Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice? Co se s tebou děje? - 14. kapitola

bella první lov


Alice? Co se s tebou děje? - 14. kapitolaJane si promluví s Alecem. Co po něm chce? A jak se Alec zachová? To vše v kapitolce :) Hezké čtení, vaše patulka13

Pohled Alec

Díval jsem se na Bells, jak spí. Už nějakou delší dobu spala, ale chtěla, abych s ní zůstal. Najednou však zazvonil zvonek a slyšel jsem, jak šla Alice otevřít.

„Alecu! Pojď dolů, prosím,“ zavolala na mě Alice. Nevěděl jsem, co může teď večer chtít. Sešel jsem dolů a ve dveřích uviděl Jane. Co ta tady dělá?! Aro mi dovolil odejít!

„Alecu, sbal si věci. Jedeme do Volterry,“ začala.

„Ne. Já nikam nejedu. Aro mě pustil, takže už nejsem Volturi,“ odpověděl jsem jí ještě klidně.

„Ty blbče! Nemůžeš přestat být Volturi! Jednou Volturi, navždy Volturi!“ křičela na mě Jane.

„Ne! Já už Volturi nejsem!“ odpověděl jsem naštvaně.

„Čekám venku! Hned!“ Otočila se a utekla do lesa. Alice se na mě podívala s nechápavým výrazem. Jen jsem zakroutil hlavou a šel do pokoje. Bell seděla na posteli. Asi se vzbudila.

„Bell, to nic. Spi dál. Já si jenom potřebuji něco zařídit,“ řekl jsem jí.

„Dobře. Ale, prosím, vrať se. Budu čekat, dokud nepřijdeš,“ odpověděla mi a lehla si zpátky do postele.

Otočil jsem se a šel tedy za Jane do lesa. Sice je to má sestra, ale nechápu, proč se ke mně tak chová. Ano, mám ji rád, ale takhle se ke mně již dlouho nechovala. Vlastně nikdy. Musím si s ní promluvit. V lese stála opřená o nějaký vysoký strom a čekala na mě.

„Co chceš?!“ vyjel jsem po ní. Ona se na mě jenom usmála a v klidu odpověděla.

„Ale no tak. Tak se chováš ke své sestřičce?“ zeptala se sladce, až se mi z toho dělalo špatně.

„Nech si ty kecy. Tak co chceš?“ zeptal jsem se už docela v klidu.

„Potřebovala jsem si s tebou promluvit o samotě. A u nich doma to asi moc nešlo. Chápeš?“

„Dobře. Ale o čem jsi se mnou chtěla mluvit?“

„Víš, nechápu, jak tě Aro pustil, ale chtěla jsem se zeptat, jestli bych nemohla zůstat s tebou,“ odpověděla se sklopeným pohledem. Já jsem se jenom divil, kde se to v ní bere. Vždy říkala, jak jí to ve Volteře baví, a že nikdy nechce odejít. A teď? Najednou chce být se mnou.

„To si ze mě děláš srandu, nebo co?“ zeptal jsem se naštvaně. Nevěděl jsem, jestli to mám brát vážně, nebo si ze mě dělá srandu. Ona jenom zvedla pohled a podívala se mi do očí.

„Ne, Alecu. Nedělám si srandu. Vím, že jsem nikdy nechtěla opustit Volterru, ale to bylo kvůli tobě. Měla jsem tam svého brášku. Ale teď, když odešel, tak tam nemám nikoho,“ svěřila se mi.

„Opravdu? A co Demetri? Vždyť jste byli spolu na každém kroku.“

„Demetri? Toho zrádce mi ani nepřipomínej! Věřil bys tomu, že mě podvedl? S Chelsea! Vždyť to byla moje nejlepší kamarádka!“ nadávala. To bych nikdy neřekl do Demetriho, že by Jane podvedl. Vždyť mi říkal, jak ji miluje! Já už to nechápu.

„Jane, to je mi líto, ale tady zůstat nemůžeš,“ začal jsem.

„Proč? Proč tady nemůžu zůstat?“ zeptala se.

„Protože to by ses nemohla ptát mě, ale Alice nebo Belly. Já jsem tady jen s Bellou. Můj dům to není. A navíc… nevím, jak to vezmou Cullenovi.“

„Aha, no… tak se zeptám té Alice. Doufám, že mi to dovolí. A neboj. Cullenovi to nějak skousnou. Ti Swanovic holky Arovi přebraly už dva členy gardy. Zajímavé,“ přemýšlela. Já jsem se jenom smál. Ale přitom měla pravdu. Aro už přišel o dva členy. A když vezmu v úvahu, že chtěl i Alice s Bellou, tak ztratil čtyři členy. To je opravdu zajímavé.

„A jak ses sem dostala? To jsi utekla?“ ptal jsem se dál.

„Ne. To ne. Já jsem byla tady kousek na výpravě. Kousek odsud byli novorození, tak jsme je museli zneškodnit. Řekla jsem, že si jdu s tebou jenom promluvit, ať jdou napřed. To mi připomíná. Aro se asi bude zlobit, že jsem se nevrátila,“ smála se. Měla to dobře vymyšlené. Teď jenom, jestli to holky dovolí.

„Pojď se mnou. Ty počkáš někde kolem domu do rána, než se vzbudí a pak uvidíš. Ale nesmíš lovit lidi. Jedině zvířata. Jinak musíš pryč z domu a z tohoto města. To samé mi řekla Alice,“ vysvětlil jsem jí. Přikývla. Otočili jsme se a šli zpátky k domu. Před domem, jsem se rozloučil (i když na chvíli) a šel k Bell do pokoje. Ta ještě spala. Podíval jsem se na budík a bylo 6 hodin. Ještě chvilku a bude vstávat. Byl jsem zamyšlený nad Jane, že jsem úplně zapomněl na čas. Najednou se ozvalo zaťukání na dveře. Alice strčila hlavu mezi dveře a řekla, ať Bella už vstává. Naklonil jsem se k ní a zlehka ji políbil na rty.

„Hmm, to se mi líbí. Takové probuzení chci každé ráno,“ zamumlala. Já jsem se usmál, Bell seskočila z postele a vběhla do koupelny. Za chvíli se vrátila a šli jsme do kuchyně. Al už tam byla. Vzpomněl jsem si na Jane a chtěl se zeptat Alice, ale ta se na mě usmála. Vůbec jsem ji nechápal. Mezitím jsem šel do obýváku, a koho tam nevidím? No jasně, že Jane! Hrozně jsem se lekl, co se děje, ale v tom přiběhla Alice.

„Už se mě ptala, když jste byli s Bell nahoře v pokoji. Samozřejmě tu může být, ale platí stejný pravidla jako pro tebe. A navíc, ještě nevím, jestli s námi budeš chodit do školy, nebo ne,“ říkala Al. Jane se na ni chvíli dívala jak na blbce, ale pak se vzpamatovala.

„No… já nevím. Jestli můžu, tak klidně ano, ale nevím, jestli to budu zvládat,“ odpověděla. Alice na chvíli zavřela oči a po chvíli je otevřela a začala se usmívat. Takže je vše v pořádku. Nachystali jsme se do školy a mohli vyjet.

Pohled Alice

Ráno jsem měla divné tušení, že se dneska něco stane. Najednou jsem dostala vizi.

„Alice, já vím, že mě tady asi nebudete chtít, ale mohla tu prosím zůstat?“ ptala se mě Jane. Já jsem ale nechápala, proč tu chce být. Vždyť má tu svou Volterru, tak co tu chce?

„Já nevím. A proč nejsi ve Volteře?“ ptala jsem se podezřele.

