Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dawn 4. kapitola


Dawn 4. kapitolaUž je to 21 dní, co jsem nepřidala kapitolu, proto jsem se konečně dokopala a napsala jsem vám další. Je taková o trošku delší, ale nic velkého nečekejte. S další kapitolou to vypadá taky bledě. Mám teď veliký fofr. V téhle povídce jsem trošku víc chtěla přiblížit ostatním upírům Ronniin dar. Krásné počteníčko. Angee

Dorazili jsem až k velkému domu. Zevnitř se ozýval křik a do toho hudba. Přiblížili jsem se k domu a pak všechno utichlo.

„Tam?“ optala  jsem se.

„Ano. Bohužel,“ odpověděl mi a věnoval mi usměv. Měl opravdu nádherný úsměv. Doslova mě hypnotizoval. Svůj pohled jsem odtrhla a podívala jsem se do země. Mé myšlenky byly úplně někde jinde.

„Jdeme?“ optal se mě.

„Tak jo,“ oddychla jsem si a jako první jsem vešla dovnitř. Byli tam všichni ostatní upíři. Bylo jich tak devatenáct, dvacet. Víc určitě ne. Byl tam i Riley. On se zrovna podíval na mě. Usmál se. Ten úsměv jsem mu s radostí oplatila.

„Hej! Upíři, tohle je Ronnie. Je to nová upírka a být vámi, tak bych si na ni dával velký pozor. Dokáže opravdu hodně špatnou věc. Neprovokoval bych ji, protože vás dokáže zabít.“ Tak takhle nás seznámil Riley.

„A to jak?“ zeptala se ho nějaká upírka.

„Dokáže pouhou myšlenkou zabít kohokoliv,“ odpověděl jí.

„Ať se ukáže!“ navrhl jeden upír.

„Raoule, myslím, že to není dobrý nápad,“ dožadoval se Riley.

„ale no tak, Riley. Když je tak nebezpečná, tak ať se předvede!“ Nevěděla jsem, komu mám věřit a komu ne.

„Fajn! Ronnie, byla by jsi tak laskavá a ukázala jim jaký máš dar. Evidentně jim nestačí varovaní,“ oslovil mě Riley. Ani jsem si nevšimla, že Diego odešel. Já jsem přikývla. Někdo mi spadl pod noHy. Byla to obyčejná dívka. Ona vstala.

„Ronnie! Hned!“ okřikl mě Riley. Nevšimla jsem si, že dívka už stojí na nohách. Okamžitě jsem se řídila rozkazem a použila jsem svůj dar. V místnosti se ozval jenom jediný výkřik. Dívka se skácela k zemi a už se nepohnula. Nevím, co se se mnou děje. Nad svým dílem jsem se usmála.

„Ta holka je krutá! Jde z ní strach!“ ozval se Raoul.

„Máš s tím nějaký problém?“ optala jsem se ho.

„Ronnie,“ zašeptal hlas za mnou a někdo mě chytl za ramena. Byl to Riley. „Myslím, že není dobrý nápad, aby jsi provokovala, Raoula,“ varoval mě.

„Riley, Riley, Riley, nemusíš se bát. My se o malou Ronnie postaráme,“ řekl tak nějak sladce Raoul a chytl mě za ruku.

„Nešahej na mě!“ okřikla jsem ho a jeho ruka mě pustila. Podívala jsem se na jeho zaražený pohled a nenávistně jsem se na něho podívala. Už jsem věděla, že z nás nebudou kamarádi. Riley si za mnou vzdychl. Začínala tu být nuda.

„Tak bando, rozejděte se,“ poručil jim Riley. Všichni upíři poslechli.

„Hlavně si dávej bacha, ať tě nezabijí,“ varoval mě Riley a pak zmizel. Zalezla jsem si za pohovku. Za pohovkou to bylo hodně temné, válela se tu spousta knih, podlaha tu byla čistá, byl tu menší prostor, maximálně pro dvě malé upírky a jednoho velkého upíra. Prostor také zužovaly knihy na podlaze a u pohovky. Kousek od pohovky u rohu stěny se krčila dívka. Měla dlouhé, černé, vlnité vlasy, které jí sahaly do půl pasu. Byla hubená, velice hubená. Muselo jí být maximálně patnáct, i když na to nevypadala. Její oči byly plné strachu.

„Nejseš tu, abys mě zabila, že ne?“ šeptala.

„Ne,“ odpověděla jsem.

„Jsem Bree,“ představila se mi.

„Já Ronnie.“

„Ty jsi nová upírka?“

„Ano. Ty?“

„Jsem stará jen pár měsíců. Asi tři nebo čtyři.“

„Kolik Ti bylo?“

„Nevím. Asi patnáct nebo šestnáct. Možná už jsem měla po narozeninách. Ty?“

„Mně třináct.“

„Já bych řekla, že je ti dvanáct.“

„Proč?“

„Protože tak vypadáš.“

„Aha,“ zašeptala jsem a obě jsme se zasmály. S Bree budeme velké kamarádky. Tím jsem si byla jistá.

 

O dva dny později

„No tak, Ronnie. Už jsi zabila snad deset lidí,“ opakovala už snad po desáté Bree. Riley si myslí, že dokážu svůj dar vycvičit tak, že způsobím jen bolest. Taky pověřil Diega, aby mi donášel lidi. Ty, co jsem zabila, dávali ostatním pro krev.

„Je to těžké. Zkus si zápasit s obsahem hlavy, když ti to nejde,“ řekla jsem jí.

„My víme, Ronnie. Ale všichni si myslí, že jsi velice nadaná. Ty a Fred máte dar. No a Raoul…“

„Superdebilita?“ zeptaly jsme se s Bree zároveň.

„To taky, ale má nějaký dar, že k sobě jistým způsobem přitahuje lidi i upíry,“ vysvětlil nám.

„Blé,“ naznačila jsem svou znechucenost.

„Moje řeč, sestro,“ usmál se na mě. Ach, jeho úsměv byl tak oslňující.

„Nedělej to,“ napomenula jsem ho.

„Co dělám?“

„Omamuješ mě.“

„Opravdu?“

„Ano.“ Přiblížil se ke mně.

„Nech toho!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dawn 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!