Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody beauty - 4. kapitola

17.01.2010 (14:15) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1640×

Celou cestu jsem s ním ani nepromluvila. Měla jsem ruce založeny pevně na prsou a pokaždé když se na mě podíval a zase se uchechtl, mračila jsem se čím dál tím víc. Už zajížděl ke škole, kde bylo plné parkoviště no super. A on jede se mnou. Teď zase ke mě budou všichni chodit v naději, že se i s nimi budu bavit. Proč se tu jen ti Cullenovi museli přistěhovat?

„Hele holka, už jsme tu, takže počkej pomůžu ti z auta." houkl na mě zvesela.

Jen jsem na něj zavrčela, nehodlala jsem ho poslechnout. Ještě než vystoupil, mi hodil moje klíčky, už byla na čase. Pomalu vystoupil  z auta. Mezitím jsem rozrazila dveře, seskočila na zem, zabouchla dveře a chtěla zamknout auto, ale během mojí rychlé akce se mi zatočilo v hlavě a já cítila, jak asi políbím chodník. Ale možná na štěstí, nebo pro smůlu mě chytly Emmettovy ledové paže.

„Neříkal jsem ti ať zůstaneš v tom autě?" zakřičel na mě, jako křičí otec na svého pětiletého fakana.

„A ty si myslíš že bych poslouchala? tebe?" zakřičela jsem na něj zpět a nadzvedla jedno obočí.

Emmett jen zakroutil nevěřícně hlavou, ale pořád mě nepouštěl. Vymotala jsem se z jeho paží a šla směr hodina matiky s přítomností Marka. Celou tu dobu se všichni na nás dívali. Bože, já ho asi vážně zabiju. Doufám že jen kolem něj a těch jeho sourozenců se budou motat jako vosy.

„A tady je má oblíbená Rosalinka.“ Usmál se na mě Mark.

„Ahoj Marku.“ Pozdravila jsem ho ledabyle a zasedla.

Na matiku jsme měli jednoho spešl učitele. Byl docela mladý, bylo mu asi kolem dvaceti čtyř a pořád po mě pokukoval. To bylo asi prokletí. Zazvonilo a ten profesor vplul jako vlna tsunami mezi nás. A když říkám jako vlna tsunami, tak to myslím do slovně. Rychle otevřel dveře že zakopl o práh, svalil se jedné nebohé žačce na lavici, která s toho byla vykolejená. Přejel jí celým tělem – tu lavici- a zakončil to krásným pádem na hlavu.

„Hele na O´shanella ten je z tebe taky zoufalý, jinak by se nevyblboval.“

„O´shenell je učitel Marku, a dělá tady divadlo, protože je mladý a neumí zklidnit hormony.“

„Ok, ale já jsem v klidu.“

„Jasně, možná budeš až přestaneš o přestávkách tak kroužit pánví.“

„Je to sexy.“¨

„Jak kráva v minisukni.“

„Tak co už si se potkala s Cullenovými?“

„Já myslela, že si něco jako špión a tvoje ségra školní drbna.“

„Ale no tak, já na tom parkovišti nebyl.“

„To je v pořádku.“ Usmála jsem se na něj a otočila jsem se na našeho učitele, který se trochu zasekl když zpozoroval můj pohled.

„Ty jsi s Cullenovými příbuzná?“

„Ne.“

„Aha, takže ten hromotluk dostal tebe, nebo ty jeho?“ zeptal se, ale znělo to jako konstatování.

„Ten hlupák se ke mně vecpal, já ho v autě nechtěla. On je děsnej.“ Zavrčela jsem na něj. Téma já a Emmett se mi vůbec nelíbilo!

„Hou, hou. Klid kotě husá.“ Začal říkat nějaké psychologické žvásty.

„V pravěku se na koně říkalo hou, takže mi tak laskavě neříkej.“

„Já za to nemůžu!“ bránil se. „Máma by to teda neměla v práci říkat.“ Ospravedlnil se. Jeho máma je totiž psycholožka.

Hodina naštěstí utekla rychle a já mohla jít na hodinu mé oblíbené francouzštiny. Francie a hlavně Paříž byly moje nejoblíbenější místa. Jednou jsem tam měla přehlídku a to místo jsem si úplně zamilovala. Eifelova věž byla nádherná. Sice to bylo jen železo, ale byla hrozně zajímavá.

