Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chlupatá láska - 3. kapitola, Legenda

09.08.2010 (07:15) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1539×

Pusť si písničku

Bylo sedm hodin ráno. Došla jsem do koupelny provést ranní hygienu. Poté jsem šla zpět do pokoje a sbalila si peřiny. Seběhla jsem po schodech dolů, kde už maminka čekala se snídaní.

„Najez se, vyrazíme,“ oznámila mi s úsměvem.

Vzala jsem si rohlík a s chutí se do něj zakousla. Nechtělo se mi odsud, ale asi to tak bude lepší. Možná ne pro mě, ale pro rodiče ano.

Když jsem dojedla, naskládali jsme do auta krabice. Ty, které se nám tam nevešly, vezme tátův přítel, který nám pomůže dovést nábytek. Nastoupila jsem do auta, vyndala si knihu a začala číst. Po půl hodině mě to už nebavilo, proto jsem knihu odložila a po chvilce usnula. Probudila mě až mamka.

„Taylor, jsme tu,“ jemně se mnou zatřásla. Otevřela jsem oči a uviděla velké stavění, s obrovskou zahradou a nějakou stodolou vzadu. Vystoupila jsem z auta, vzala si batoh na záda a rozešla se k domu. Celý jsem si ho prohlédla. Vybrala jsem si velký, ale útulný pokoj v podkroví. Koupelna byla hned naproti pokoji přes chodbu.

„Koukám, že sis pokoj už vybrala,“ usmála se mamka mezi dveřmi.

„Jo, je pěkný,“ oplatila jsem jí úsměv.

Počkala jsem, až otec nanosí do pokoje postel a stoleček. Zbytek nábytku se nechal na chodbě. Vybalovat jsem také nemusela, jelikož zítra mám v plánu malovat. Došla jsem si na večeři a po ní jsem šla spát.

Rozhlédla jsem se po místnosti a až pak jsem si uvědomila, že nejsem doma. Vlastně… Tohle je můj domov. Dnes jsem měla v programu malování a poté procházku okolí. Nasnídala jsem se a chystala se na malování. Pokryla jsem postel, stolek i podlahu igelitem a dala se do toho. O půl dvanácté jsem si došla na oběd a pokračovala v rozdělané práci. Definitivně jsem s malováním skončila ve čtyři odpoledne. Poodstoupila jsem a podívala se na své dílo.

„Přesně jak jsem si představovala,“ usmála jsem se. Jak jsem již zmínila, stěna u postele byla rudá, ostatní oranžové a strop žlutý. Teď jen počkat, až barva uschne.

Seběhla jsem schody a zeptala se mamky: „Mami, půjdu se projít, nevadí?“

„Jasně, že ne, jen dávej pozor. A do deseti ať jsi doma,“ usmála se mamka.

„Jo jo,“ zakřičela jsem ještě, ale to už jsem vybíhala ze dveří. Seběhla jsem schody, které vedly k domovním dveřím, a zatočila doprava na trávu. Tráva byla asi někam po kolena. Byla potřeba posekat. Rozeběhla jsem se ke staré stodole na konci zahrady.

Otevřela jsem vrata a vešla dovnitř. Bylo tu přítmí, jelikož sem nemohlo světlo. Napravo byl prostor na slámu, či seno a po levé straně byla velká dřevěná truhla, která byla zamčena zámkem. Zajímalo by mě, co v ní je. Ale to až později. Vedle truhly byl další prostor, oddělen vysokou dřevěnou přepážkou. Když jsem vstoupila do toho prostoru, vzadu byly nenápadné dveře. Byly dobře zamaskované a byly jak jinak než ze dřeva. Na zemi ležely zbytky sena a slámy. Vyšla jsem zadními dvířky a ocitla jsem se za plotem naší zahrady.
Rozešla jsem se k lesu. Šla jsem přes obilné pole a přes louku. Louka hrála všemi barvami. Bylo tu neskutečných druhů rostlin, které jsem nikdy neviděla. Létali tu motýli s křídly barevnými jako duha. Tráva tu byla také jiná. Ve vzduchu se vznášelo jemné chmýří a zlehka proplouvalo vzduchem.

Les byl ještě krásnější. Všude zpívali ptáci, na každém kroku byla houba. V korunách stromů se pohupovalo listí, občas to zašustilo. To veverky skákaly z jednoho stromu na druhý. Občas se ozval hvízdot káněte, či jiného dravce. Mravenci tu byli velmi častí, na některých místech byly lesy nepropustné a člověk neviděl na jeho konec. Všude byly křoviny, stromy porostlé lišejníky, nebe modré, bez jediného mráčku… Vše bylo tak dokonalé.

Přišla jsem k říčce, posadila jsem se na kámen a vyndala jsem si z kapsy u bundy chleba, který jsem si pro jistotu vzala s sebou. Voda se energicky přelévala z kamene na kámen, kde byla voda klidná, se občas mihla ryba. Byl tu neskutečně čistý vzduch a krásně se tu dýchalo. Uslyšela jsem zavití vlka. Nadskočila jsem, až jsem málem z kamene spadla. Páni, oni tu mají vlky. Zajímalo by mě, jak jsou velcí. Začala jsem zasněně přemýšlet o vlcích.

Po nějaké době jsem usoudila, že byl čas jít dál. Postavila jsem se, otřepala ze sebe drobky, přeskočila jsem říčku a pokračovala lesem dál. Za okamžik jsem už uviděla světlo mezi stromy.

Vyšla jsem na louce oválného tvaru. Postavila jsem se doprostřed a otáčela se na všechny strany. Bylo to kouzelné. Najednou něco zašustilo a mihlo se to mezi stromy. Neviděla jsem to jasně, ale vypadalo to jako medvěd. Obrovský medvěd. Ale medvěd nemá dlouhý ocas… Také nemá špičaté uši a takový kožich. Muselo to být něco mezi medvědem a vlkem. Ale co? Vždyť nic mezi vlkem a medvědem neexistuje. Uvažovala jsem dál a opatrně zatočila na louce doleva. Brzy jsem došla do vesnice. Zastavila jsem se až na malinkém náměstí a zeptala se stařenky: „Dobrý den. Omlouvám se, že obtěžuji, ale byla jsem v lese a spatřila jsem obrovského medvěda. Vlastně nevím, jestli to byl medvěd. Bylo to něco mezi vlkem a medvědem. Nevíte, co to bylo?“ optala jsem se jí slušně.

„Ty jsi to viděla?“ ukázala na mě stařenka prsem s překvapivým pohledem.

„A – Ano,“ zakoktala jsem.

„Musíš to být ty,“ mluvila pro sebe.

„Co se tu děje?“ zeptala jsem se jí už se strachem.

„Tato vesnice je protkána legendami. Stejně tak jako její okolí. Říká se, že toto zvíře může spatřit jen Vyvolená. Když jsem byla malé dítě, žila tu stará paní. Byla z indiánského kmene. Nikdy neměla manžela, děti… Alespoň se to říká. Když ta paní umřela, neměl kdo zdědit její dům, majetek… Dům se dlouho prodával, nikdo ho nechtěl. Asi před dvěma dny ho koupila nějaká tříčlenná rodina.“ Zatrnulo mi. Paní? Dům? Dva dny? Tři členná rodina?

„Kde stojí ten dům?“ optala jsem se jí.

„Na kraji vesnice. Je to hned první dům po levé straně.“

„Ale… To je…“

„Ty ten dům znáš?“

„My… To my jsme ta rodina,“ zírala jsem do prázdna. Paní jen vytřeštila oči a zamrkala.

„Jsi to ty. Ty jsi Vyvolená,“ usmála se. Nic jsem nechápala.

„Najdi truhlu,“ přikázala mi a pokračovala, „bude v ní tlustý sešit a kniha. Přečti si tu knihu. Dozvíš se pak víc.“

„D – Dobře… Děkuji,“ zašeptala jsem a odešla. Stařenka se za mnou ještě dívala. Vůbec nic mi nedávalo smysl. Moment! Truhla?!

Rozeběhla jsem se domů, jak nejrychleji to šlo. Vletěla jsem do zahrady a běžela ke stodole. Otevřela jsem vrata a doběhla k truhle. To je ona! To musí být ta truhla! Jenže je zamčená. Nedá se tam nijak dostat, jedině klíčem. Zklamaně jsem odešla do domu.

„Ahoj, Taylor. Tak jaká byla procházka?“ optala se mamka.

„Jo, dobrá. Je tu krásná příroda,“ odpověděla jsem. O tajemném zvířeti jsem raději pomlčela. Vyšla jsem po schodech do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Lehla jsem si na postel a pozorovala můj nový pokoj. Upřela jsem svůj zrak na dveře. Byly ze dřeva… Nemohla jsem odhadnout z jakého. Byla na nich silueta vlka, jak vyje na měsíc. Všude kolem byl les. Nad vlkem byly kromě měsíce hvězdy. Jedna byla větší, než ostatní. Asi Polárka. Byla křišťálově stříbrná, leskla se. Ostatní hvězdy ne. Byl to moc hezký obrázek. Brzy mi klesla víčka.

Stojím na kopci, je tma… Noc. Všude okolo je les. Tmavý, neproniknutelný les. Ze všech stran se ozývají děsivé zvuky. Najednou se z lesa vynoří silueta člověka. Pořád se přibližuje… Já jen stojím a nemohu se pohnout. Chci, ale je to jako by mě někdo přilepil k zemi. Silueta vyjde ze stínu. Měsíční svit člověka hned osvítí. Poznávám ho… Edward. Dívá se mi zpříma do očí… Bojím se. Cení zuby. Cení své bělostné tesáky. Košili má postříkanou od krve. Pořád se přibližuje. Najednou z lesa vyběhne neskutečnou rychlostí vlk… Obrovský vlk. Srazí Edwarda na zem a rozcupuje ho na miliony kousíčku. Vlk pak na mě upře své svítivě žluté oči.

„Ááá!“ trhla jsem sebou a vyšvihla se do sedu. Proboha, to mě ten hlupák nemůže nechat být ani ve snu? Moment… Byl tam vlk. Velký vlk. Měl svítivé oči.

„Měla bych přestat tolik číst,“ řekla jsem si pro sebe a zakroutila hlavou.

Prosím o Vaše názory :). Pokud se povídka nebude líbit, stopnu ji.

Autor: Akkisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chlupatá láska - 3. kapitola, Legenda: