev vody a sklenice. Bylo zbytečné přelývat vodu do sklenice. Měla jsem hroznou žízen. Popadla jsem lahev, ale ta jen zasyčela a všechna voda se vylila na podlahu. Lahev byla seškvařená. Zkusila jsem zalézt zpět do postele, ale ta pod dotykem mých rukou začala hořet. Pokoušela se o mě panika. Nezbývalo mi nic jiného, než začít křičet. Tohle přeci není normální.

,,Pomóóóóc!‘‘ zakřičela jsem jen co mi moje síly stačily.

Jako první přiběhla Eleanor, za ní hned ta druhá dívka. Eleanor rychle skočila do mé postele. Chtěla jsem začít křičet, že se zabije, ale ta druhá dívka mě umlčela. Eleanor se dvakrát převalila v mých peřinách a oheň byl pryč. Vnímala jsem všechno tak zmateně. Všechno se kolem mě točilo. Eleanor stála přede mnou a najednou tam zase nebyla. Stála přede mnou jiná žena, která se na mě usmívala a držela v náručí malé děvčátko. Plakala jsem, byla to Bella. Moje sestřička. Jen jsem se otočila a byla pryč. Pokoj se točil čím dál víc. Moje mysl už nezvládala. Prostě vypnula. Ležela jsem na podlaze a brečela. Spánek se o mě pokoušel všemi svými silami, ale já nechtěla. Přála jsem si jen jedno. Znovu vidět svou sestru.

,,Ach ty moje zlatíčko. Doufám, že už vše bude v pořádku,‘‘ pověděla jistá dívka a políbila Meredith na čelo. Přikryla jí přikrývkou a chystala se k odchodu.

 Když vstala, přišel za ní ten muž. Muž, kterého tolik milovala. Milovala ho tolik, že ztratila celou svou rodinu. Netušila však, že její sestra bude mít ohromný dar a budou se moci setkat. Oba dva se ale báli, aby to její povaha a organismus zvládl. Muž se podíval na spící Meredith, vzal svou ženu za ruku a odešli z pokoje.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvojče? No problem 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!