Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi!! - 2. kapitola - 1. část

The Host


C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi!! - 2. kapitola - 1. částJak jsem slíbila, pokračování je tu brzy. Narážky na to, že psaní trvá, doporučuji pro příště spolykat, protože to působí trochu hloupě.. když spisovatel napíše knihu, myslíte, že bude (když není profík) psát stylem co den, to X stran bez dolazení? Jistěže ne.. aby měl text nějakou "úroveň", musí to zabrat nějaký čas. Ale chcete surovou, nezpracovanou verzi, máte ji mít.:P *je zlá a ví to*

Měly bysme něco říct,“ zašeptala Martina. Pousmála jsem se, ale neodpověděla. Vlastně to bylo trochu nepříjemné, muset pořád mluvit, ještě v takové zimě, když byla ztuhlá dokonce i pusa... a možná jsem plánovala něco říci, ovšem rozhodně ne před rozmrznutím.

Nesledovala jsem čas a jelikož jsem neměla hodinky ani nic s podobnou funkcí, nemohla jsem odhadnout, kolik by tak mohlo být. Ne že by mi to nějak extra vrtalo hlavou. Ohníček příjemně hřál a já se cítila lépe.

Po neurčité době jsem se zaposlouchala do hovorů ostatních přítomných, kteří se zase rozpovídali. Nebavili se jako před našim příchodem, ale už se to vracelo do starých kolejí. Žel se ze všech stran ozývala angličtina – natolik rychlá a hovorová, že jsem neměla šanci porozumět.

Mezi hromadami slov problesklo známé jméno; Sam. Podívala jsem se na jmenovaného, abych si přiřadila osobu k tváři. Vypadal vážně o něco starší než zbylí mladíčci, oči měl zvláštním způsobem klidné a rozumné, i když se smál a vesele bavil... působil celkově docela přátelsky.

Takže támhleto je Sam,“ zamumlala jsem si.

A vpravo vedle něj Embry,“ doplnila mě Martina. Taky poslouchala. V tu chvíli na nás promluvil jediný člověk, jehož pleť se nepyšnila typickou přismahlostí: „Vy mluvíte česky?“ Slova skrývala zdvořile utlumené překvapení. Zněl klidněji a vyrovnaněji, než kdyby zvolal „No ty kráso, vy jako mluvíte česky, jo?“.

Jo, mluvíme,“ odtušila jsem a zamaskovala své vyvedení z míry, „ale jak to, že mluvíš česky ty?“ Pak mi nad hlavou zablikala žárovka. Je to sen. Proto můžeme v Americe potkat česky mluvící osobu.

Přicestoval jsem z Polska a pár let pobyl i v České republice,“ objasnil a následoval lehce provinilý úsměv, „promiňte, ani jsem se nepředstavil... Adrijevič Kowaltski. Těší mě. A vy jste..?“

Já nejsu,“ řekla jsem a otráveně dál koukala do ohně. Rozhodla jsem se prosadit svou teorii ohledně mé neexistence, jíž jsem se oháněla i v opravdovém životě. A že mě možná bude považovat za blázna mi starosti nepřidávalo.

Já se menuju Martina... a my obě jsme z Český republiky,“ odpověděla spolužačka i za mě. Adrijevič... Adrijevič... hledala jsem nějakou zjednodušenou verzi jeho zbytečně dlouhého jména.

Budu ti říkat Áďa,“ utrousila jsem, hned jak dozněla Martinina reakce. Protože jsem trochu špatně vstřebávala česky mluvící existenci, nedařilo se mi soustředit natolik, abych dokázala sledovat následujících pár prohlášení, co si Martina s Áďou vyměnili. Ale asi to stejně nebylo podstatné.

Mou pozornost však přilákalo dění na protilehlé straně ohniště. Jeden z mladíků se tam křenil a zrovna když jsem na něj pohlédla, ukázal na Martinu. Hned na to řekl klukovi vedle, značně rozesmátě a tak, aby to slyšeli všichni: „So you're gay, too!“ (Takže jsi taky gay!)

