Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 44

08.02.2015 (07:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 4021×

Trable v ráji?

Po té, co Edward Cullen navlékl zásnubní prsten své těhotné doktorce Isabelle Swanové, se nad holubičkami objevila mračna. Známý podnikatel koupil své snoubence prsten od Tiffanyho a na lavičce v parku ji romanticky požádal o ruku. Doktorka Swanová souhlasila, ale hned po tomto světlém okamžiku se nad dvojicí zatáhl velký bouřkový mrak.

Podle našeho důvěryhodného zdroje se hádka týkala Edwardovy rodiny. Podle tohoto zdroje je právě Cullenova rodina největším spouštěčem všech hádek. Co se mezi nimi stalo, se můžeme jen dohadovat. Že by doktorka nebyla u Cullenů tak populární? Nejspíš si Cullenovi nemyslí, že by byla dost dobrá pro jejich synáčka. Nebo snad…“

„Co čteš?“ Edward se objevil za mnou tak náhle, že jsem se lekla.

„Ehm… ani nevím.“

„Bello!“ napomenul mě. „Neříkal jsem, že to číst nemáš?“

„Leželo to tady.“ Pokrčila jsem rameny.

„Já jí zaškrtím!“ procedil mezi zuby a noviny letěly do koše.

„Nech to být, Edwarde.“ Sice jsem nevěděla, o kom mluví, ale nechtěla jsem tu dělat haló. „Vždyť se nic nestalo.“
„Nestalo?“ vyjel na mě.

„Neřvi tu na mě! Jsem dospělá, pokud sis nevšiml. A můžu si číst, co chci!“ Zamračila jsem se na něj a šla si dřepnout na gauč.

„Co je, kuličko, trable v ráji?“ Snad poprvé si ke mně přisednul Emmett a netvářil se, jako kdyby mě chtěl propíchnout.

„Ještě ty?“ Nadzvedla jsem obočí, když jsem zaznamenala, že použil stejný titulek jako dnešní bulvár.

„Nesmíš na Edu křičet, je poslední dobou přecitlivělej. Jako by byl těhotnej taky.“ Rozesmál se vlastnímu vtipu. I když mně koutky cukaly taky.

„Emmette!“ zařval nepříčetně Edward a to byl akorát spouštěč, abychom se s Emmettem smíchy potrhali. Nebo alespoň já.

„Co tě žere, Edo?“ Emmett stále hýkal smíchy. Bratr za všechny prachy.

„Ty buď zticha,“ zavrčel pro změnu na něj.

„Co s tebou je?“ Už jsem to nevydržela. Potkal mě s Emmettem a oba už nás stihnul kvůli něčemu okřiknout.

„Se mnou nic není,“ odseknul.

„No to vidím,“ zamumlala jsem s očima v sloup. Nějak se ve mně probudil pud sebezáchovy a nechtěla jsem do něj víc rýpat. Radši jsem se zachumlala do deky a bez většího zájmu jsem sledovala televizi.

„Nevšímej si ho, je nervózní z toho, že si tě bere oficiálně,“ chlácholil mě Emmett.

„Vytočili ho ty noviny,“ povzdechla jsem si.

„Musíte to brát jako oficiální oznámení zasnoubení. Novináři vám urvou ruce. Třeba budete populárnější než Kim Kardashian nebo Angelina Jolie.“ Znovu se rozesmál.

„Žádné novináře na svatbě nechci. A ani svatební fotky v novinách. V žádném případě.“

„To víš, že ne.“ Protočil oči. Jako kdyby věděl o něčem, o čem já ne. „Neřeš to, kuličko. Edward tě nedá.“

„Díky za uklidnění,“ odpověděla jsem ironicky a šla jsem si radši pro něco k jídlu.

„Isabello?“ Přišla ke mně Rosalie a v ruce nervózně držela malý balíček.

„Ano?“ Snažila jsem se znít mile. Nechtěla jsem ji odradit hned na začátku, když se to mezi námi včera trochu zlomilo.

„To jsem vám koupila. Nebo spíš prckovi.“ Usmívala se a podávala mi nákupní tašku Gucci.

„Aha. Díky.“  Váhavě jsem si od ní tašku vzala a nakoukla jsem dovnitř. Nečekala jsem, že zrovna ona bude první s dárkem.

„Já…“ začala tiše. „Myslíte, že bychom spolu mohly zakopat válečnou sekeru?“

„Ráda.“ Přikývla jsem s úsměvem „A jsem Bella.“

„Rose.“ Usmála se a lehce mě objala. „Tak to, prosím, rozbal.“

Znovu jsem otevřela tašku. Uvnitř byla malá bílá krabička, opět s logem Gucci. Opatrně jsem ji otevřela a vykoukla na mě malinká hnědobílá čepička, hnědý bryndáček a ty nejmrňavější dupačky s medvídkem, jaké jsem kdy viděla.

„To je nádherný. Díky moc. Edwarde, podívej, co jsme dostali od Rosalie.“ Chytila jsem ho, když kolem mě procházel.

Držela jsem v ruce ty nejmenší oblečky. Když jsem si začala uvědomovat, že je brzy na prcka obléknu, začaly se mi do očí drát slzy. Byla jsem z toho úplně na měkko.

„Bellinko, je ti něco?“ Edward mě vyděšeně pozoroval.

„Ne,“ objala jsem ho pevně. „Jen se tak moc těším.“

„Nechtěla jsem tě rozbrečet,“ omlouvala se Rosalie.

„To není tvoje vina. Moc díky, je to úžasný,“ vzlykla jsem.

„Bude to ten nejrozmazlenější Cullen pod Sluncem,“ slíbila mi a s hřejivým úsměvem odešla.

„No vidíš.“ Edward mě jemně hladil po zádech, aby mě uchlácholil.

„Půjčíš mi auto?“ Odbočila jsem najednou.

„Co chceš dělat?“

„Mám děsnou chuť na něco nezdravýho, takže jedu do KFC,“ rozhodla jsem se najednou.

„Máma ti chtěla udělat něco k obědu,“ namítnul.

„Kdo říkal, že si nedám i oběd,“ zasmála jsem se a nastavila ruku pro klíče.

„Pojedu s tebou, jestli dovolíš.“

„Myslela jsem, že ti to nechutná.“

„To nechutná. Jen tě nechci pouštět samotnou.“

„Tak dobře. Jedeme!“ zavelela jsem a mířila k autu.

Bylo mi jedno, že mám na sobě Edwardovo tričko, které jsem našla ráno ve skříni. Stejně mi bylo přes břicho jen tak tak. Prostě jsem nasedla s Edwardem do auta a jela ukojit mou touhu po jídle.

„Tady, tady. Zastav!“ Ukazovala jsem na první KFC na cestě.

„Dobře.“

Za deset minut už jsem seděla s Edwardem vevnitř a ládovala jsem se. Burger, crispy a hranolky jsem zapíjela Seven Upem a už se mi sbíhaly chutě na čokoládový koláč a zmrzlinu.

„Kdy máš další prohlídku u doktora?“ zeptal se Edward z ničeho nic.

„Hm… myslím, že nevím,“ odpověděla jsem s plnou pusou.

„Cože?“ Rozesmál se nad mou odpovědí.

„Nevím, musím se podívat.“ Polkla jsem.

„Rád bych šel s tebou. Necháme si říct, co to bude.“

„Já to nechci vědět.“

„Proč?“ divil se.

„Já nevím. Chci mít překvapení.“

„Měli bychom to vědět. Abychom mohli nakoupit výbavu a všechno to kolem.“

„No tak jo,“ kapitulovala jsem. Nějak jsem neměla sílu se s ním hádat.

„Ale já bych to chtěl vědět hned.“ Stál si na svém.

„Jsi jako malé dítě,“ musela jsem se zasmát.

„Protože se nemůžu dočkat. A chci vědět, že jsi v pořádku. A měli bychom tu svatbu uspíšit, abys pak mohla odpočívat.“

„Jestli si myslíš, že mě donutíš dva měsíce ležet, tak nedonutíš,“ varovala jsem ho předem.

„To jsem ani nechtěl. Ale co svatební cesta? A všechny tyhle věci?“

„Svatební cestu na konci těhotenství si představuju v měkké posteli, s tebou a burgrem po boku.“ Mrkla jsem na něj laškovně.

„Neodolatelná nabídka.“ Zasmál se nahlas.

„Řekneš mi, o čem jste se v noci hádali s Alicí?“ zvážněla jsem.

„Nehádali jsme se.“

„Dobře, tak o čem byla ta výměna názorů?“ Protočila jsem oči a upravila otázku.

„O naší svatbě. Chtěla to udělat podle sebe, ale já bych radši, aby sis to uzpůsobila k obrazu svému. Přeci si jako malá musela snít o pohádkové svatbě.“

„Fajn.“ Pokrčila jsem rameny.

„Fajn co?“

„Ať je po jejím.“

„Co? Proč?“ Byl zmatený.
„Musíš mě pochopit. Jediný člověk z tvojí rodiny, který se mnou celkem normálně komunikuje, je Rosalie. A kdyby mi mělo s Alicí pomoct to, že jí nechám zorganizovat svatbu, tak dobře. Nechci, abychom si nemohli přijít na jméno, až se prcek narodí.“

„Ale kvůli tomu to přeci dělat nemusíš.“

„Jediné, co chci, je vybrat si šaty podle sebe a sestavit svůj seznam hostů. Zbytek může zařídit Alice.“

„Dobře. ale všechno s tebou bude konzultovat. A to si pohlídám.“

„Nedělej kvůli tomu dusno.“

„Bello, je to naše svatba a já nechci, aby ji zařídila jenom Alice. Je megalomanka a podle toho by to tak vypadalo.“

„Myslím, že se měla megalomanství od koho naučit,“ ušklíbla jsem se.

„Alice je prostě Alice.“ Pokrčil rameny. „Ale to neznamená, že budeme skákat, jak ona píská.“

„Chci, aby mělo naše dítě velkou rodinu.“

„Bude mít velkou rodinu. Přísahám.“

„Beru tě za slovo.“ Namířila jsem na něj kuřecí kostí.

„Jde z tebe strach,“ zašeptal, ale přitom se culil.

„Tak bacha.“ Nedalo mi to a musela jsem se culit taky a odhodila poslední kost. „Můžeme jet.“

„Dobře.“ Omotal kolem mě ruku a vedl mě zpět k autu.

„Pojedeme domů? Myslím k nám,“ upřesnila jsem.

„Jistě. Jen si vyzvednu u našich nějaké věci.“

„Dobře. Možná si trochu zdřímnu.“ Posunula jsem si sedačku co nejvíce dozadu a nohy jsem si pohodlně hodila na palubní desku. „Paráda.“ Mlaskla jsem si spokojeně a Edward se mi pěkně smál. „Potřebujeme trochu pohodlí.“ Pohladila jsem si břicho výmluvně.

„Až přijedeme domů, budeš moct ležet celé dny.“

„Tak jo.“

„Budu tě na rukou nosit,“ slíbil mi s úsměvem.

„Bude mi stačit, když mě budeš obracet, abych neměla proleženiny.“

„Dobře.“ Rozesmál se na celé auto. „Nehnu se od tebe na krok a budu tě rozmazlovat.“

„Hm… to zní opravdu dobře. Myslím, že se nám to bude oběma líbit, co říkáš, prcku?“ Pohladila jsem se po břiše a jako na povel mi odpovědělo jemné šťouchnutí. „Vidíš? Souhlasí.“

„Měli bychom mu vybrat nějaké jméno. Přeci mu nebudeme pořád říkat prcek nebo trpaslík. A měli bychom nakoupit postýlku a všechny ostatní věci.“

„Dneska už ne. Chce se mi spát.“

„Samozřejmě, že dnes ne. Vezmu tě domů.“ Na nejbližší křižovatce otočil auto a místo k jeho rodičům mě vezl domů.

Když konečně zaparkoval doma, s hekáním jsem sundala nohy z palubní desky. Grigory už mi otevíral dveře a pomohl mi vystoupit.

„Všechno v pořádku?“

„Ano, díky.“ Usmála jsem se na něj a zamířila dovnitř. Cítila jsem se přejedená, záda mě bolela a potřebovala jsem rovnou postel. Z posledních sil jsem vylezla do patra a šla do ložnice. Byla jsem neuvěřitelně unavená. A to jsem dnes nic nedělala, jenom jedla. Začala jsem se děsit, co budu dělat za měsíc nebo za dva.

„Jsi v pořádku?“ Přišel za mnou Edward, když už jsem ležela pod dekou.

„Jen jsem unavená.“ Zívla jsem.

„Tak odpočívej. Bude tady s tebou Grigory a Alexei. Já se vrátím pro pár věcí.“

„Hm,“ zamručela jsem už skoro ve spánku.

„Sladké sny.“ Dostala jsem pusu na čelo a Edward tiše odešel. Otočila jsem se na druhý bok a v minutě jsem o sobě nevěděla.

Vzbudila jsem se až za tmy. Podle budíku byla skoro půlnoc, takže jsem prospala téměř celý den. A pořád jsem si připadala unavená. Jen se mi chtělo na záchod. Edward spal vedle mě a ruku měl položenou přese mě.

„Kam jdeš?“ zeptal se rozespale, když jsem opatrně odhrnula deku.

„Musím čůrat.“ Vymanila jsem se z jeho objetí opatrně.

Když jsem se vrátila, Edward si mě znovu přitáhnul do náruče a opět usnul. Pohladila jsem ho po ruce a nemohla jsem se vynadívat na tu klidnou tvář. Až nyní jsem si uvědomila, jak moc se změnil.

Už to nebyl ten vystresovaný podnikatel. Teď se připravoval na roli otce a už teď jsem věděla, že bude naše miminko nadevše zbožňovat. Došlo mi, že on je ten pravý a doufala, že tohle krásné období vydrží, pokud možno navždy. Chtěla jsem a doufala, že to špatné období už je za námi. Že už se ty jeho aktivity opravdu vyřešily a nebudou nám zasahovat do dalšího života. Hlavně, aby neohrozil našeho skřítka. To bych mu nikdy neodpustila a spoléhala jsem na to, že si je toho Edward vědom. Nebo by to alespoň mělo být v jeho zájmu, aby to mezi námi fungovalo. Pousmála jsem se, lehce ho políbila na tvář a znovu jsem se, jako Edward, ponořila do spánku.                                                                         ‘   

„Tak už pojď. Chci tam být včas.“ Edward mě honil. Měla jsem jít na kontrolu a on stále trval na tom, že musí jít se mnou.

„Vždyť už jdu,“ zamručela jsem a nasedla do auta.

„Trochu nadšení.“ Pohladil mě po tváři a sednul za volant.

„Jsem jen unavená.“ Pokrčila jsem rameny.

„Pořád? Spala jsi celou noc jak mrtvolka.“

„Hm,“ zamručela jsem a zívla.

Já byla grogy i po výživném spánku, ale Edward byl jako čertík na gumičce. Chviličku neposeděl. Do nemocnice jel jako blázen a než jsem přišla na řadu, měla jsem strach, že do podlahy prošlape cestičku, jak pořád chodil sem a tam.

„Prosím tě, sedni si!“ sykla jsem na něj, protože mě tím chozením neskutečně rozptyloval.

„Nechápu, proč tě nemůže vzít hned.“ Zamračil se a sednul si vedle mě. Protočila jsem oči a radši neodpovídala.

„Slečna Swanová?“ zavolala mě sestra.

„No konečně,“ zavrčel Edward. Pohledem jsem ho varovala a on to naštěstí pochopil.

„Můžete jít dál,“ poslala mě sestra, když mi změřila tlak, zvážila mě a já odevzdala ranní moč na kontrolu.

„Slečno Swanová, jak se vám daří?“

„Dobře, díky. Ehm, tohle je můj snoubenec, Edward Cullen.“

„Ráda vás poznávám.“ Usmála se na něj doktorka a podala mu ruku.

„Nápodobně.“

„Tak se položte, uděláme rovnou ultrazvuk. Všechny výsledky testů jsou naprosto v pořádku, tak ještě zkontrolujeme, jestli se miminko správně vyvíjí.“

Doktorka mě navedla k lehátku u ultrazvuku. S Edwardovou pomocí jsem se uvelebila na lehátku a vytáhla jsem si tričko, aby měla doktorka dobrý přístup k břichu. Gel mě nepříjemně studil, ale jakmile jsem na obrazovce začala rozeznávat malého človíčka, bylo mi to jedno.

Koukala jsem se na černobílou skvrnu a rozeznávala hlavičku, ruce a nohy. Prsty měl zaťaté v pěstích a vypadalo to, že spí. Edward mě beze slova chytil za ruku a s úžasem koukal na obrazovku.

„Tep je pravidelný, váha šest set devadesát gramů a délka třicet pět centimetrů, což je krásné. Dnes můžeme z natočení plodu krásně určit i pohlaví děťátka, takže…“

„Ano,“ vyhrknul Edward dřív, než stihla doktorka větu dopovědět.

„Bello?“ Podívala se na mě.

„Tak nám to řekněte.“ Přidala jsem se k Edwardovi.

„Dobře,“ zasmála se a podívala se znovu na obrazovku monitoru. „Tady… je to kluk.“

„Kluk? Bude to kluk?“ Edward byl nadšením celý bez sebe. „Jste si jistá?“

„Určitě. Tady můžete vidět pohlavní orgán. Je to určitě kluk.“

„Panebože, to je úžasné. Bellinko, je to kluk.“ Vrhnul se mi s úsměvem kolem krku. „Miluju tě.“ Oplatila jsem mu objetí a tiše jsem si vychutnávala tuhle chvilku.

Doktorka nám vyjela fotku a Edward ji od té chvíle nedal z ruky. S doktorkou jsem probrala ještě pár věcí, domluvily jsme se na další prohlídce a odešli jsme. Edward byl stále s hlavou v oblacích.

„Je to kluk, chápeš?“ otočil se na mě v autě užasle.

„Ty na tom máš taky svůj podíl,“ zasmála jsem se. Nějak jsem nemohla pochopit, že je z toho tak odvařený.

„Naučím ho všechny klučičí věci. Budeme spolu hrát baseball a fotbal. Budeme spolu koukat na formule a naučím ho balit holky.“ Plánoval si to. Nechtěla jsem mu to kazit tím, že na baseball a holky si bude ještě chvíli muset počkat. Bude ten nejlepší táta pod sluncem. Tím jsem si byla jistá.

Když jsme se vrátili domů, Edward měl pořád v ruce fotku našeho miminka a všem ji pyšně ukazoval. Grigory a Alexei byli jeho nejčastějšími oběťmi a mně jich snad začalo být i trochu líto. Ale jejich snažení o udržení pozornosti bylo více než úsměvné. Až když jsem viděla, že už mají chuť Edwarda uškrtit, jsem se rozhodla zasáhnout.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho tiše.

„Ano? Je ti dobře?“ Okamžitě ke mně úzkostlivě přiskočil.

„Je mi skvěle. Jen jsem trochu unavená. Mohl bys mi pomoct do ložnice?“

„Samozřejmě, pojď.“ Čekala jsem, že mě vezme kolem pasu, ale on si mě vyhoupl do náruče, jako bych byla pírko. „Je to takhle v pořádku?“

„Naprosto.“ Kývla jsem, když mě opatrně položil na postel. „Jen kdyby sis tu mohl na chvíli lehnout se mnou.“

„Já si musím jít něco zařídit.“ Snažil se z toho vykroutit.

„Prosím. Chci být chvilku jen s tebou.“

„No tak dobře.“ Sundal si boty a vlezl si za mnou. Pomalu jsem se k němu přitulila a přemýšlela, jak nejlépe dosáhnout toho, čeho jsem chtěla. Přitiskla jsem se k němu, jak nejblíže jsem mohla a pomalu jsem svoje rty přitiskla na jeho.

„Edwarde,“ zamručela jsem spokojeně a rukou mu zajela pod tričko. Byla jsem pěkně nažhavená a nehodlala jsem se své oběti jen tak vzdát.

„Copak bys chtěla?“

„No tebe přeci.“

„A proto si tu hraješ na k smrti unavenou? Abys mě dostala do postele?“

„Hm… možná,“ připustila jsem a znovu ho líbla.

„To si mohla říct rovnou.“ Usmál se na mě svůdnicky a už moje rty nepustil.

Za chvíli odletělo moje a pak i Edwardovo oblečení. Naši aktivitu jsme ale museli přizpůsobit mému nepřizpůsobivému břichu. I tak byl ale Edward trpělivý a ve všem mi vyšel vstříc. Vlastně mu nic jinému nezbylo. Chtěl si užít stejně jako já. Dobře, já možná trochu víc, ale to teď bylo vedlejší.

Edwardovy rty a ruce pro mě byly jako afrodiziakum. A po tak dlouhé době bez sexu přímo dvojnásobné. Pomalu jsem Edwarda nenechala nic udělat, všechno muselo být po mém. A protože jsme se nemilovali tak dlouho, bylo po mém za pěkně krátkou dobu.

„Divoško,“ ohodnotil můj výkon Edward a znovu mě políbil.

„Kdykoliv.“ Vrátila jsem mu polibek a unaveně jsem se mu uvelebila v náruči. Tolik mě ta vášeň zmohla, že jsem za chvíli chrápala jako dřevo.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 44: