Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl s duší ďábla - 11. kapitola


Anděl s duší ďábla - 11. kapitolaJe to tu! Snad jste si nemyslely, že bych na vás zapoměla?!
V téhle kapitolce vám Bell konečně prozadí, co je zač, mezitím, ale ještě stihne otestovat něčí nervy.

Anděl s duší ďábla

11. kapitola

Isabellin pohled

„Psal se rok 1126 našeho letopočtu, když se v jednom indiánském kmeni narodila dívka s bledou pletí. Její matku krátce po porodu svrhli ze skály, protože se lid domníval, že byla svému muži nevěrná. Ten den dívka ztratila nejen matku ale i svého otce, který se jí zřekl. Do vesnice zrovna zavítal jeden podivínský muž, co většinu svého života přebýval v lese. Ujal se holčičky a vychovával jí jako svou vlastní. Trval, ale na tom, aby mu neříkala otče nýbrž Tome. Přišlo mu nesprávné, přivlastňovat si ji.

Dívenka v lese vlastně vyrostla. Uměla se v něm pohybovat naprosto přirozeně a nedělalo jí sebemenší problémy při chůzi nezlomit jedinou větévku. Byla jako kočka. Čim více rostla a blížila se ke svému osmnáctému roku, tím více sílila a také se rychleji pohybovala. Jeho to neděsilo. Věděl co se má z dívky stát. Jednal s ní narovinu tudíž i ona o tom věděla. Bojovala se svou podstatou, ale čím více se snažila žít normálně, tím více se jí to zmocňovalo. Cvičil ji ve všem, co by v životě mohla potřebovat. Od stopování a lovení zvěře až po umění boje a obrany. Ona nechápala, k čemu by ji to mohlo být, ale přesto se všemu učila.

V den jejích osmnáctých narozenin přišli k jejich domečku neznámí lidé. Tom jí nakázal, aby zůstala ve svém pokoji a nevykukovala ani z děr ve zdi, které sloužili jako okna. Sám šel ven za těmi lidmi. Dívka byla ale zvědavá. Vykoukla ven jedním otvorem zrovna ve chvíli, kdy se ti muži dívali tím směrem. Všechno se potom událo neskutečně rychle. Jeden z nich zakřičel, že jim Tom lhal a hned na toho ho zabili.

Dívka rychle proklouzla zadním vchodem ven a utíkala dál do lesa. Oni se hnali za ní. Ona se snažila využívat toho, co ji Tom učil, oni zas toho, co jim bylo od přírody přiděleno. Všichni neskutečně bledí, silní a rychlí. To oni jí zabili jedinou skutečnou rodinu jakou, kdy měla. Během útěku se jí díky emočnímu vypění, stalo to, díky čemu přestala na věky stárnout. Po pěti dnech neustálého běhu jí pronásledovatelé nechali na pokoji. Usadila se někde na severu, kde truchlila nad ztrátou svého bližního. V té době tak našla stařičkou přítelkyni, která ji osvětlila celou situaci. Pověděla ji, že ona je teď jedna z posledních svého druhu. To ti co ji pronásledovali, vyhubili skoro všechen její druh. Celá dlouhá léta se schovávala po celé planetě a modlila se, aby ji nenašli. Dívka se snažila žít normální život, utíkala před všemi, kteří jí byli byť jen maličko v něčem podobní. Ostatní říkali, že má talent, ona tvrdila, že je to prokletí.“ Zakončila jsem svůj proslov se smutným úsměvem. Sam se rozhoupal jako první a tak se zeptal na to, co asi teď zajímalo všechny nejvíc.

„Co byla ta dívka zač?“ Ta napjatá atmosféra byla k popukání. Nedočkavě na mě všichni hleděli jako bych se právě chystala prozradit jméno vraha té nejnapínavější detektivky.

„No… byla trpaslík a při útěku se jim zahrabala pod zem!“ vyprskla jsem na ně v záchvatu smíchu. Koukali se na mě tím stylem… No jo puberťák co byste čekali?!

„Ne… To já jsem ta dívka, jak jste mohli odtušit. Jsem poslední z rodu dávných měničů.“ Zvedla jsem ruce v smířlivém gestu na znamení toho, že teď opravdu mluvím pravdu.

„Dávný měnič?“ zeptal se jeden z těch staříků. „O tom jsem nikdy neslyšel,“ mrmlal si něco pod fousy. Musím se už konečně zeptat na jméno. Co je mi potom, že patří do rady starších, když ani nevim, jak se jmenuje…

„A jak že jste to říkal, že se jmenujete?“ Já jim tady jako blbec povídám o svém životě a ani se nezeptám na jméno… to je věc!

