Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Caiova dcera 1. kapitola

gs


Caiova dcera 1. kapitola

I’m breaking free from these memories

Gotta let it go, just let it go

I’ve said goodbye, set it all on fire

Gotta let it go, just let it go!

Text z písničky, i když jen k malému kousku kapitoly… Přesto mi přijde, že to nějakým způsobem strašně vystihuje…

„Máš otce, jmenuje se Caius Volturi a teď mizím… Těš se, já tě varoval!“ To byly jeho poslední slova. Poslední, co mi řekl, než obří rychlostí zmizel.

Asi… Ne asi, spíš určitě jsem to pohnojila, proč jsem já husa hloupá tak naléhala?! Vždyť je to jasné, prostě jsem taková a on to věděl… Hm, musím to vstřebat. Stejně já vždycky všechno tak pohnojím, že to snad ani nejde. Zavolala jsem si taxi a do pěti minut jsem jela domů s hlavou plnou myšlenek, teda spíše do bytu. Dnes jsem neměla náladu chodit po schodech až do sedmého patra, na to jsem až moc rozrušená. Ještě bych mohla potkat nějaké nemilé překvapení… A tak přišel konečně na řadu výtah. Ani jsem nevěděla jak je luxusní! Kdyby jo, jezdila bych jím častěji… Možná bych ho opravdu mohla využívat skoro pořád. K mému překvapení se ani výtah nezasekl, ale to je co říct, protože, když jedu výtahem já, většinou se zasekne… No, přijde mi to trochu jako úchylka výtahů, kterými jezdím. Nad touto myšlenkou jsem se opravdu pobavila, protože jsem ale chtěla přemýšlet o něčem jiném, nepobavilo mě to tak, jako kdybych nebyla v této situaci, ale co…

To už mě vyrušilo pípání výtahu, který oznamoval, že jsem dojela tam, kam jsem chtěla. Přešla jsem narychlo po schodech z mezipatra do patra, kde byl můj byt… Naštěstí tam nikdo nebyl. Malinko jsem si poskočila, ale jen nenápadně. A tak jsem mohla nerušeně přejít do svého bytu, který byl k mé smůle od výtahu nejdále, protože jsem vždycky jako na potvoru někoho potkala… Třeba tu příšerně otravnou uklízečku, kterou jsem úplně nesnášela. Odemkla jsem ty zpropadené vrzající dveře, zula si boty, které jsem strčila urychleně do botníku, a přešla do kuchyně udělat si svůj nejoblíbenější sýrový popcorn… Který jsem jednoduše milovala! Už i s popcornem jsem se přesunula do obýváku a zapnula televizi, sedla jsem si na svůj měkounký gauč, upřímně, je mi jedno, co tam běží. Hlavně že si u toho zvládnu urovnat myšlenky…

Takže, podle toho, co jsem dostala z Kevina, mám otce. Jmenuje se Caius Volturi, což znamená, že moje pravé příjmení je Volturi… I v tomto případě moje jméno celkem ujde, protože bych se měla jmenovat Nina Werel Volturi. Podle toho, jak ten zmetek Kevin utekl, myslím, že to myslel jako rozchod… Super, už nebudu platit to jeho věčný chlastání, protože mi z toho bylo na zvracení. Z otce měl celkem strach, takže rozchodem si chtěl zachránit krk. No, to se mu stejně nepovede! Ďábelsky jsem se zasmála. Takže to vypadá, že můj otec je asi šéf nějakého nebezpečného gangu. Což znamená rychlá auta! Super, mohla by ze mě být drogová princezna…

Úžasná to představa. Být dcerou nějakého mafiána. No, na druhou stranu, když se ožerete jako prase anebo zhulíte či zdrogujete do nepoznání, vám nikdo nebude nic vyčítat… Protože tam je to úplně normální a ještě zadarmo. Zasmála jsem se tomu. Co mě nenapadne… A to jsem nic nepila. Za dalších 5 minut mého ustavičného přemýšlení zazvonil zvonek… Crrr! Á, otcova mafie se pro mě dostavila. Doufám, že mají minimálně černou limuzínu! Crrr! Než jsem se zvedla, ozvala se řacha a dveře nebyly… A to byly takové hezké. To už se ke mně na gauč nasrali dva týpci, jeden byl vysoký, svalnatý a celkově divný a ten druhý menší, ne tak moc namakaný a poměrně pohledný… Ale ani jeden nevypadal jako můj princ na bílém koni. Tahle scéna nebyla normální, ale mě už dnes nemohlo vážně nic překvapit… 

 

 

„Takže předpokládám, že víš, kdo jsme,“ ozval se ten větší…

„Poskoci mého otce z drogové mafie?“ zkusila jsem. Oba se začali tlemit. No jo, já vím, občas moje hloupost překonává všechny existující, ale i neexistující meze…

„Ne, to fakt ne, tak jinak, co ti o nás Kevin řekl?“ zeptal se. Hele, oni znají Kevina, jaká to obrovská náhoda. Kecám! Dneska jsou prostě všichni divní, anebo jen já? Asi jen já jsem ta potrhlá…

„O vás? Vůbec nic. Jen, že mám otce, který na mě stejně kašle…“ odpověděla jsem a nasadila neproniknutelnou masku hráče, která byla v tomto světě nutností.

„Nic víc?“ začal zklamaně. „To si ani nedal tu práci, aby ti to všechno vyslepičil? Jaká to škoda, teď to čeká někoho jiného, naštěstí my nejsme osoby k tomu povolané,“ po tváři se mu rozlil velký úsměv od ucha k uchu. Tak mě štvalo, že toho nevím tolik co oni… Co (snad) moji noví přátelé…

„A kdo teda?“ zeptala jsem se jich a nadzvedla obočí, jako jsem to vídávala ve filmech.

„No, třeba tvůj otec, za kterým poletíme. Počkej! Nic si nebal, všechno si koupíš na místě.“

„No, tak když myslíte… A ty jsi jeho mluvčí?“ ukázala jsem na toho menšího… Bylo to poměrně legrační duo.

„Ne. A promiň, zapomněli jsme se představit, já jsem Felix a tohle je Demetri…“ objal bruneťáčka a pořádně ho rozcuchal, přičemž si dával práci, aby to bylo opravdu důkladné, tomu jsem se prostě musela zasmát… Pamatuju si na Krise ze střední. Než se přestěhoval, byli jsme dobří kamarádi… Kde jsou ty časy?! Neviděla jsem ho snad věčnost… Ach jo, Krisy, kde ti je vůbec konec? Vzpomínky se najednou vrátily a mě bylo zase 14 a smála jsem se s Krisem tomu, jak jsme dali spolužačce žvýkačku s příchutí chilli… Nikdy jsem nezapomněla ten její výraz! Počkat, teď jsem v realitě! Ne v minulosti, co bylo, to bylo…

„Ale, Felixi, takovou práci sis dát vůbec nemusel, já bych se zvládl jednou taky učesat sám…“ To už jsme se ale všichni smáli. A já byla ráda, že nejsou mafiáni a že jsou možná aspoň trochu normální…

„Tak vyrážíme, připravena?“ zeptal se mě vesele Dem.

„Jasné!“ dala jsem si s oběma high five… Před panelákem stálo nádherné tmavě modré Porsche. Luxus od pohledu… Milovala jsem rychlou a luxusní jízdu bez drncání.

„Teď pojedeme asi půl hodiny na letiště…“ oznámil mi Demetri. „A klidně se prospi,“ připojil ještě jednu informaci. To nemusel říkat dvakrát, spokojeně jsem se na zadní sedačce rozvalila a skoro hnedka usnula. Ó, jaký to sladký spánek mě to potkal…

Měla jsem nádherný sen. O mně a mých nových přátelích… Nechápu, jak jsme se tak rychle spřátelili, ale nebylo to jako bychom se právě poznali, ale jako kdybychom se znali celé roky. Bylo to divné a i přesto neskutečně úžasné, přímo impozantní.

 

Někdy život prostě nechce,

abys přátele získal lehce.

Může být i přesto dobrý,

ale když máš přátele,

řekneš si, co by?


Pokusila jsem se o co nejdelší, ale ne aby to zase bylo o ničem… Dokázala jsem přes 1000 slov… U mě úplně dlouhé… Básnička na konci je sestavená z úvah při psaní posledních řádků… Jop, je nejspíš divná a nic moc, ale podle mě celkem výstižná. Písnička je tak divně v textu, ale při jejím poslechu mě to bouchlo to hlavy a připomnělo mi to Nininy vzpomínky na Kristiana… Prosím o koment nebo aspoň smajlíka. Jsem ráda za kritiku, pomáhá mi ve zlepšení… Díky, azi.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Caiova dcera 1. kapitola:

 1 2   Další »
12. T
27.10.2015 [18:23]

kdy bude další ??? Emoticon Emoticon Emoticon

11. beda
28.09.2015 [16:34]

moc krasna povídka omlouvám se že jsem nekomentovala prolog ale přišlo mi to zbytečné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticona doufám že se co nejdřív dočkáme pokračování
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. azi
24.09.2015 [20:29]

aziAhoj, moc vám všem děkuji za komentíky... A teď jednotlivě: Johnna: To s letištěm byla prostě intuice... (A nebo dar?) A ne neví co je. A to bych měla vyjasnit v další kapitole. Kritika mi nevadí, naopak za ní moc děkuji... Emoticon
VJL: Kdybych něco potřebovala tak ti napíšu.Emoticon
A pro všechny: Další kapitola bude tenhle výkend... Emoticon

9. Terka
24.09.2015 [18:12]

Je to lepší než prolog. Emoticon Emoticon Emoticon Název a děj mě zaujal,jen tak dál a kdy bude další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.09.2015 [21:21]

VictoriaJamesLaurentlepsie ako prvy diel, ale stale je co zlepsovat Emoticon ak by si chcela poradit, pokojne mi napis Emoticon

21.09.2015 [20:37]

slecnaVolturiovaJohna: asi tak Emoticon až na to, že mě se to docela líbí a určitě budu číst dál, ale jinak bych to řekla přesně jako ty.

21.09.2015 [19:14]

JohnnaUrčitě ses více rozepsala, ale jen když se nevedl dialog, a přestože to bylo delší, ne až tak moc zajímavé. u dialogů by to chtělo více rozepsat - pocity postavy, jak vypadají ostatní, ona, co kdo třeba podivného udělal (obličej, gesto, ...). Napřed mě rozesmál její nápad s automobilovým gangem nebo mafiány, ale potom už mi to přišlo spíš jak parodie, u níž bych toho moc nevytknula, třešničkou tomu bylo, když si dá high five s upíry. Nějak nechápu, jestli teda na půl člověk a napůl upír a jestli to ví, nebo co vlastně je? Taky se mi nezdá jen tak prohodit s divnými týpky 3 věty a hned s nimi jet na letiště (sednout k cizím do auta, ještě si usnout, kdyby ji chtěl někdo unést, zřejmě by mu to mc neztížila), přestože to má něco společného s otcem, o kterém toho mo valného neví. Doufám, že ti kritika neublíží, jen píšu svůj názor. Zatím ten příběh moc neberu... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.09.2015 [18:25]

venaCullenRychle další díl!!! Emoticon Emoticon Emoticon

4. AndieAn
17.09.2015 [16:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.09.2015 [13:45]

slecnaVolturiovaUrčitě lepší než minula kapča, ale stále je co vylaďovat, ale to chce se jen trochu rozepsat Emoticon jinak ovšem tleskám, opravdu super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!