16.01.2010 (07:15) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3158×

,,Nějaký problém?“ zeptal se Edward směrem k muži a jeho tón hlasu byl nebezpečný. Muž se na židli zachvěl a zarazil se.

Otočila jsem hlavu a uviděla Edwardův výraz, který hraničil jak s naštváním, tak zároveň s nebezpečností. A že on nebezpečný dokázal být. V tu chvíli se mi hlava opět vyčistila a já dokázala zase normálně přemýšlet.

,,Omlouvám se pane, ale nemůžu Vaši nabídku přijmout. Je mi to líto. Budete si muset vyhlédnout někoho jiného.“ Řekla jsem milým hlasem směrem k muži a jeho výraz se zachmuřil. Očekával, že na jeho nabídku kývnu, to bylo jasné. Zřejmě jsem ho hodně překvapila, protože na mě nevěřícně zíral.

,,Já… já… to se mi ještě nestalo…“ začal blekotat a vytáhnul kapesník ze svého saka a otřel si opocené čelo. Pěkně jsem ho vykolejila.

,,Co?“ zeptala jsem se.

,,Že by mě někdo někdy odmítnul. Já, omlouvám se, nechtěl jsem Vás vyrušovat. Omluvte mě.“ Řekl spěšně a už se zvedal ze židle a odcházel. Stále se za námi ale otáčel. Musela jsem se pousmát. Edward stále nevěřícně kroutil hlavou a sednul si na své místo.

,,Nechám tě tu pět minut osamotě a už si tu na tebe dělá nárok někdo jiný. Jak neslýchané.“ Řekla a na jeho tváři jsem poznala drobný úsměv. Snažil se vypadat autoritativně, ale moc mu to nešlo.

,,Stejně je to nesmysl.“ Konstatovala jsem a Edward zase zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu.

,,To si nemyslím… ten muž se mi nezamlouval sice ani trošku, ale tvoje krása ho uchvátila. Měla by jsi to zkusit, za to nic nedáš. Alespoň malá pozdvižení a představ si, jak ti bude Alice a Rosalie závidět.“ Řekl a začal se smát. Já musela taky, protože jsem to přímo viděla před sebou. Nevěřícně pohledy mých skoro sester by byli opravdu skvělé.

,,Vidíš?? Ten nápad se líbí i tobě. A myslím, že máš co nabídnout. Jsi překrásná.“ Řekl a jeho kompliment mi vehnal červeň do tváří.

,,Ty to nemůžeš posoudit objektivně.“ Řekla jsem na svou obranu, ale velmi mi to lichotilo.

,,Myslím, že na mě už nezáleží. Jak vidíš, tak si tvé krásy všímají i jiní lidé. I když, jak jsem vstoupil do restaurace a viděl, že tu sedí u stolu nějaký muž, měl jsem sto chutí rozdrásat mu hrdlo.“ Řekl poraženeckým tónem a já se na chvíli otřásla, když jsem na to jenom pomyslela.

,,Potom jsem se ale ponořil do jeho myšlenek a musel jsem se usmát. Jsi velmi žádaná, Bello. Asi bych si tě měl více hlídat.“ Pokračoval a já na něj opět nevěřícně zírala.

,,Kam jsi se vůbec vypařil?“ zeptala jsem se náhle, protože jsem to potřebovala vědět, proč mě tu nechal najednou samotnou.

,,Ah… jistě.“ Řekl, vstal a klekl si před mou židli. Já už ho opravdu nechápu.

,,Moc bych si přál, aby ses stala mojí ženou.“ Řekl tím nejúžasnějším hlasem a z kapsy svého saka vytáhnu sametovou krabičku a otevřel jí přede mnou. Zastavil se mi dech a nemohla jsem se znovu rozdýchat.

Měla jsem to čekat, dokonce jsem o tom už přemýšlela, ale v tuto chvíli jsem byla jako zkoprnělá. Edward mi hleděl do očí a v nich bylo tolik lásky, že jsem se v ní topila, chtěla jsem v ní plavat, ale bylo jí tolik, že se to nedalo. Přímo mě uchvátila a strhla svými silnými proudy.

,,Bello…. Dýchej.“

Ano… dýchat… nádech… výdech…

Opět jsem pobrala vzduch a teď se snažila uklidnit. Nedokázala jsem si představit sebe samu ve svatebních šatech, sebe samu u oltáře a jak říkám ano. Měla jsem v hlavě zmatek a totální chaos. Co mám odpovědět???

Edwarda miluji z celého srdce, čekám s ním naše vysněné dítě a teď mě právě žádá o mou ruku. Musím mu říct ano.

,,Ano… stanu se tvojí ženou. Po ničem jiném už netoužím.“ Řekla jsem a z očí se mi spustili slzy štěstí. Usmála jsem se a na Edwardovy bylo vidět, že si oddychnul. Příliš dlouho jsem ho nechala čekat na svou odpověď.

Navléknul mi zásnubní prstýnek, který jsem si až teď prohlédla. Byl nepopsatelný. Celý ze zlata a uprostřed byl třpytící se kámen, který jakoby zářil. Vysílal pozitivní energii na to, že je teď na svém místě. Tam, kam patří.

Na mém levém prsteníčku. Usmála jsem se a Edward mi setřel slzy ze tváře a zbytek slíbal.

,,Miluji tě.“

,,Miluji tě.“

O 9 měsíců později…

Na to focení jsem nakonec šla, ale bylo to jen jedno focení. Líbilo se mi to, ale teď už to pro mě vůbec nic neznamená. Jenom jsme se dobře bavila, při pohledu na Alici a Rosalii, když otevřeli jeden časopis s oblečením a poznali mě. Pohled k nezaplacení.

I Edward se výborně bavil. Potom se mnou nebavili celý týden!!! Edwardovu žádost k sňatku jsem přijala a vzali jsme se k nelibosti Alice ještě na ostrově. Přímo o půlnoci na pláži za světla svíček. Brečela jsem jak želva, protože jsem v životě nic krásnější nezažila. Řekli jsme si své ano a tak vstoupili do svazku manželského.

Alice nám alespoň po návratu domů uspořádala menší větší oslavičku. Všichni byli z mého těhotenství nadšení a moc se těšili.

A teď jsem v přítomnosti, nakláním se nad postýlkou své týdenní dcerušky Renesmee a pozoruji její klidný spánek. Je to naše zlatíčko. Napůl upír, napůl člověk a výjimečným darem. Dokáže myslí posílat obrázky. Je velice nadaná a inteligentní. Napůl já napůl Edward.

Stala se ze mě po porodu upírka…

Edward dodržel svůj slib, o který jsem ho o svatbě požádala.

Teď už nás čeká jenom věčnost a na tu věčnost jsme tři…

THE END

Shrnutí povídek

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 35: