Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl s duší ďábla - 6. kapitola

Chudinka Alice...


Anděl s duší ďábla - 6. kapitolaTak máte tady po dlouhém čekání další dílek! xD Na 7. kapitolku si budete muset bouhužel počkat. Sem nemocná a psaní mi teď vůbec nejde. Kvůli vám, co čtete mou povídku, se budu snažit napsat ji co nejdříve i když se radši budu snažit aby byla kapitola lépe napsaná než dříve přidaná. Doufám, že to chápete a že nezapomenete, kvůli čekání na moji povídku.

Anděl s duší ďábla

6. kapitola

 

Isabellin pohled

„Ahoj já jsem Paul!“ usmíval se na mě pořád jak rozinka na vánočce.

„Jo, ahoj já jsem Bella, ale podle toho jak se na mě culíš tak to už asi víš.“ Zkonstatovala jsem a otočila se zpátky k regálům s knížkami.

„Jo, jasně že vím, jak se jmenuješ, kdo by neznal jménem novou kočku, která přijede k nám do La Push!“  asi nebudeš tak k zahození jak jsem si myslela. Tohle jednání se mi líbí. Ráda zneužívám toho, jak na mužské pokolení působím. Tak si ještě trochu pohrajeme.

„Ty chodíš do kterého ročníku?“ zeptala jsem se s hraným nezájmem stále otočená k regálu. „Vypadáš tak na prváka.“ Ztlumené zalapání po dechu mi povědělo, že sem nejspíš uštědřila dobře mířenou ránu do jeho ega. Neříkám, že by se mi nelíbil, prdelku měl teda hezkou, ale měl se přidat k Samovi a od Sama a jemu podobným se chci držet dál. Otočila jsem se teda čelem k němu a nenápadně jsem mu odrhnutím vlasů umožnila prohlédnout si mé vnady. „Promiň, jestli sem se spletla. Chodíš teda už do druháku?!“ pronesla jsem mírně provokativním tónem. Uvidíme, kolik toho chlapec vydrží.

„Do třeťáku!“ odpověděl mi kapku ublíženě, ale pohledem z mého dekoltu nehnul ani o píď.

„Oh vážně? Tak to už si velkej kluk.“ Pověděla jsem mu a pohledem schválně sklouzla k jeho rozkroku. Myslím, že to zabralo, protože zřejmě polichocen mým zájmem o jeho nadobýčko vypjal hruď a pyšně ze sebe vypravil, že je dost velký! O tom bych teda pochybovala, ale když už sem si ho tak krásně navnadila proč toho hned nevyužít.

„Víš, ty si z místního kmene viď?“ zeptala jsem se i přes to že jeho původ bych cítila na míle daleko.

„No ano to jsem.“ Odpověděl ještě omámen mými gesty.

„A myslíš, že by si mi mohl povědět něco o vaší historii nebo o původu? Víš, moc se zajímám o staré legendy a o historii a váš Quiletský kmen mě vážně zaujal,“ vypravila jsem ze sebe a sedla si na židli k jednomu stolečku při čemž jsem si provokativně přehodila nohu přes nohu, u čehož se mi sukně obnažila další kus mého štíhlého stehna. Paul se na tom místě chvíli zastavil pohledem a pak ze sebe až příliš horlivě vychrlil, že mi moc rád poví vše, co o jeho kmeni ví. Vím, že bych ho takhle sprostě neměla zneužívat, ale když já si nemůžu pomoct a tak strašně ráda dostávám to, co chci.

V tomhle případě jsou to jen informace, které až dostanu tak je pečlivě zapíšu do mého, něco jako deníku kam si zapisuji všechny informace, které se o daném druhu dozvím. Samozřejmě nechybí ani perfektně propracovaná kresba nějakého jedince.

Ani nevím, proč tohle pořád dělám. Možná proto, že jsem chtěla zachovat Tomův zvyk. Stejně nevím, kdy se mi budou některé z těch informací hodit, ale jak se říká, náhoda je blbec! Aspoň získám další dovednost.

Po dvou a půl hodinovém vyčerpávajícím vyprávění Paula jsem mu poděkovala za užitečné informace a rozloučila se s ním lehkým polibkem na tvář. Díky mému sluchu jsem zřetelně slyšela, jak se jeho srdce rozbouchalo takovou rychlostí, že by se mohlo vyrovnat i rychlostnímu vlaku TŽV.

Lehkým krokem šelmy jsem si došla pro bundu a pořád s jeho pohledem připoutaným na mých zádech se rozešla k východu s téměř zaplněným papírem s informacemi od Paula a vypůjčenou knihou o zvyklostech kmene, kterou jsem vyštrachala v jednom regále.

Venku jsem s potěšením zjistila, že přestalo pršet a znovu malinko povylezlo sluníčko zpoza svých těžkých mrakových peřin. U jednoho malého stánku s potravinami jsem zahlédla osobu, kterou bych za včerejšek nejradši s láskou zakopala pod drn.

Sam se tam totiž ležérně opíral o stěnu krámku. Nejspíše tam na mě čekal. Hodil po mě významným pohledem, asi chtěl, abych za ním jako poslušnej pejsek přiklusala. Pokud ale vím on to má nacvičený líp! Stejně nemám náladu se s ním vybavovat, radši si zajdu na procházku do lesa. S odfrknutím jsem se tedy na patě otočila a mířila se domů převléct.

 


 

7. kapitola  

Moje shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anděl s duší ďábla - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!