„Protože jsem to tam už nevydržela. Když Alec odjel, tak jsem to ještě zvládala, protože jsem měla Demetriho, ale ten mě podvedl s mou nejlepší kamarádkou, tak jsem se rozhodla, že uteču k vám. Naštěstí nás akorát Aro poslal na misi, tak jsem ostatním řekla, ať jdou napřed, že si chci promluvit s Alecem. Taky jsem doufala, že mi dovolíte tu zůstat, protože do Volterry se už nechci vracet,“ dokončila. Přemýšlela jsem, jestli jí mám věřit, ale něco mi říkalo, že jo.

„Tak dobře. Ale platí pro tebe stejná pravidla jako pro Aleca. Myslím, že už ti je říkal. Tak to je asi všechno. Já si jdu udělat snídani. Udělej si pohodlí,“ řekla jsem jí.

„Děkuji, Alice. Opravdu moc děkuji.“ Usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatila a šla si do kuchyně udělat snídani.

Tak jo. Takže Jane už bude čekat před domem. Sešla jsem dolů a otevřela hlavní dveře. Jane už před nimi stepovala. Už se nadechla, že bude mluvit, ale přerušila jsem ji.

„Pojď dál. Ano, můžeš tu zůstat. Ale platí pro tebe stejná pravidla jako pro Aleca. Už ti je říkal. A nemusíš děkovat. Tak pojď a nestůj tam jak sloup,“ řekla jsem jí narovinu. Ona se na mě vykuleně dívala.

„Měla jsem vizi,“ vysvětlila jsem. Na to přikývla a vešla dovnitř. Řekla jsem jí, ať jde do obýváku a udělá si pohodlí. Já jsem zatím odešla do kuchyně a začala jsem si dělat snídani. Po chvíli dolů přišli Alec s Bellou. Alec se na nás jenom díval, ale poté odešel do obýváku. Najednou jsem si vzpomněla na Jane. Rychle jsem přišla do obýváku, právě, když se Alec díval nechápavě na Jane.

„Už se mě ptala, když jste byli s Bell nahoře v pokoji." Mrkla jsem na Jane a pokračovala. „Samozřejmě tu může být, ale platí stejný pravidla jako pro tebe. A navíc, ještě nevím, jestli s námi budeš chodit do školy, nebo ne,“ zeptala jsem se Jane. Ta se na mě zaraženě dívala.

„No… já nevím. Jestli můžu, tak klidně ano, ale nevím, jestli to budu zvládat,“ začala. Já jsem na chvíli zavřela oči a soustředila se na budoucnost. Po chvíli jsem je otevřela a usmála se.

„Dobrý, zvládneš to. Akorát se k nikomu moc nepřibližuj. Jinak prozrazení nehrozí. Akorát je tu problém s Culleny. Aleca už jakž, takž překousli, ale nevím, jestli budou v pohodě, když zjistí, že je tu další z Voltery,“ zakončila jsem. Na to přišla za námi Bells.

„Ale no tak, Al. Ti to nějak přetrpí. Nejsou jediní upíři. A navíc, pokud vím, tak už nejsou Volturi,“ říkala Bell.

„Jak, nejsou Volturi?“ zeptala jsem se.

„No tak, pokud sis nevšimla, tak Volturiovi loví lidi, zato Jane s Alecem loví zvířata. To mi připomíná, za chvíli budete mít oba zlaté oči. Tak se nelekněte,“ dokončila s úsměvem. Tak to vymyslela pěkně. Nakonec jsme si s Bell dodělaly snídani, najedly se a nakonec všichni vyjeli do školy. Dnes to bude zajímavý den. A to hodně.

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alice? Co se s tebou děje? - 14. kapitola:

 1
03.08.2011 [16:31]

arabekJooo Edward s Jane a Bella s Alecem. Prosííím. No já končím s prosením a jdu vychvalovat. Úžasné a nádherné a dokonalé a krásné a perfektní. Suuuper. Doufám, že bude pokračovat.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!