Hey, she's a girl,“ (Hej, je to holka.) zamručel ten vedle něj a hodil nad tím oči v sloup.

Hovor, co tomu předcházel, ale nebyl tolik lehkovážný. Snad každý se chtěl zapojit do ševelení a šepotu, jež se rozeběhl kolem celého ohniště. A zraky všech se setkávaly na Martině.

Počkej... že je a není gay... to jako... myslel tak, že já... jsem kluk?“ poskládala si Martina a ztuhla, jak jí to šrotovalo v hlavě. Pak se zamračila. „To nemyslel vážně, že ne?!“

Neboj se, dělal si z Jakea legraci,“ uklidnil ji Áďa s úsměvem. V tu chvíli jsem ztuhla já. Ještě jsem nad tím nestihla příliš přemýšlet, ale jelikož byl Jake mou nejoblíbenější postavou z celé Twilight ságy, přála jsem si ho vidět a přála jsem si vědět, kdo z oněch mnoha je právě on.

Teď jsem to věděla... konečně.

Domorodci se dál bavili a podle všeho stále o Martině. Nechápavě se otočila k Adrijevičovi, ten jí to ale neměl v úmyslu vysvětlit. Ztrácela trpělivost. Hovory se stupňovaly a nakonec je přetnulo její zvolání: „Mohl by mi kurva někdo říct, co se tady děje?!“

Následovalo napjaté ticho. Vykulené bulvy přítomných, jejichž dráhy končily v Martinině tváři, se jí asi nezamlouvaly. Nemohli chápat její slova a ten jediný, kdo mohl, nereagoval. Nepříjemnou atmosféru narušil až Jacob, ovšem řekl to potichu a já mu nerozumněla... jak se však zdálo, rozumněli mu všichni ostatní.

Terč se přemístil a nyní zírali zase pro změnu na mě.

Martina se ke mně naklonila a řekla tak, aby ji Áďa neslyšel: „Co jim je, že pořád tak čučej? To jsou ňáký úchylný nebo co?“

„To netušim, ale měly bychom vypadnout... kdo ví, co maj v plánu.“ Spolužačka nad tím pokývla hlavou: „Zkusíme nenápadně utýct?“

„Ehm... zajímalo by mě, jak to chceš províst nenápadně.“ Ironie odkapávala z každé hlásky. „Dívaj se na nás... teda, teď zrovna na mě... všichni.“

Neklidně jsem poklepávala nohou.

Uběhlo pár nekonečně dlouhých minut, když se ozvaly první příznaky návratu hovoru. Sice po nás kde kdo nadále pokukoval, ale už si převážně hleděli svého.

Podívala jsem se znovu k Jacobovi a na kluka, jež předtím mluvil o tom gayství. Jak jsem právě zjistila, „too“ (taky) v jeho prohlášení znamenalo, že je sám jinak orientovaný. Hrál smutek z toho, že je jeho kamarád stále na holky, a mladík, mimochodem v růžovém tričku, po jeho pravici se jej jal utěšovat.

„Podívej se támhle, vedle Jakea,“ nasměrovala jsem Martinu.

„Kdo to je?“ zeptala se. Áďa poznal, že se ptá jeho, tak řekl: „Paul a jeho přítel Justin.“

„Přítel asi v tomhle případě znamená něco víc než jen kamarád, co?“ zazubila jsem se. Paul si položil hlavu na Justinovo rameno, ten ho hladil po vlasech a po chvilce se k sobě sklonili, aby se mohli zlehka políbit. To je roztomilý, pomyslela jsem si a zacukal mi koutek v úsměvu, nikoliv výsměšném či ironickém.

„Téda... docela nezvyk, že je Paul na kluky,“ zamumlala si spolužačka a já jen mlčky přikývla. Přišlo nám, oběma, trochu nevhodné sledovat ty dvě hrdličky, ovšem zvědavost měla jasnou převahu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi!! - 2. kapitola - 1. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!