„Harry Clearwater. Patříme do rady starších. Odpovíte už na otázku?“ Jak že bylo to pořekadlo s tou husou a klasem?!

„Já jsem Bella. Dáte si čaj?“ Potrápit ho ještě můžu. Dokud neprojeví svý slušný vychování, nic jinýho se nedozví.

„Ne čaj si doopravdy nedáme. Mohla byste…“ naznačil rukou, abych pokračovala. No tak to ne! Staříci nervózně a nedočkavě nadskakovali na pohovce. Sam jistě pochopil, o co mi jde, protože se jen poťouchle usmíval.

„Ale jistě, že si ten čaj udělám! Chviličku mi tu vydržte.“ Zběžně jsem se koukla na Sama, který v sobě dusil smích, a spěšně jsem se zvedla z pohodlného křesla a jako správná domácí puťka pospíchala do kuchyně. Z obýváku jsem slyšela tlumenou hádku. Nastražila jsem své slechy. Z útržků hovoru jsem se stihla dovtípit toho, že jim Sam vysvětluje, proč to dělám. Zrádce! Zábava tedy skončila. Ten sluch mě ale vážně štve! Asi jsem vážně zakrněla. Jediné co funguje stále stejně je čich. Zrovna ten bych nejradši nechala zakrnět jako první! Nevěřily by jste kolik lidí tu zřejmě vidělo vanu jen z jedoucího vlaku. Musím cvičit! Cvičení dělá mistry.

Zalila jsem si čaj a štrádovala si to zpátky za těmi nezdvořáky.

„Tak jo. Co o mě ještě chcete vědět? Ale rychle ráda bych se ještě dneska trochu prospala.“

„Jak si myslela to “Dávný měnič“? Měníš se stejně jako Sam?“

„Slušnost znáte?“ Já se z něj asi počtverečkuju!

„Promiňte,“ převzal jeden z nich slovo za toho ignoranta. „Já jsem Altera, tohle je pan Call a našeho poněkud nevychovaného přítele pana Clearwatera už znáte. Omluvte ho prosím, ale my všichni jsme nedočkavý a velmi zvědavý na to co jste zač.“ No… vida! Alespoň někdo ví, co se patří. Clearwater mezitím pomalu rudnul vzteky. No co?! Má se naučit slušným mravům!

„Těší mě, já jsem Isabela Swan. A jistěže omlouvám jeho chování já být na vašem místě, byla bych také dozajista nedočkavá. Co přesně by jste o mě tedy chtěli vědět?“ Kdo by to byl řekl. Já, věčně namočená v nějakém problému díky mému ostrému jazýčku mám radši slušné jednání.

„No…“ Ale no ták! To přece není tak překvapivé, že umím s lidmi mluvit i slušně! Vždyť jsem v tom vyrůstala. Jak můžou pochybovat o tom, že mi není vlastní slušné vychování?! Jednám s ostatními, tak jak jednají oni se mnou.

„Co přesně jste, slečno? Říkala jste dávný měnič. Jste tedy něco podobného jako Sam?“ Jmenovaný se jen nervózně zavtěl v sedačce a dál mě upřeným pohledem sledoval stejně jako ostatní.

„Něco podobného. V dávných dobách jsme hrdě nesly název Archenemy. Je to z latiny, v překladu to znamená ďábel. Máme schopnost proměnit se v COKOLI, co si představíme. Takže třeba v kočkopsa nebo v draka. Draci, byly ve středověku velmi oblíbenou podobou. Popravdě… Většina legend vzniklo naším přičiněním.

Je nás ale už jen pár. Od té doby co se na upíří trůn dostal Aro, to s námi šlo z kopce. Volterský upíři na nás pořádali hony a hromadně nás vybíjeli. Pár z nás to přežilo a díky skrývání na nás ještě nepřišly. Nechci ani domýšlet co by s námi udělali.“ Vzpomínky bolely. Už jsem na to nechtěla dál myslet, takže jsem je všechny s hraným zíváním vyprovodila ven. Samovi jsem musela milionkrát odpřísáhnout, že mu dám na Emily pozor a stejně se neměl k odchodu. Vzdala jsem to tedy a násilím ho z těch dveří vystrkala.

„Konečně klid,“ pronesla jsem do ticha, které teď panovalo v domě. Uvařila jsem si nový čaj a s dekou v ruce jsem se přemístila do haly k hořícímu krbu, kde jsem se uvelebila a s nepřítomným výrazem, hleděla do plápolajících plamenů.


12. kapitola

Moje shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anděl s duší ďábla - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!