Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Doktor Cullen - 2. kapitola - Noční vábení

17.08.2011 (19:15) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 4111×

Hned jak jsem položila telefon, rozběhla jsem se do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a začala si pročesávat rozcuchané vlasy. Nakonec jsem rezignovala a sepnula jsem je sponou do zvlněného copu. Pečlivě jsem si vyčistila zuby a oči přejela černou řasenkou. V rychlosti jsem se navoněla a ze skříně vytáhla džíny a teplou mikinu. Normálně bych volila něco vyzývavějšího, ale bylo po půlnoci a Edward mě probudil. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem se kvůli němu příliš připravovala. Zkrátka jsem chtěla působit tak nějak… přirozeně. Jako když někoho probudíte v noci. Moje myšlenky vyrušil pípající mobil. Zadívala jsem se na displej, kde na mě zářila krátká smska od Edwarda.

Čekám na Tebe dole, krásko. E.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit už tak splašený srdeční tep. Do kapsy jsem strčila mobil a zamkla dveře bytu. Normálně bych použila výtah, ale v tuhle noční hodinu bych tím vzbudila půl domu, takže jsem byla nucena proti své vůli seběhnout několik pater až dolů po schodech. Za pár minut jsem stála v chodbě a zahlédla temný stín před vstupními dveřmi. Radostně jsem se usmála a vyrazila směrem k němu. Odemkla jsem skleněné dveře a vyšla ven.

„Ahoj,“ vydechla jsem do chladného vzduchu, když jsem před sebou zahlédla Edwarda. Usmál se a přistoupil ke mně.

„Ahoj, krásko,“ pozdravil mě s tím dokonale pokřiveným úsměvem. Stála jsem na místě a vychutnávala si jeho přítomnost. Doufala jsem, že mě třeba políbí, ale neudělal to.

„Vážně se chceš jít projít?“ zeptal se pobaveně a já přikývla. Jemně propletl své prsty s mými a moje tělo pocítilo ten mrazivě chladný vzruch, který jeho dotek vytvářel.

Vyšli jsme krátkou uličkou do městského parku a posadili se na jednu z laviček. Bylo to zvláštní, ale pociťovala jsem silnou nervozitu i přes to, co jsem s Edwardem už zažila. Jako by se všechno opakovalo poprvé.

„Tak jak si se dneska měla?“ prolomil jeho hlas klidný šum velkoměsta.

„Ráno jsem trochu zaspala, takže jsem měla přes den hodně práce,“ přiznala jsem a jeho rty se semkly do polichoceného úsměvu.

„Snad na tom nenesu nějakou vinu?“ ptal se s úsměvem a jeho oči mě pronikavě sledovaly.

„No, popravdě. Tu největší,“ připustila jsem. Přitáhl se blíž.

„Skutečně?“ ujišťoval se a jeho rty se pomalu přibližovaly k mým. Cítila jsem zase to vzrušující napětí, které se kolem nás vznášelo jako obláčky kouře. Jediné, na co jsem dokázala myslet, byly ty dokonalé, sladké rty, na kterých ulpěl můj zrak.

„Skutečně,“ vydechla jsem a ucítila, jak se naše rty spojily. Ten chladný dotek Edwardových rtů mi v hlavě dokázal udělat naprostý zmatek. Svým tělem jsem se přitiskla blíž a prsty zajela do jeho hebkých, bronzových vlasů. Polibek začal být naléhavější, když se jeho jazyk propletl do mých úst a harmonicky se spojil s mým. Odpovídala jsem na všechny jeho nevyřčené otázky a nechala se mámit jeho vábivou vůní. A pak se Edward odtáhl.

„Omlouvám se. Nechtěl jsem být tak… nenasytný,“ usmál se při tom slově a jemně mi přejel prsty po spánku až do vlasů.

„Myslím, že mi to ani tak nevadilo,“ šeptla jsem svůdně a cítila ve své tváři Edwardův pronikavý pohled.

„Jsi tak obětavá,“ řekl sladce a lehce vyšpulil rty na projev hlubokého uznání. Nevydržela jsem to a hlasitě se rozesmála. V tu chvíli se silné paže obmotaly kolem mého pasu a stáhly mě do Edwardova náručí.

„Krásně voníš,“ zašeptal jeho sladký hlas do mého ouška. Ty drobné vibrace mi na těle vykreslily husí kůži.

„Je ti zima?“ ptal se naléhavě Edward, když spatřil moji reakci. Evidentně mu nedošlo, že za tohle nemohla žádná teplota, nýbrž on sám.

„Není,“ odpověděla jsem šeptem a on mě i přesto pevně zachumlal do svého kabátu. Neprotestovala jsem, protože mi nastalá situace naprosto vyhovovala. Intenzivně jsem vdechovala tu kořenitou, opojnou vůni, která mi prostupovala každým pórem. Dobrovolně jsem se nechala mámit.

„Nad čím přemýšlíš?“ zazněl jeho hluboký hlas zabarvený zvědavostí.

„Nad tvou vůní,“ přiznala jsem a Edward si přitáhl dlaní mou tvář těsně ke své. Naše pohledy dělily pouhé centimetry.

„A co mi o ní povíš?“ ptal se s neskrývaným zájmem a já si povšimla té temné černi v jeho očích. Za to asi mohlo to pouliční světlo…

„Mámí mě,“ odpověděla jsem upřímně. Edward mě stále sledoval a jeho rty jemně cukaly od sebe. Potlačoval úsměv a za pár vteřin už vypadal opět vážně.

„Ty mě mámíš,“ vydechl okouzleně, a než jsem stačila cokoli říct, jeho mramorové rty se vpily s dychtivou vášnivostí do těch mých.

XXX

Ráno jsem skoro zaspala, ale naštěstí mě probral opakující se budík. Rychle jsem prolétla sprchou a úpravami svého zevnějšku strávila polovinu času než normálně. Během pár minut jsem se oblékla, sbalila věci a vyběhla z bytu. Dneska jsem neměla čas, a tak jsem místo do metra, zamířila k silnici, kde jsem si stopla první taxík.

„Road Hand, prosím,“ přikázala jsem mile, když jsem za sebou zabouchla zářivě žluté dveře taxíku. Řidič se beze slov rozjel rušnou ulicí.

Za pár minut jsem vysedala u redakce a podávala muži za volantem malou ruličku bankovek. Nevšímala jsem si jeho nevěřícného pohledu a vydala se dovnitř budovy. Když jsem vyjela výtahem do sedmého patra, proběhla jsem úzkou chodbou a míjela recepci. Se snahou o nenápadný výraz jsem proplula dveřmi redakce a zamířila ke svému stolu. Hned jsem spatřila Jessicu, která na mě už zdáli mávala.

„Ahoj, Jess,“ pozdravila jsem ji a zasedla ke stolu. Přistoupila ke mně.

„Dlužíš mi spoustu informací, Bells,“ promluvila zvědavým tónem a opřela se o kraj mého stolu.

„Já vím,“ odvětila jsem a snažila se najít v tašce svou oblíbenou vůni. Jessica si hlasitě odkašlala a vynutila si tak mou pozornost.

„Takže?“ ptala se.

„Takže tě dneska zvu na oběd. Buď připravená po dvanácté,“ oznámila jsem a s pošoupnutím brýlí na nose jsem se zavrtala do složky papírů ležící na mém stole.

Když jsme se odpoledne usadily k poslednímu volnému stolu v restauraci, věděla jsem, že bude následovat pořádný výslech. Objednaly jsme si a Jessica se ležérně opřela rukou o hranu stolu. Vyčkávala.

„Co bys chtěla vědět?“ začala jsem sama, protože bylo jasné, že se jejímu naléhání prostě nevyhnu. Zvedla hlavu a široce se usmála.

„Chci vědět, jak k tomu došlo,“ oznámila mi a hlasitě si usrkla limonády. Nervózně jsem si zastrčila spadlý pramínek vlasů za ucho. Cítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří.

„Prostě se to stalo. Bylo to naprosto spontánní a oboustranné,“ odpověděla jsem přidušeně a pokoušela se o nezaujatý výraz. Jess přimhouřila oči.

„Bello, jsem ráda, že jsi šťastná, ale jedno mi pořád nejde do hlavy. Vždyť ho znáš sotva pár dní,“ vyhrkla a já se zakuckala douškem coly. Srdce mi splašeně tlouklo do hrudi a můj tep se výrazně zrychlil.

„Jak to myslíš?“ špitla jsem rozechvěle a zalapala po dechu. Jestli jsem něco nečekala, tak to byly Jessičiny výčitky nebo moralizování. Jemně si skousla spodní ret.

„No… Dala jsi mu, co chtěl dost brzo, takže – “

„Takže co, Jess?“ vyprskla jsem už značně naštvaně, „patřím teď k nějaké skupině ubohých holek? Jsem odsouzení hodná? Nebo co mi tím chceš jako říct?“

„Jen si myslím, že ses nezachovala správně. Všichni chlapi jsou stejní, Bells. Když dostanou brzo, co chtějí, vytratí se ti z života dřív, než se stihneš vzpamatovat,“ odpověděla tvrdě a mně v tu chvíli vyhrkly do očí slzy.

„Chápeš, co mi tu teď říkáš?“ sykla jsem uslzeně a snažila se mermomocí zadržet ten příval slz, který se mi dral do tváře. Nakonec jsem přivřela oči a podařilo se mi to.

„Bello, já ti nechci ublížit! Právě naopak! Nechci, aby ses spálila, rozumíš?“ naléhala, ale mně v tu chvíli bylo všechno jedno. Měla jsem po krk toho, jak mi mluvila do života a trhala moje naděje na kousky.

„Co si myslíš?“ osočila jsem se na ni a vysloužila si její rozčílený pohled.

„Ne, Bello! Co ty si myslíš?! Takový muž, jako je Edward, může mít kteroukoli, na kterou si ukáže! Myslíš si, že po tom, co si se s ním vyspala, bude mít důvod zůstávat dál?“

Tohle bylo na mě už moc. Hodila jsem bankovku na stůl a prudce se zvedla ze židle. Jessica vyvalila oči a pevně mě chytla za zápěstí.

„Bello, co to děláš? Myslela jsem, že si o všem promluvíme,“ vydechla šokovaně a já jí věnovala zlostný pohled.

„Ty už jsi toho řekla víc než dost,“ sykla jsem a přes její zoufalé prosby jsem zamířila z restaurace ven.

To bylo trochu nečekané, co? Kdo čekal radostnou a přející Jessicu, asi se spletl. Ale abyste si nemysleli, že je to taková mrcha, i ona má ke svému postoji určité důvody... Příště se dozvíte jaké a taky proběhne trocha hádek, ale i romantiky.

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Doktor Cullen - 2. kapitola - Noční vábení: