Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka, která (ne)přežila - 10. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dívka, která (ne)přežila - 10. kapitolaTrochu jsem se opozdila, ale další kapitola je na světě. Bella davá dohromady vše, co se stalo. Připadá si jako šílená, ale moc dobře ví, proč se tak chová. Chce uchránit své kamarády.

08.02.2011 (15:15) • Baruu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1150×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Dívka, která (ne)přežila

10. kapitola

Nehybně jsem seděla na kraji postele a zrychleně dýchala.

Pořád jsem to nechápala, pořád jsem hledala něco, jak z toho ven. Tohle už není pouhé strašení, tohle je realita, krvavá realita.

Shrnmě si to.

Jak jsem se dozvěděla, připravovaný výlet zorganizoval Mark, který svolal svoje staré kámoše a ti zase sehnali ostatní. Hodili nás do jednoho pytle a mohlo se jet.

Angela se ztratila jako první a pořád o ní není ani vidu, ani slechu. Útočník její jméno v dopise neuvedl, tudíž nám o ní nepřišel žádný vzkaz, ani nic podobného. Pořád se pohřešuje a pořád nevíme, zda žije, či ne.

Pak zmizela naše milovaná Jassica. Další dopad na mé přátele. Ta se po dvou dnech objevila, ale ani zdaleka to nebyla ta samá Jass, jako před zmizením. Vyzařovala z ní zlost, bojácnost a touha. Hlavním ukazatelem, který z ní sálal nejvíce, byl strach. Bála jsem se jí podívat do očí a bála jsem se s ní o něčem dohadovat. Nemělo by to smysl.

Horší ale bylo, že si odvedla Mika. Tím to završila a tím také rozpoutala válku. Mezi námi a tím, co byla i ona. Jenže co to bylo? Jestli byla pořád člověk, což jsem v hloubi duše doufala, změnila se. A pokud byla úplně něco jiného, tak co tedy?

Ale zpátky k jádru věci.

Odvedla si Mika a sama prohlásila, že můj čas ještě nepřišel. Z toho jsem jasně vydedukovala, že v pořadníku dalších obětí se mé jméno vyjímá na začátku seznamu a velmi tučným písmem. Podle dopisu troufám říci, že to něco jde hlavně po mně.

Nebyla jsem schopná nikomu z obyvatel říct, co se tehdy venku stalo, ale když si to tak zpětně vybavuji, pointa by byla stejná.

Tak či tak, zemřu.

Trhla jsem sebou přesně v moment, kdy jsem zvenčí zaslechla štípání dříví. Bezpečně mi tak unikly myšlenky na Mika. Nedalo mi to a přešla jsem k oknu.

„To si dělá srandu!“ vyštěkla jsem. Tady si někdo neuvědomuje, co se děje.

„Jsi blázen?“ zakřičela jsem z okna na polonahého Marka.

„Proč?“

„Protože venku běhá šelma, co má ráda maso.“ Jak se může tak blbě ptát?

„Ale no tak, Bello,“ zasmál se někam k lesu a dál si dělal to svoje. Idiot, fakt.

„Jak myslíš. Se měj, kdybychom se viděli naposledy,“ zasyčela jsem a bouchla okenicemi. Je natrvdlej on, nebo já?

Málem jsem hrůzou nadskočila, když se mi někdo vehementně dostával do pokoje.

„Omlouvám se, ale chtěl jsem vědět, jak jsi na tom.“ Omluvný výraz Sebatisana to dokonal.

„Jasně, že jsem v pohodě,“ kuňkla jsem k němu a dál se věnovala civění z okna na toho šílence. Seb mezi tím zkracoval rozestup mezi námi. Za malý okamžik jsem ho cítila za zády.

„A taky jsem chtěl vědět, co obsahovala obálka,“ zašeptal.

Nemohla jsem se na něho otočit, šlo by velmi dobře poznat, že dobré informace to zrovna nebyli.

„Nic moc.“

„Ale něco jo,“ nenechal se odbít.

„Jen, že to pro nás nebude moc jednoduchý výlet. Co se stalo s Jass s Angelou nevím.“ Řekla jsem mu pravdu a hlavně, to podstatné. Co se ostatního týče, to je jen a jen na mně.

Nevydržel to a pomocí své ruky mě otočil k sobě a upřeně se mi díval do očí. Nevěřil, že jsem mu povykládala celou pravdu, ale kupodivu se na nic jiného nezeptal, díky bohu.

Spustil ruce z mých ramenou, ale nespouštěl ze mě oči. Jako kdyby hledal jakoukoli skulinku té pravdy, jako kdyby se mi probodával hluboko pod kůži, jako kdyby mi viděl až do hlavy.

"Nic mi netajíš?"

"Proč bych měla?" Stejně jako on, ani jeho pohled se nedal odbít.

"Něco mi říká, že bych měl ještě něco vědět," pokračoval.

Čelo se mi při těch slovech orosilo a já ztrácela rovnováhu. Držel mě, pořád a pevně. Dívala jsem se na něho a nebyla schopná slova. Jediné, co mi šlo, bylo zavrtění hlavou.

Pochopil. Už jsem si v duchu oddychávala, ale on zareagoval úplně jinak, než bych čekala. Začal nekontrolovatelně, ale velmi pomalu přibližovat. Srdce se mi na malou chvíli dočista zastavilo, dlaň se mi spotila a čelo krabatilo. Ani jedna z mých reakcí ho neodradila, ba naopak. Pokračoval, jako by se na nic neohlížel.

Ocital se pár milimetrů od mé tváře a já věděla, že je ten pravý čas něco udělat. Přivíral oči a trhal to místo mezi námi.

„Co-to-děláš?“ vydrala jsem ze sebe a čekala, co udělá.

Zastavil se.

Nejspíš si všiml mých rozpolcených pocitů a toho velkého otazníku, který se mi odrážel v zorničkách.

„Chci tě políbit,“ odpověděl. Políbit?

„Ale to přece... Proč?“ zadrhával se mi hlas.

Konečně otevřel oči a o kousek se odtáhl. Jeho výraz byl víceméně bolestný, ale co jsem měla říct? Nelíbám se jen tak s kde kým. Sebastian je mi sice bližší, ale to nic neznamená.

„Přitahuješ mě, hrozně moc, Bello. Promiň, myslel jsem že...,“ zašeptal a odtáhl se úplně.

„Sebastiane, to... to se nehodí. Teď, tady, když se to všechno sype. Promiň, ale já nemůžu myslet na něco pozitivního, nejde to,“ omluvila jsem se a otočila se zpět k oknu.

Mark venku nebyl. Zmizel.

Přestala jsem přemýšlet nad tím, o co se Seb pokoušel a raději rychlým krokem odcházela z pokoje pryč. Neudrželo mě to na místě, musela jsem jít zjistit, co se stalo, proč tam není.

„Bello,“ slyšela jsem za sebou, ale nedonutilo mě to se zastavit, otočit se a jít zpět. Měla jsem vymezený jiný cíl.

„Bello, kam běžíš?“ ptal se Erik, když jsem se s ním střetla v chodbě a málem mu rozlila mléko na košili. Neodpověděla jsem, nebyl čas. Ale omluvit jsem se chtěla.

Za vteřinu jsem byla v obýváku a rozhlížela se kolem sebe. Tentokrát se mé srdce maximálně rozběhlo, až mi z rukou stékal pot po kapkách.

Můj organismus málem zkolaboval, když uslyšel cinkot skleniček a proud vody. Stačilo pár krůčků a měla bych suprový výhled do kuchyňského koutku. Neváhala jsem.

„Sakra, Marku! Budu mít z tebe infarkt!“ křičela jsem okolo sebe a přitom rozhazovala rukama do všech světových stran.

Mark se mé reakce lekl a málem vyprskl šťávu na podlahu. Možná by tak udělal líp, nemusel bys se pak zakuckávat.

„Ale no tak.“

Prskala jsem kolem sebe. To jeho „ale no tak“ mě přivádělo k šílenství. Popošla jsem k němu a plácla ho do ramene. Zaslouženě.

Jeho reakce byla, jako vždy, očekávaná. Rozesmál se. Vyplázla jsem na něj jazyk a odešla. A když říkám, že odešla, myslím to úplně. Naštvaně jsem sebou plácla na plastovou židli a nohy položila na stůl.

„Tohle mi chybělo.“ Rozhlížela jsem se po okolí a vdechovala tu úžasnou nachovou vůni. Uklidňovalo mě to. Stromy kolem prozpěvovaly nádhernou melodii.

Tak dlouho jsem nebyla venku, zamyslela jsem se. A bylo vidět, tak nikomu to nevadilo. Nikdo pro mě nepřišel.

Zavřela jsem oči a nechala se unášet tím pocitem. Svoboda, znělo mi v hlavě. Vítr mi cuchal vlasy, nevadilo mi to. Užívala jsem si.

„Bello,“ linulo se vzduchem. Otevřela jsem oči. Připadala jsem si jako na nožích. Co to sakra zase bylo?!

Zaostřila jsem a prohledávala každou sklulinku, každý pohyb, prostě všechno.

„Bellooo.“ Zase. Vstala jsem. Vřelo to ve mně. Zahrává si se mnou a to se mi nelíbí. Chci mít tu moc nad tím stvořením. Nebude si se mnou hrát!

„Jestli mě chceš, posluš si, ale je nech na pokoji!“ zakřičela jsem do prázdna jak nejlíp jsem dokázala, otočila se a vší silou bouchla už skoro rozvrzanými dveřmi.

„Hajzl.“

Pokračování příště

Shrnutí

 

Autor: Baruu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dívka, která (ne)přežila - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře