Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » As spirit - 1. kapitola

Emmet And Rose


As spirit - 1. kapitolaPo dlouhé době je zde další díl!

„Kde to jsem, co se stalo?“ ptala jsem se do prázdna, když jsem se objevila v bílé místnosti bez okem, bez dveří.

„Bello, Bello, Bello… Dáváš mi opravdu zabrat,“ ozval se za mnou až příliš známý hlas.

Rychle jsem se otočila a, k mému překvapení, nic a nikdo, stále jen bílo.

„Ehm, za tebou,“ zašeptal mi hlas do ucha, otočila jsem se a spadla mi brada.

 

Stále jsem tam já, jen s jediným rozdílem. Ta osoba přede mnou byla upírka.

„Ty jsi… já?“ ta slova, která jsem právě vypustila z úst, zněla opravdu divně.

„Ne Bello, opravdu ne,“ řekla a tiše se zasmála.

„Tak co jsi?“ zeptala jsem se trochu roztřeseně.

„Já jsem tvůj osud Bello. Takto jsi měla dopadnout,“ řekla a prohlédla se.

„Já měla být upír?“ ptala jsem se překvapeně. A ona podivná osoba přikývla.

„Měla jsi se jím stát, měla jsi prožít nádherný zbytek věčnosti, Renesmé, ale… stala se nehoda. Nehoda, která se nikdy stát neměla. Omlouvám se, že jsem nedovedla tvou budoucnost realizovat…“ Zašeptala.

„Nedovedla zrealizovat?“ ptala jsem se zmateně.

„Ano, tohle jediné je můj úkol. Tvá budoucnost, ale selhala jsem. Nemělo se o stát, ale stalo se. Řekla bych, že je i to líto, ale není, nemůže, protože nemám duši a ani city, emoce…“ zašeptala a vážnou tváří.

 

„Zničila jsi mu budoucnost, nechala jsi mě umřít. Jak můžeš být tak klidná?“ ptala jsem se zoufale. Už nikdy ho neuvidím a jí je to jedno, žila jsem jen pro něj a ona mě nechala zemřít. Jak mohla.

„Ne, já nezničila nic. To Victoria. Neměla tam být. Ona se vymkla kontrole svému osudu. Pak našla tebe a… A tím přerušila i ten tvůj. Já tomu nedokázala zabránit,“ řekla a já se sesunula k zemi.

„Co se mnou bude dál, teda jestli nějaké dál bude?“ ptala jsem se tiše, ale hlavu nezvedla.

„To je jen na tobě, je to tvá volba,“ řekla se sehnula se ke mně.

„A jsou nějaké možnosti?“ zeptala jsem se zoufalým hlasem.

„Samozřejmě, vždy jé více možností. Ty máš dvě. Je na tobě, kterou si vybereš,“ řekla až příliš sladce.

„Dvě?“ šeptla jsem tiše a zvedla hlavu.

„Ta první je, že se dostaneš na místo, které lidské bytosti nazývají nebe. Budeš tam žít věčně a mít vše co si budeš přát,“ řekla mi, chtěla pokračovat, ale já ji přerušila.

„Edward?“ vyhrkla jsem na ni.

„Ne, upíři a nebe. To nejde dohromady a nikdy nepůjde,“ řekla a usmála se. Tohle a můj osud? Má potěšení z mého utrpení, z mé smrti. Proč jsem zrovna já dostala někoho tak neschopného?

„Možnost druhá – mohu tě vrátit zpět na zem, ale je tu jeden háček, teda vlastně dva,“ řekla a vstala, já ji napodobila.

„Jaké háčky?“ ptala jsem se rychle.

„Dost podstatné háčky. Nejsem totiž schopna dát ti opět fyzickou podobu, tělo. Byla bys pouze duch. Skládala by ses z energie, nic víc. Ted druhý… Byla bys odsouzena bloumat světem po zbytek věčnosti, neschopna kontaktu s pozemskými bytostmi“ řekla.

On by mě neslyšel, necítil by můj dotek. Netušil by, že tam jsem. Stále by si myslel, že jsem mrtvá. Jak se mám rozhodnout? Být na téměř dokonalém místě, ale bez něj… Nebo být s ním a nemoct se ho ani dotknout.

 

„Než se rozhodnu, mohla bys pro mě něco udělat?“ zašeptala jsem s nadějí v hlase.

„Když to bude v mé moci,“ řekla a zadívala se mi do očí. Ty její byly topazově zlaté.

„Zmínila ses o Renesmé, kdo to je, ukaž mi ji,“ prosila jsem.

„rozumné přání, ale k ničemu ti to nebude…“ uslyšela jsem hlas v pozadí.

 

Jednou jsem mrkla a bílá místnost zmizela. Stála jsem v lese a naproti mně stála maličká holčička s čokoládově hnědýma očima a usmívala se na mě. Běla hnědé vlásky se zlatými odlesky, byly stočené do prstýnků, které jí sahala po pás. Byla překrásná, měla mé a Edwardovy rysy. Z očí mi vytryskly slzy. Byla tak krásná, dokonalá a mohla být moje, naše, ale není.

„Ahoj maličká,“ zašeptala jsem.

„Ahoj mami,“ odpověděla a přicupitala ke mně. Objala mě za pas.

„Proč pláčeš?“ ptala se a pohlédla na mě těma svýma dětskýma očima. Další slzy mi vytekly. Mrkla jsem a opět ta bílá místnost, ovšem slzy nepřestávaly téct.

 

„Jak ses rozhodla?“ zeptala se mě ta osoba, která se nazvala můj osud.

„Chci na zemi…“ zašeptala jsem.

 

Má cenu pokračovat? Napiš svůj názor!
Je to pro mě velmi důležité...

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek As spirit - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!