Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » As spirit - 3. kapitola

Edward a Bella


As spirit - 3. kapitolaDalší díl je zde.

Stála jsem vedle svých nejbližších, kteří byli rozestoupeni kolem černé rakve.

Stáli jsme na hřbitově… Na mém pohřbu…

 

Byli tu všichni, které jsem milovala a plakali. Kvůli mně, to já jim způsobila tolik bolesti. Téměř jsem jejich emoce cítila, všichni byli tolik smutní. V téhle chvíli jsem litovala Jaspera. Muselo to pro něj být těžké. Tolik bolesti. Tolik zlomených tváří a můžu za to já, respektive má smrt. Pomalu jsem šla k bytosti mé osobě nejdražší. K mé lásce, k mému andělu.

 

Oči měl barvy topazu, byly tak překrásné, chladné, už nebyly jeho tekuté zlato. Říká se, že oči jsou okno do duše. Jestli je to pravda, tak on má duši zničenou, zlomenou… Má smrt ji roztrhala na tisíce kousíčků. Ty oči byly plné bolesti, zklamání, lásky, smutku a já je nedokázala rozveselit. Nedokázala jsem, aby to zlato v nich bylo opět tekuté. Nemohla jsem pro to udělat nic, zbývalo mi jen přihlížet jeho utrpení. Teď jsem pochybovala, jestli jsem si opravdu vybrala správně, jestli jsem opravdu chtěla vidět tohle všechno. Bolelo to.

 

Věděla jsem, že to neucítí, že to neucítím ani já. Pomalu jsem zvedla ruku a natáhle ji k jeho obličeji.  Jakmile jsem se ho dotkla, konečky prstů se mi rozplynuly. Necítila jsem nic, žádný chlad, žádné teplo, nic. Cítila jsem se bezmocně. Stáhla jsem ruku a z žlutočerveného dýmu se mi opět zformovala zpět. Teprve teď mi to došlo. Došlo mi úplně všechno. Budu do konce věků bloudit do světě. Nikdo nebude tušit, že část mě stále existuje. Nikdo nebude vědět o mé přítomnosti. Nebudu schopná s nikým a ničím komunikovat. Budu jen energie, nic víc.

Proč jsem si vlastně vybrala tento život? Nebo spíše existenci… Já zapomněla, pro svou jedinou, první a poslední lásku. Udělala jsem to proto, abych mu mohla být na blízku.

Bylo mi ho líto, má smrt mu zničila krásnou budoucnost. Nikdy už mě neuvidí, neuvidí ani Renesmee. A můžu za to já, možná kdybych byla opatrnější… Ale já nebyla a musím nést následky. Kéž bych si byla jistá, že jsem si tento osud vybrala správně. Ale já nejsem.

 

„Kéž bych ti mohla říct, že jsem zde, že nemusíš být smutný, že jsem stále s tebou,“ myslela jsem si.

„Bylo toho tolik, co jsem ti nestihla říct a už ani neřeknu. Ani netuším, jak mi je to líto. Nerozloučila jsem se, neřekla jsem ti poslední ‚miluji tě‘,  kéž bych dokázala vrátit čas, ale nedokážu, omlouvám se,“ pokračovala jsem v toku svých myšlenek, které on nikdy neuslyší.

 

Po chvilce předstoupil Charlie, měl pronést několik slov. Slyšela jsem kolem sebe vzlyky, které ještě zesílily. Stála jsem těsně vedle Edwarda, byla jsem jediná, kdo slyšel jeho slova.

„Bello, kdybys tak byla schopná mě slyšet,“ zašeptal tichounce, ani ostatní upíři okolo to neměli šanci slyšet.

„Omlouvám se, že jsem tě nedokázal ochránit před nebezpečím mého světa. Moc jsem si přál, abys mohla žít po mém boku. Bylo by mi jedno, jestli jako člověk nebo upír. Bylo by mi to jedno, miloval jsem tě a udělal bych pro tebe cokoli. Ale nedokázal jsem to. Vím, že mi nikdy neodpustíš. Omlouvám se. Doufám, že jsi někde na lepším místě, někde, kde neexistují upíři a vlkodlaci. Miluji tě, navždy. Sbohem Bello,“ zašeptal a dál sledoval Charlieho projev.

„Nemusíš se omlouvat, nemáš za co… “ odpověděla jsem i když jsem věděla, že mé myšlenky nikdo neuslyší.

„Kdyby si byla schopná mě slyšet, řekl bych miluji tě,“ zašeptal po chvíli.

„Kdyby si byl schopný mě slyšet, řekla bych miluji tě,“ odpověděla jsem myšlenkou.

 

„… A tak ještě jednou říkám sbohem Isabelle Marii Swan, úžasné bytosti, která nás opustila příliš brzo,“ dokončil Charlie svou řeč a vzlyky všech přítomných ještě zesílily. Všichni ronili slzy, až na sedm milovaných bytostí. Cítila jsem tu bolest, kterou v sobě všichni nesli. Bylo mi jich tak líto. Líto Charlieho a Renée, kteří ztratili dceru. Spolužáků, kteří ztratili kamarádku. Cullenových, kteří ztratili člena rodiny. Edwarda, kterému jsem zlomila jeho nebijící srdce.

 

„Miluji tě, navždy zůstaneš v mém srdci,“ uslyšela jsem Edwardova slova. Bylo mi do breku, můj anděl vzlykal. Andělům nepřísluší pláč, mají se smát, být šťastní. Ale můj anděl nebyl a já mu nebyla schopna nijak pomoct. Moc to bolelo jeho, moc to bolelo mě.

Pak jsem ucítila něco… Něco, co bylo nepopsatelné a vzdáleně se to podobalo lidským slzám.

Slza, kterou tvořil dým, který vyzařoval zářivě bíle světlo dopadl na zem. Přesně v ten moment na tom místě vzklíčily dva droboučké kvítky a rozkvetly. Byla to levandule a frézie.

„Bello?“ zašeptal Edward, když se podíval na ony kvítky…

 

Líbilo? x Nelíbilo?

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek As spirit - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!