Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody Games - 12. kapitola

4.Ranya-S-Knihou


Bloody Games - 12. kapitola Edward už má ve svých citech jasno. Otázkou však zůstává, jestli bude mít čas se s Bellou sblížit. Protože upíři nikdy nespí a nebezpečí číhá na každém kroku.

Po dlouhé době vás vítám u nové kapitoly.

Vynořil jsem se nad vodu a podíval se na Bellu, která si zrovna oblékala mokré, ale už čisté triko.

Vypadala tak křehce. Jemně. Byla krásná. Ne. Byla nádherná.

Díval jsem se na dívku, která změnila zbytek mých dnů na smysluplné. Ať už to mělo být pár dnů nebo pár tisíc dnů.

Díval jsem se na dívku, do které jsem se zamiloval. 

 

Pohled Alice

Seděli jsme u televize a dál sledovali Edwardovo počínání v Hladových Hrách přerývané i občasnými záběry jiných na smrt odkázaných nebožáků. Aby se neřeklo, že se kamera soustřeďuje pořád na jedno družstvo.

„No vidíte to?“ zahalekal překvapeně César zrovna, když Edward zvedal do náruče vyděšenou, krví zmáčenou Bellu. „Tak blízko její tepny a nezakousne se. A to před chvíli dychtivě pil každou kapku krve, která na něj padla z oblohy.“

Ano… Ten krvavý déšť, co Edwarda skolil… Bylo tak očividné, co to mělo znamenat. Viděl to každý člen naší rodiny. Šlo prostě jen o to, pokořit Edwarda. Donutit ho ztratit kontrolu, snad i zabít Isabellu. Otázkou bylo, jestli to viděli i jiní upíři.

Faktem ale zůstávalo, že malé vítězství Aro slavit mohl. Povedlo se mu donutit pít Edwarda lidskou krev. I když pravděpodobně ne takovým způsobem, jaký náš vládce chtěl. A nejspíš to bude Ara i něco stát, protože můj bratr nabral síly, které mu tolik scházely.

„Dámy a pánové, tento upír je naprosto výjimečný. Podívejte se, jak o tu křehkou lidskou dívku pečuje!“ César byl u vytržení. A mě se zmocňovalo takové neblahé tušení, že pokud to s ním tak půjde dál, příští hry už neodmoderuje. Vlastně už pak neodmoderuje vůbec nic.

Podívala jsem se na Jazze, který obrazovku upřeně sledoval. Stočil na mě pohled, aby mi potvrdil to, co jsem už věděla z mých vizí. On to viděl na Edwardově chování. A ne jenom on. Viděli jsme to všichni, kdo ho aspoň trochu znali. I jeho spojenci v aréně.

„Zdá se, že se Adam a Benjamin snaží svému příteli něco naznačit,“ zasmál se Fletcher na obrazovce. Samozřejmě taky uhádl, co se v Edwardově hlavě odehrávalo. Jak mě ten chlap vytáčel… Nebyl zlý. Byl jen naivní a malomyslný.

Nebylo totiž dobré, aby publikum Edwarda zbožňovalo. Protože to muselo ještě přilévat olej do ohně Arova hněvu. Bude zázrak, jestli tohle Edward přežije i s Bellou.

A jako by snad moje obavy potřebovaly potvrzení, bleskla mi hlavou vize. Kraťoučká. Ale i tolik stačilo k tomu, abych se zděšeně zachvěla.

Jasper mě propaloval pohledem ve snaze odhadnout, co jsem viděla. Věděla jsem, že zbytku rodiny to říct nemůžu. Byla to jen vize. Bylo zbytečné je děsit něčím, co se ani nemuselo stát. A tak jsem jen nepatrně trhla hlavou.

Můj manžel pochopil. Poslal mi povzbuzující pohled a pak se zdánlivě dál díval na televizi. Věděla jsem ale, že většinu pozornosti stále věnoval mně.

Sledovala jsem Edwarda hledícího na Bellu nečitelným výrazem, ze kterého bylo nám všem jasné, že si uvědomil pravdu, a přitom se modlila, ať se má vize tentokrát skutečností nestane.

Bylo by to příliš kruté. Zrovna, když najde Edward lásku… Život byl nefér, ale tohle… Pořád tady byla ještě možnost, že se vize třeba netýkala jeho. Nešlo v ní poznat, o koho se jedná. Tak snad…

Pokusila jsem se plně soustředit na televizi, abych z hlavy vyhnala tu vzpomínku. Ale její obraz se neúprosně vracel zpět stále dokola.

Dva upíři v křečovitém, bojovém objetí. Hořící zaživa.

 

Pohled Edwarda

Už čistý a oblečený jsem vyšel z vody na břeh a podíval se na zbytek mé skupiny, který na mě už čekal. Všichni se usmívali. Ale každý jinak. Ben vesele a trochu uličnicky, jako dítě, co odhalí nějaké radostné tajemství. Adam přejícně s podtónem smutku, patrným hlavně v jeho myšlenkách. Vzpomínal na svou milovanou.

A pak ona. Usmívala se naprosto jedinečně. Skromně a stydlivě. Neměla nejmenší tušení o tom, co jsem si uvědomil ve vodě. Na rozdíl od dvou mých spojenců, kteří tušení měli až moc veliké, protože si to očividně uvědomili už přede mnou.

„Kam vyrazíme?“ zeptal jsem se a čekal, jaké taktiky nyní navrhnou členové týmu. Protože hledat zvířata, která by nás zasytila, bylo nyní naprosto bezpředmětné.

„Navrhuju někam do támhletěch hor,“ Ben ukázal na pohoří na hranici arény. „Čím dál od centra, tím delší život.“

„Souhlasím. Je otázkou času, kdy se poblíž krvavého pásma objeví většina přeživších upírů, aby zjistila, co se to stalo,“ dodal Adam.

Přikývl jsem. Měli naprostou pravdu. Každou chvíli jsme mohli narazit na nějakého upíra.

A jako by někdo chtěl potvrdit má slova, dolehla ke mně jedna vzdálená myšlenka. Vlastně tedy vyřčená věta, zpracovaná myšlenkami. Vsadím se, že tady někde budou i oni.

Ztuhl jsem. A pak další. To není v jejich stylu. Chtějí se spíš skrývat.

Před tímhle se určitě neskryli.

Droven. A Nicole.

„Rychle!“ zasyčel jsem, popadl Bellu do náruče a vyběhl opačným směrem, než odkud přicházely myšlenky. Bylo otázkou vteřin, kdy bychom uslyšeli i hlasy.

Adam a Ben se na nic neptali, jen se rychle pustili za mnou.

Doufal jsem. Modlil se, že pach krve všude okolo přebije ten náš, co jsme tam zanechali. Ale v koutku mysli jsem věděl, že upíří vůni nic nepřebije. A že se nám nejnebezpečnější dvojice ve Hrách za chvíli asi pověsí na paty.

Nevěděl jsem ani, jestli vůbec mělo cenu utíkat. Ale věděl jsem, že Bellu někde do bezpečí ukrýt musíme.

Vidíš? Měla jsem pravdu. A už na naši stopu narazili…

Tak na co čekáme? Z Drovenových myšlenek doslova odkapávala zlomyslnost a natěšení na boj s námi.

„Jdou po nás,“ vydechl jsem zoufale. Zrovna teď… Chtěl jsem v nejbližších hodinách dělat něco jiného, než bojovat s fyzickým štítem.

„Droven a Nicole?“ otázal se zamračeně Živel a já jen přikývl.

„Musíme ukrýt Bellu,“ řekl Adam a zadíval se na hory, ke kterým jsme směřovali. Věděl jsem přesně, na co myslí, aniž bych si to v jeho myšlenkách přečetl.

Tam by to snad nějak šlo…

„Ne. Nemůžete kvůli mně riskovat své životy,“ začala protestovat a házet sebou, abych ji pustil ze svých rukou. To určitě…

„Právě proto tě dáme někde, kde nám nebudeš překážet, abychom je mohli nerušeně porazit,“ odpověděl ji chytře Ben.

„A co kdybyste mě tu nechali? Zdržím je…“ navrhla, když si uvědomila, že jen za pomocí svých sil nemá šanci se z mé náruče dostat.

Zamračil jsem se.

„Nezačínej s tím zase,“ pohrozil jsem jí. Žádné její obětování nepřicházelo v úvahu. Ne teď, když pro mě tolik znamenala. To bych se radši obětoval já.

„Kvůli mně to prohrajete,“ zamumlala tiše a viděl jsem, jak se mračí. I naštvaná byla stále krásná.

„Věř nám trochu,“ ohradil se naoko dotčeně Benjamin. Chtěl dodat ještě něco, ale včas si uvědomil, že teď není ta správná doba na provokace mé osoby.

„Tahle hora bude ideální.“ Adam ukázal na kopec, který se naprosto hodil k našemu plánu. Nebyl ani moc příkrý, ani moc vysoký. Z jedné strany ho usekávala hranice arény, takže jsme měli méně území k bránění. Na jeho špičce byla asi tak metrová plošina, na kterou jsme mohli Bellu bezpečně usadit.

„Máme před nimi náskok tak akorát na to, abychom se tam dobře připravili k boji,“ odpověděl jsem stále kontrolujíc myšlenky našich protivníků. Ne že by tedy bylo o co stát…

Berou si s sebou svačinku na horší časy. Z myšlenek Nicole mi bylo skoro zle. Ještě štěstí, že upíři nemůžou zvracet.

Nebo se toho člověka pokusí použít proti nám. Droven se aspoň snaží taktizovat a nepodceňovat nás… Pokud má někdo z nich zemřít mou rukou, první bude na řadě Nicole.

Jasně… Edward Cullen po nás bude házet kousky krvavého lidského masa. Dobře. Tímhle si Francouzka podepsala ortel smrti.

Jen abys ho nepodcenila… Lhostejnost byla v Drovenových slovech patrná. I přesto bylo znát, že je to zkušený upír, který je připraven na vše. Na rozdíl od své spojenkyně, která za těch pár desítek let, co po Francii běhala, nepoznala v podstatě nikoho nebezpečnějšího než je ona a měla tak sebevědomí sahající až k oblakům. Jediní upíři silnější než ona byli podle ní Volturiovi.

Podíval jsem se na své spojence, kteří přemýšleli, jak je porazit co nejrychleji a co nejjednodušeji. Žádné chvástání. Žádná arogance. Tenhle boj jsme museli vyhrát už jen z principu.

A jediný opravdový problém byl ve skutečnosti Drovenův dar. Jak zabít upíra, který k sobě přes štít nenechá nic projít? Bude třeba odtáhnout jeho pozornost někam jinam a utrhnout mu hlavu dřív, než stačí štít roztáhnout. Ale jak jeho pozornost odtáhnout?

Konečně jsme doběhli téměř k vrcholu hory a já vyskočil na horní plošinu. Pomalu jsem Bellu postavil na nohy, ale z důvodu nedostatku místa jsem ji musel stále tisknout k sobě. Metr je opravdu dost malý prostor, když stojíte nad propastí pro člověka smrtelnou.

„Hlavně odsud nespadni,“ zašeptal jsem s pohledem upřeným do jejích očí. Cítil jsem teplo proudící z jejího pasu do mé ruky a byl to opravdu skvělý pocit. Kéž bych tu s ní mohl zůstat…

„Pokusím se,“ vydechla s jemným přikývnutím a neudělala jediný pohyb, aby se ode mě odtáhla. Čekala, co udělám já.

„Musím jít. Za chvíli tu budou,“ řekl jsem omluvně a pomalu stáhl ruku z jejího pasu. Musel jsem se hrozně přemáhat, abych to udělal. „Doufám, že se uvidíme co nejrychleji.“

Ovšem, z bojiště budu mít možnost ji vidět. Ale bylo jasné, že přesně o to mi nešlo.

„Taky doufám,“ znovu přikývla a dál se ani nehnula. Snad se bála, že by mohla z plošiny spadnout.

Věnoval jsem jí poslední krátký pohled a pak skočil dolů k Adamovi a Benovi. Byl čas bojovat.

„Jste připravení?“ podíval jsem se na ně. Oba jen přikývli. Stáli v taktických pozicích a očekávali objevení nepřítele. Postavil jsem se vedle Benjamina a učinil jej tak středem naší trojice. Měl nejdůležitější dar, takže se tam hodil.

Byl jsem tak rád, že tu se mnou byli… Protože sám bych neměl nejmenší šanci.

Na vteřinu mi hlavou bleskla zamyšlená otázka, jak tohle asi komentuje César. Přátelé, osudový boj je tu! Vše bude rozhodnuto v nejbližších minutách! Vyhnal jsem představy Fletchera z hlavy a plně se soustředil na Drovena s Nicole.

„Budou tu za tři…“ začal jsem odpočítávat.

Co na tohle asi říkali doma? Museli vidět, že jsem se zamiloval.

„Dva…“

A co si asi mysleli o tom krvavém dešti? Museli vědět, že v tom má prsty Aro.

 „Jedna…“

Doufal jsem, že to přežiju a budu mít možnost se jich zeptat. A představit jim Bellu osobně.

„Teď.“

Z lesa kousek od nás se vynořili dva upíři. Jeden si nás zamyšleně změřil a druhý se škodolibě pousmál.

Bylo to tady. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bloody Games - 12. kapitola :

 1
7. Jana S
02.03.2015 [14:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Em
25.01.2015 [18:19]

Super kapitola pises hezky. Ale mela by si zacit pridavat kapitoly castejs takhle ztracis znacny obecenstvo kdyz to pridavas po tak dlouhy dobe ;) Emoticon

5. :D
25.01.2015 [16:36]

Áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá proč jsi to udělala Emoticon proč jsi to usekla Emoticon



Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Doufám, že další kapitola tu bude co nejdřív Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Dommy1
24.01.2015 [0:40]

Emoticon Emoticon

3. miky
23.01.2015 [21:15]

Nerobi mi dobre ked nepridavas častejšie kapitoly Emoticon Ale inak je to súper Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Blackie
23.01.2015 [21:10]

Nádhera Emoticon . Já prostě žěru tuhle povídku, píšeš úžasně Emoticon Emoticon . Jen trochu rychlejš, by mně to vůbec nevadilo Emoticon Ale jinak je to fakt boží...

1. BabčaS.
23.01.2015 [20:04]

miluju infarktový konce...... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!