Přišla jsem do třídy a sedla si do poslední lavice. Tam mě nikdo nemohl pozorovat. Naštěstí. Na francouzštinu jsme měli rodilou Francouzku. V angličtině sice moc nevynikala, ale přece angličtinu neučila no ne? Byla to žena asi kolem třiceti let. Všimla jsem si, že pokukuje po mém učiteli matiky, ale nějak si jí nevšímal i když byla v celku hezká.

Dívala jsem se po třídě a skoro všechny holky měli minisukně a trička s výstřihem. Kluci taky vypadali lépe. Co se to s nimi kruci děje? Jo aha Cullenovi problesko mi hlavou, když se ve dveřích objevila ježatá hlava Alice. Sjela jsem ještě víc, v domění, že si mě třeba nevšimne.

„Dobrý den žáci. Dneska se k nám přidají noví spolužáci.“ Řekla profesorka lámanou angličtinou.

„Ahoj, jsem Alice Cullen a tady na škole mám čtyři sourozence. Emmetta, Edwarda, Jaspera a Isabellu. Přistěhovali jsme se z New Yorku, máma už chtěla jít pryč z velkoměsta a bráchové chtěli někde, kde by byl dobrý terén na pochůzky. Proto jsme volili Forks. Táta pracuje jako doktor v nemocnici, takže kdyby jste potřebovali, tak si za ním klidně zajděte, je vážně skvělý doktor.“ Ukončila svou řeč Alice.

Nedívala jsem se na ní. Stejně jsem věděla, že mě poznala, ale mohla jsem mít aspoň malinkatou šanci. Věděla jsem, že asi někdy v této době sestoupila z výstupku a šla si sednout. A podle zasněných povzdychů holek, tam nebyla sama. To bylo přímo skvělí. Naštěstí ve třídě byli volné tři místa. Naneštěstí židle vrzla zrovna vedle mě.

„Ahoj Rosalie.“ Řekl Emmett.

„Čau.“

„Představ si, že jsem tě mále přehlídl a sedl si k té holce v předu.“

„Vážně štěstí.“ Zamručela jsem.

„Vím.“ Zasmál se. „Můžeš poděkovat Alici, kdyby mi neřekla, že aspoň někdo se tady umí oblíkat tak bych se ani rozhlížet nezačal. To máte jako uniformy? Minisukně a takový ty trička… volný chov koz?“ zase se zasmál.

„Ne, za to může jedna rodina co přijela a taky jeden člen, který je s nimi ve třídě.“

„Vážně? A který?“ zeptal se a začal se dívat po třídě. Teď jsem nevěděla, jestli je tak natvrdlý , nebo jestli to jen dělá. Ale podle jeho výrazu bych asi tipovala to první.

„Ty blbečku! Alice se mi líbí jen v jedné věci, má pro tebe dobré přirovnání.“

„To víš, žiju s ním už hodně let.“ Ozvala se Alice.

Já jí jen hledala a všimla si že sedí přede mnou.  Když Alice dořekla svou pěknou větu, oba se s Emmettem začali hlasitě smát. Tak teď nevím, jestli to byla sourozenecká demence a nebo tak skončí každý v jeho blízkosti. Měla bych se asi začít bát.

„Promiň, ale u toho se vždycky musíme zasmát Emmett měl jednu takovou příhodu chceš jí slyšet?“

„Ne, chci se učit francouzsky.“

„Ale to tě můžeme potom doučit. Emmett je na francouzštinu machr. V podstatě nevím co na tom vidí, mě se víc líbí hispánština.  Jasperovi ale zase Italština.“

„Asi si chce šplhnout u Volturiových.“

„Tupče.“ Zasyčela Alice a pleskla ho přes hlavu. „K nim nepůjde ani na krok!“

„A nemyslíš že ho máš trochu pod pantofí?“  zeptala jsem se znuděně.

„Ani nápad.“

„Jů, pod pantoflák! Pod pantoflák!“ začal potichu pokřikovat můj spolusedící až se všichni po nás začali dívat.

„Já je vůbec neznám.“ Řekla jsem a ukázala na ty dva prstem.

„Hele nezapírej mě!“ protáhl Emmett.

„Emmette! Otevřít hangár, letadlo chce přistát. Nezapoměň potom zavřít garáž na klíček, ať tě nevykradou.“

„Tsss...“ Řekl Emmett, založil si paže na prsou a tvářil se na nevíš uraženě.

Tak to bychom měli. Oddychla jsem si v duchu a začala poslouchat ten překrásný jazyk bez jakého koliv vyrušování.

Moje shrnutí povídek

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody beauty - 4. kapitola: