Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budu tvoje smrt - 8. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Budu tvoje smrt - 8. kapitolaDalší díl je zde... Doufám, že se tím někoho nedotknu.

28.02.2010 (13:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2661×

„Alice, opravdu si myslíš, že jsi normální, když se snažíš mě, jakožto Smrt vylákat na nákupy do Port Angels?“ ptala jsem se té mrňavé upírky, která na mě právě zkoušela psí oči.

„Ale no tak, co ti to udělá, jít se mnou na nákupy?“ škemrala.

„Jestli se mě snažíš uplatit, abych ušetřila Edwarda, tak ti říkám rovnou, že ti to nevyjde,“ řekla jsem, protože jsem se vždy řídila větou: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš.

„Já se tě nesnažím uplatit, já,“ prosila, ale já ji přerušila.

„Alice… Kdybys netušila, kdo jsem. Ale ty víš, že jsem Smrt a chci zabít tvého bratra… pochybuji o tvém duševním zdraví,“ kroutila jsem nad tím nápadem hlavou. Ta holka vážně není normální.

„To všechno vím, ale…“ zase jsem ji přerušila. Moje umění skákat lidem případně upírům do řeči bylo čím dál tím lepší.

„Ale máš absťák?“ zeptala jsem se vyděšeně… Aliciny nákupy, to se rovnala zbrani hromadného ničení alias mě.

„A tohle tě napadlo jak?“ optala se.

„No, naposled jsi nakupovala včera…“

 

„Už můžu dopovědět, co jsem chtěla říct?“  řekla Alice po několika vteřinách a já jen přikývla.

„No, šlo vlastně jen o to, že chci jít nakupovat, ale to ty už víš. No, a nikdo z mé rodiny by se mnou nešel a nepodařilo by se mi je přemluvit. No, a tvou budoucnost nevidím, tak jsem se musela zeptat,“ špitla.

„Fajn zeptala ses a já odpovídám ne. Už se na tohle nikdy neptej. Nechce přeci, abych do tvého mozečku dal a myšlenku, že nákupy nesnášíš,“ jakmile jsem to vyslovila, Alice ztuhla … doslova.

„Jako bych nic neřekla,“ špitla a někam utekla.

 

Dnes je 26. prosince 2004…. už bych asi měla jít. Na Sri Lance mě budou potřebovat, bude tam mnoho, mnoho mrtvých. Až mi jich je skoro líto.

 

 

Zavřela jsem oči a chystala se na přenos, možná bych se i přenesla, kdyby mě nevyrušil další otravný hlas.

„Někam se chystáš?“ optal se Emmett.

„Jestli tě to tak zajímá, pusť si asi tak za dvě hodiny televizi. A neboj, pro Edwarda se brzy vrátím,“ usmála jsem se, po té zavřela oči a přenesla se.

 

Když jsem ucítila ten svěží vzduch, to moře, otevřela jsem oči. Stála jsem na pobřeží Sri Lanky a sledovala doposud klidné moře. Když jsem se ohlédla, viděla jsem za sebou tisíce andělů s smutnými výrazy ve tvářích. Jen jsem si povzdechla, otočila se a dál sledovala moře, které již tak klidné nebylo. Na obzoru už byla znatelná nízká vlna a blížila se. Se zkracující se vzdáleností mezi břehem a onou vlnou, nemilosrdně rostla a nabývala na své ničivé síle.

Stále se zvětšovala více a více, že už si toho všimli i zdejší obyvatelé, kteří byli na pláži.

 

Ale k jejich smůle si neuvědomovali, že by měli utíkat, že to není obyčejná vlna. Neuvědomovali si, že  jejich smrt je nebezpečně blízko a neuniknou. Místo běhu, šli k pláži blíže, někteří si ji i fotili. Nic netušili, protože vlna byla ještě příliš daleko. Nevěděli, jakou sílu má. Že se blíží přírodní katastrofa. Byli tak bezmocní, neschopní ničeho… Chudáčci.

 

Lehce jsem se usmála, když jsem uslyšela první panický výkřik. Vlna již byla dostatečně blízko a dostatečně vysoká… no, byla obrovská. Dnes zemře mnoho lidí. Málokomu se podaří přežít. Dnes poteče mnoho krve.

 

Už jen několik metrů, pláž už byla vylidněná… Zůstal tam jen maličké chlapeček s lopatkou a kyblíčkem… Slyšela jsem, ženu, která byla nejspíše jeho matku, volat jeho jméno. Běžela pro něj, chtěla mu zachránit život, ale marně. Když ji chlapeček uslyšel, jen se usmál a řekl poslední slovo jeho života… „Mami.“ Pak ho smetla obrovská vlna, stejně jako jeho matku.

Byl to obrovský tlak vody, jejich smrt byla rychlá a netrpěli. Když jsem se zaposlouchala do okolních zvuků, slyšela jsem tolik srdceryvných výkřiků…

 

Do několika vteřin, byla většina  místních obyvatel mrtvá. Nikdo nepřežil, neměli nejmenší šanci. Mnoho tisíc mrtvých, muži, ženy i děti. Někdo by mohl říct, že jsem krutá… možná jsem, ale já dělám pouze svou práci, nic víc. Jsem k tomu určená, já mohu vzít život, musím. Nejde, abych nechala na živu někoho, kdo má zemřít. Všichni jednou zemřou a nikdo tomu nedokáže zabránit, ani já. Spíš bych to neměla dokázat, ale vždy existují výjimky.

 

Tento okamžik byl důležitý a já u něj musela být přítomná. Vše proběhlo velmi rychle a vlna se stahovala zpět do moře… nechávala za sebou jen zkázu a smrt… mě. Čekala jsem, než poslední anděl odvede ducha svého svěřence. Cítila jsem kolem sebe ten smutek, beznaděj.

 

Pomalu jsem se rozhlížela po okolí a sledovala, co vše jsem napáchala. Ano, vypadalo to tu, jako by se zde prohnala tsunami. Sledovala jsem ty trosky, viděla všechna ta mrtvá těla a pak jsem zahlédla tělo onoho chlapečka, který si ještě před několika minutami hrál na pláži.

Jeho tělíčko vyselo bezvládně na něčem, co by se ještě před chvílí dalo nazvat stromem.

Nezbylo v něm kouska života. Lehce jsem se usmála a zavřela oči. Po dvou vteřinách jsem se přenesla do domu mé oblíbené oběti – Edwarda Cullena.

 

„Nazdárek,“ řekla jsem a pomalu šla k televizi, před kterou seděli Emmett, Jasper a Rosalie a sledovali nějaký neurčitý pořad o autech.

„Doufám, že jste se beze mě bavili, já totiž ano,“ řekla jsem a zastavila jsem se vedle sedačky.

„Řekneš mi už, kde jsi byla?“ zeptal se zvědavě Emmett. Proč o mě mají všichni takový zájem?

„Proč se na to nepodíváš?“ zeptala jsem se  a letmo před sebou máchla rukou, tím jsem přepla program na hlavní zprávy. Já své schopnosti zbožňuji.

 

Právě dávali hlavní zprávu dne.

„Před půl hodinou postila Sri Lanku přírodní katastrofa… Přibližný odhad mrtvých zatím není znám…“ znělo v televizi.

„Pane bože,“ šeptala Rosalie… stejně nechápu, co všichni mají s tím bohem.

 

„Isabello, můžu s tebou na chvíli mluvit?“ ozval  se Carlisleův hlas.

„Jestli je to kvůli Sri Lance, tak ta vlna tam byla dřív!“ proč jsem se vlastně vymlouvala?

„Ne, toho se to netýká.“

 

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Budu tvoje smrt - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře