Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Byla jsem pro tebe číslo 1 - 3. kapitola

11.01.2012 (14:00) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1250×

3. kapitola

Čas plyne

Pohled Belly:

Od té párty již uběhlo pár dní. Lily se od té doby neozvala. To mi však takovou starost nedělalo. Starost mi dělaly mé myšlenky. Myšlenky na toho tajemného Edwarda Cullena. Ty jeho oči v sobě skrývaly něco velmi zvláštního. Takovou jiskru tajemství. Vlastně on celý je zahalený tajemstvím. A od té párty mi nedá pokoj.

„No, to je snad vtip?!“ zeptala jsem se sama sebe. Zrovna jsem zapnula počítač, a koho nevidím? „Edward Cullen je opět single,“ hlásal titulek na hlavním upířím serveru.

Jen jsem zmateně vykulila oči a začetla se do článku.

Známý italský playboy a lamač dívčích srdcí, Edward Cullen, se po dlouholetém vztahu rozešel se svou přítelkyní Martou Roxeovou. Údajným důvodem rozchodu tohoto páru byly prý časté nevěry Edwarda. A právě nedávno se zjistilo, že další Edwardovou milenkou do jeho sbírky byla jeho dlouholetá kamarádka Jeniffer. Překvapením ovšem je, že vztah neukončila Marta, ale samotný Edward.

„Marta je úžasná žena. Ale pro mne je příliš žárlivá a majetnická. A to není nic pro mě. Já si chci užívat, a to mi vztah s Martou nedovoloval,“ pověděl nám s úsměvem. Zda má vyhlídnutou nějakou novou, nám ale odpovědět nechtěl. Takže, dámy, můžete se těšit. Třeba to budete právě vy, na kterou se Edward Cullen příště usměje.

Znechuceně jsem se ušklíbla. Jak může být někdo tak povrchní?! To mu nezáleží na jejích citech?

Naposledy jsem se podívala na jeho fotku, která byla k článku umístěna, a notebook zavřela.

„Bello?“ nakoukla do dveří Jane.

„Ano?“ podívala jsem se na ni.

„Máš tady návštěvu,“ řekla, uklonila se mi a odešla.

Do dveří vstoupila Lily s tajemným úsměvem.

„Ahoj. Stalo se něco?“ zeptala jsem se udiveně.

„Ne, nic. Jen jsem tě chtěla navštívit. To se nesmí?“ divila se.

„Dívala ses dneska na internet?!“ zeptala se rádoby lhostejně.

„Dívala. Proč?“ Nechápavě jsem se na ni podívala.

„Takže si četla o Edwardovi?“ zeptala se s jiskřičkami v očích.

„Ano, četla. A nechápu, jak může být někdo tak moc povrchní. Vždyť mu je úplně jedno, jak se Marta musí cítit. Je to jen rozmazlený parchant, který myslí jen a jen na sebe!“ zavrčela jsem naštvaně.

Lily se na mě podívala překvapeně. „Myslela jsem, že se ti líbí,“ řekla zmateně.

„Tak to ses spletla!“ zavrčela jsem.

„No, tak se nečerti. Kvůli tomu tady stejně nejsem. Chtěla jsem se zeptat, co budeš dělat tento víkend.“

„Nevím. Nic v plánu nemám,“ pokrčila jsem rameny.

„Fajn. Tak v tom případě pojedeš s námi na naši rodinnou rezidenci. Pojedeme v pátek. V pět tě vyzvedneme. Už se těším,“ zamávala mi a rychle zmizela. Ani jsem nestihla nic namítnout a už byla pryč.

S povzdechem jsem se tedy zvedla a šla tuhle novinku oznámit rodičům.

„Matko, otče,“ poklonila jsem se.

„Bello!“ pozdravili mě jednohlasně. Avšak nadále se věnovali nějakým dokumentům.

„Pojedu na víkend s Lily na jejich rezidenci. Jede s námi ještě pár přátel,“ oznámila jsem a chtěla rychle odejít. Avšak otcův hlas mě zastavil.

„Vezmeš si s sebou Demetriho a Aleca,“ oznámil mi klidně a dál se věnoval papírům.

„Ale to není fér!“ stěžovala jsem si.

„Jednou jsi princezna, tak musíš mít i ochranku. Tahle doba je moc nebezpečná na to, aby ses někde toulala sama bez doprovodu,“ podívala se na mě máma.

„Ale vždyť já nebudu sama. Bude tam spousta dalších upírů,“ škemrala jsem, ač jsem věděla, že je to zcela zbytečné.

„Jsou snad trénovaní natolik, aby tě dokázali ochránit? Byli by snad ochotni za tebe položit život?“ ptala se vítězně.

Zamračeně jsem sklonila hlavu, ale už jsem neprotestovala. Místo toho, abych hledala oporu u otce, jsem šla do pokoje.

...

Když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si, že je už pátek.

Už mi chybělo jen pár věcí sbalit, když mi zazvonil telefon.

„Isabella Volturiová. Kdo volá?“

„Proč zrovna Isabella?“ ptal se mě hlas na druhém konci.

„Ehm, kdo volá?“ ptala jsem se zmateně.

„Oh, pardon. Tady Jeniffer. Jen jsem se měla zeptat, jestli tedy nakonec pojedeš na ten výlet,“ ptala se mě.

„Jasně! Už mám i sbaleno,“ odpověděla jsem nadšeně.

„Vážně? No, nevěděla jsem jistě, jestli pojedeš. Znám Lily a vím, že od tebe utekla a ani jsi jí nestihla odpovědět.“

„No, vlastně máš pravdu. Nestihla jsem jí odpovědět,“ řekla jsem se smíchem.

„Bello?“ zeptala se opatrně.

„Ano? Děje se něco?“

„Víš… On pojede i Edward… Edward Cullen… Nevadí ti to?“ ptala se opatrně.

„No, nevadí. Mělo by?“ odpověděla jsem bez dechu.

„Ne, jenom jsem se ptala. Už musím jít. Takže se uvidíme v pět.“ A než jsem stihla něco říct, tak zavěsila. Bezva! On pojede taky!

Byly už čtyři, když vtom jsem zaslechla obrovskou ránu. Ale než jsem stihla zjistit, co se děje, vtrhla mi do pokoje Chelsea.

„Slečno! Slečno! Okamžitě běžte do úkrytu. Hned!“ zakřičela na mě. Ale já ji neposlouchala.

„Co se děje?! Tak mluv!“ třásla jsem s ní.

„Rumuni! Salvatorovi se chtějí zmocnit vlády a napadli hrad!“ křičela a chtěla mě odvést do krytu. Ovšem to jsem nemohla dopustit. Vytrhla jsem se jí a svojí rychlostí utíkala do hlavního sálu.

Když jsem vtrhla dovnitř, byl už boj v plném proudu. Na nic jsem nečekala a okamžitě začala používat svou moc.

Všichni Rumuni, tedy jeden po druhém, se začali měnit na prach. Až na tři výjimky. Igor, Vladimír a... Stefan Salvatore.  Igor, otec Vladimíra a Stefana, právě bojoval s Arem, když jsem k němu přistoupila a mrštila jím přes celý sál.

Těžce se zvedl a teprve teď se podíval kolem sebe. Když zjistil, že kromě něj a jeho synů jsou všichni Rumuni mrtví, zděsil se. Zřejmě přemýšlel i o útěku, ale to už jej držel Felix a Demetri. A stejně jako jeho syny, jej donutili kleknout si před nás.

Dívala jsem se na svého bývalého nejlepšího přítele a nechápala, proč to udělal. Stefan se však velmi dobře vyhýbal mému pohledu.

„Zradil jsi svého krále. Víš, co to znamená?“ zeptal se ledově táta.

„To já měl vládnout, ne ty!“ zakřičel a snažil se, stejně jako jeho syn Vladimír, dostat ze sevření. Jen Stefan klečel a hlavu měl sklopenou.

„Proč?“ zeptala jsem se tiše.

Stefan věděl, že ta otázka byla mířena na něj a konečně se na mě podíval.

„Nechtěl jsem to takhle. Neměla si tady být. Měla si být pryč v horách. Takhle jsem to nechtěl.“ Znova sklopil hlavu.

„Na tohle jsem se neptala!“ zakřičela jsem. „Ty,“ ukázala jsem na Vladimíra, „okamžitě mi řekni, jak jste se sem dostali.“ Vladimír se jenom ušklíbl, ale nic neřekl. Jak chceš, chlapečku!

Zaměřila jsem jeden ze svých darů na něj a on v tom okamžiku začal hořet. Ovšem plamen to byl pouze pomyslný. Chtěla jsem jej nechat naživu, takže hořel jenom tak, aby mu to způsobovalo co největší bolesti a aby se spálila pouze jeho kůže. Nenávratně spálená.

„Dost! Prosím, nechej ho! Řeknu ti, cokoliv budeš chtít!“ křičel Stefan. Podívala jsem se na jeho otce, ale ten ani nemrknul.

Podívala jsem se tedy na Stefana, ale jeho bratra jsem nepřestala mučit. „Mluv!“

„Podzemní chodby! Dostali jsme se sem podzemními chodbami. Měl jsem tě sledovat, a tak jsem tě pozval do toho klubu, abych viděl, kudy se budeš vracet zpět. A hned, jak si se od nás odpojila, sledoval jsem tě a viděl, jaké heslo tam zadáváš,“ vzlykal.

Přestala jsem jeho bratra mučit a vydechla. „Ty jsi předstíral naše přátelství proto, abys věděl, jak se sem můžete dostat a svrhnout nás?“

Stefan sklopil hlavu a dál už se na mě nepodíval. Se slzami v očích jsem se otočila a pomalu odcházela. Matka mě chytla za ruku, ale já se jí vytrhla. Teď jsem opravdu nechtěla s nikým mluvit.

Nevím, jak dlouho jsem byla v pokoji a koukala do prázdna, ale najednou se otevřely dveře a vstoupila dovnitř Jane.

„Má paní?“ zeptala se opatrně. Podívala jsem se na ni velice naštvaným pohledem a doufala, že ji to donutí odejít, ale spletla jsem se.

„Máte tady návštěvu.“ Uklonila se a odešla. Do pokoje vstoupilo najednou moc upírů.

Tu větší část tvořila část gardy a zbytek bych tady rozhodně nečekala. Naproti mně stála Lily, Jeniffer, Rosalie a nějaká cizí upírka. A za nimi stál sám osobně Edward Cullen.

„Ven,“ kývla jsem na jednoho z gardy. Ale nikdo se ani nepohnul.

„Má paní, máme příkaz se od vás nehnout ani na krok,“ promluvil. Podívala jsem se na něj vražedně, ale nikdo se stejně ani nepohnul.

Ohrnula jsem horní ret a zavrčela. „Jestli nechcete, abyste dopadli tak, jako naše předchozí návštěva, tak ven!“

Během vteřiny nikdo z gardy v pokoji nebyl. Pomalu jsem se uklidnila a podívala se po své návštěvě. Všichni se tvářili vyděšeně.

„Co chcete?“ zeptala jsem se nevrle a postavila se k oknu.

„Slyšeli jsme, co se tady stalo, a tak jsme chtěli vědět, jestli jsi v pořádku,“ promluvila tiše Lily. Trpce jsem se zasmála.

„Osoba, kterou jsem si myslela, že znám nejlépe na světě, se dnes pokusila vyvraždit mou rodinu. Tak jak vám mám věřit, že nejste tady, abyste mě zabili?“

„Když si myslíš, že tě chceme zabít, tak proč si poslala gardu pryč?“ zeptal se se zájmem Edward.

„Věř mi… Garda je to poslední, čeho byste se měli bát, kdybyste mě chtěli zabít.“ Tentokrát jsem se otočila k nim čelem. „Stačí jen pouhá myšlenka, že na mě chcete zaútočit a v ten moment zažijete tu nejhorší bolest na světě. Chceš se snad přesvědčit?!“

„Bello, ale my tě nepřišli zabít. Opravdu jsme chtěli vědět, jestli jsi v pořádku,“ řekla tentokrát Jeniffer.

Podívala jsem se na ni. „My dvě jsme se viděly dvakrát, Rosalie je jen rozmazlený spratek, který myslí jen na sebe. Tuhle ani neznám a pochybuju, že Cullenovi na mně bůhvíjak záleží. Takže jediný, kdo mě aspoň trochu zná, je Lily. A jelikož jsme se posledně nerozešly zrovna v dobrém, tak opravdu pochybuji, že mě tak nutně musela vidět.“

Jeniffer se už nadechovala, že něco namítne, ale zrovna do pokoje vstoupil Felix.

„Paní, potřebují vás v sále.“ Uklonil se a odešel.  Beze slova jsem se tedy vydala do sálu. Ale jak jsem slyšela, návštěva mě následovala.

„Tati? Mami?“ vykřikl zmateně Edward, když uviděl své rodiče, jak stojí před trůny vládnoucí trojice.

„Otče? Potřeboval si mě?“ zeptala jsem se nevrle. Chtěla jsem být sama.

„Díval jsem se na jejich myšlenky,“ ukázal na Cullenovy, „ale nic jsem nenašel.“

„Nějak mi unikla pointa?“ zeptala jsem se.

„Právě, že jsem nic nenašel. Nemají žádnou vzpomínku na Igora. A to přece není možné, když se s ním Carlisle několikrát setkal.“ Tak teď mi to došlo.

„Mám se jim podívat do vzpomínek a pokusit se něco najít, že?“ Aro jen pokynul.

Přistoupila jsem tedy k Edwardově matce.

„Teď ucítíte nepříjemný tlak v hlavě, ale nemělo by to bolet.“ Přiložila jsem jí ruce ke spánkům.

„Počkej!“ zakřičel Edward. „Nemělo by?“

„Pokud vám někdo vymazal vzpomínky na Igora, musím je získat zpátky. Záleží na tom, jak moc těch vzpomínek bylo,“ odsekla jsem a začala se soustředit.

Vzpomínky se mi začaly honit hlavou jako na běžícím páse. Začala jsem tedy od těch nejnovějších. Trvalo mi to sice velmi dlouho a už i mě začala bolet hlava, ale nakonec se mi podařilo něco zjistit. To samé bylo i u Carlislea. Jen ten měl těch vzpomínek o dost víc. A tím pádem se zhroutil v bolestech k zemi.

Přešla jsem k Arovi a podala mu ruku.

„No, máte štěstí. Isabell nezjistila nic, co by vás obvinilo z napomáhání ke vzpouře,“ ukončil zasedání otec. A to byl povel na to, abych se ztratila.

„Bello?“ oslovil mě otec. „ Počkej mě v mé pracovně.“ Nezmohla jsem se na nic, jen na přikývnutí, a odešla.

„Potřebuješ něco tak neodkladného, že to nemohlo počkat do rána? Jsem opravdu unavená, tati,“ snažila jsem se vymluvit.

„Nastoupíš do školy,“ oznámil mi bez dechu.

„Ale já chodím do školy,“ nechápala jsem.

„Začneš chodit do upíří školy. Chodí tam většina dětí upířích šlechticů. A ty tam budeš od zítřka chodit taky a nechci nic slyšet!“ zakřičel. Já se však zmohla jen na otevírání a zavírání pusy.

Nebyla jsem schopna se ani nadechnout. Jen jsem se otočila a odcházela.

„Mimochodem, Bello! Do té školy chodí i Jeniffer,“ řekl a usmál se, ale dál mi nevěnoval pozornost.

S hlavou v oblacích jsem se vrátila do svého pokoje a začala si balit věci. Ani jsem to nepostřehla, ale už bylo ráno a nastal čas odjezdu. Jen lehce jsem se rozloučila s matkou… Přece budu každý víkend jezdit domů, ale i tak je to… Divné. A jestli jsem si doteď myslela, že věčnost už horší být nemůže… Tak jsem se strašně mýlila.

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Byla jsem pro tebe číslo 1 - 3. kapitola: