Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice? Co se s tebou děje? - 12. kapitola

28.03.2011 (07:00) • patulka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1851×

Pohled Bella

Byla jsem šťastná, že už jedem pryč z Volterry. Na letišti jsme si koupili sedadla vedle sebe. Alec seděl vedle mě z jedné strany a Alice z druhé. Bylo mi líto, že jsem se s Al teď moc nebavila, tak jsem jí to chtěla vynahradit.

„Alice? Omlouvám se, že jsem si tě nevšímala,“ omlouvala jsem se.

„Ale to nic, Bell. Mně to nevadí. Hlavně, že jsi teď šťastná. Jsi šťastná?“ zeptala se.

„Ano, Al. Jsem šťastná. Ale nevím, jak bude Edward reagovat na to, že jsem s Alecem,“ pověděla jsem jí smutně. Al se na mě jenom povzbudivě usmála. Věděla jsem, že ať se stane cokoliv, bude vždy při mně.

„Bell? Víš, přemýšlela jsem,“ začala Alice. Pokynula jsem jí, ať pokračuje.

„Přemýšlela jsem, jak to teď bude? Myslím jako se mnou a tebou,“ pokračovala. Dívala jsem se na ni jako na blázna.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.

„No, tak Cullenovi ve Forks nezůstanou navždy, Bell. A ty víš, že já budu s Jasperem.“ Začala jsem ji chápat.

„Tak to nevím, Al. Byla bych moc šťastná, kdybych mohla být s tebou. Ale nevím, jak vezmou Cullenovi, že jsem s Alecem. Přeci jen je to Volturi,“ říkala jsem.

„Bello, já se klidně přejmenuju, jestli ti to vadí,“ pověděl mi smutně Alec.

„Ale ne, to ne. Já jenom, že nevím, jak Cullenovi vezmou to, že je ve Forks někdo z Volterry. Nic proti tobě, nebo tvému příjmení nemám, Alecu. To se neboj,“ uklidnila jsem ho. Tím náš rozhovor skončil, tak jsem přemýšlela, jak to asi uděláme.

Alice má pravdu. Cullenovi asi nebudou chtít do rodiny někoho z Volterry. Ale opravdu bych chtěla zůstat s Alice. Ale najednou jsem na to přišla.

„Alice!“ budila jsem ji. Ta rychle otevřela oči, protože se asi lekla, jak jsem na ni zakřičela.

„Ano?“ zeptala se ospale.

„Už jsem na to přišla. Co kdybychom s Alecem byli s vámi. Myslím jako, že jak ty budeš s Cullenovými, tak bychom s Alecem mohli vždy cestovat s vámi. Ale třeba bychom bydleli někde jinde, ale blízko. Co ty na to?“ zeptala jsem se. Chvíli se na mě dívala, ale pak odpověděla.

Pohled Alice

V letadle jsem usnula. Zdál se mi sen, že já a Bell jsme už nebyly spolu. Bella zůstala s Alecem ve Forks a já s Cullenovými jsme se přestěhovali na Aljašku. Sice se mi tam líbilo, ale byla jsem tam bez Belly. Bez mé milované sestřičky. Najednou jsem uslyšela hlas.

„Alice!“ křičela na mě má ztřeštěná ségra. Prudce jsem otevřela oči, protože jsem se lekla, co se děje.

„Ano?“ zeptala jsem se rozespale.

„Už jsem na to přišla. Co kdybychom s Alecem byli s vámi. Myslím jako, že jak ty budeš s Cullenovými, tak bychom s Alecem mohli vždy cestovat s vámi. Ale třeba bychom bydleli někde jinde, ale blízko. Co ty na to?“ zeptala se mně Bell. Chvíli jsem se na ni dívala, ale pak jsem odpověděla.

„Já nevím, Bell. Uvidíme, co na to řeknou Cullenovi. Dobře?“ zeptala jsem se.

„Dobrá. Za chvíli jsme ve Forks, tak pak uvidíme. A Al?“

„Ano?“

„Mohla by ses podívat, jak bude reagovat Edward na mě a Aleca, prosím?“ zeptala se mě.

„Bells, já bych se klidně podívala, ale nic nevidím, protože Edward ještě o ničem neví. Promiň,“ omlouvala jsem se.

„To nic. Však za chvíli uvidíme,“ řekla. Zbytek cesty jsme už byly potichu. Za chvíli jsem už uviděla Forks. Uvidíme, jak to dopadne. Jsem opravdu zvědavá. Když jsme vylezli z letadla, tak jsme se rozjeli k nám domů. Alec jel s námi, protože jinam nemohl. Samozřejmě měl pokoj s Bellou. Aspoň mám soukromí. Najednou jsem si vzpomněla na jednu závažnou věc. Šla jsem za Bellou. Sice jsem ji nechtěla rušit (ať už dělá cokoliv), ale musela jsem.

„Bell, musím si s vámi promluvit,“ řekla jsem přes dveře.

„Pojď dál,“ vyzvala mě. „Co potřebuješ?“ zeptala se mě.

„Alecu, jenom jsem ti chtěla říct jednu důležitou věc,“ promluvila jsem na Aleca.

„Ano?“

„Jen pro zajímavost. Jestli chceš lovit lidi, prosím, někde mimo město. Ani nikde v blízkosti 50 kilometrů,“ začala jsem. Alec jen přikývl. Ale pak mě napadl ještě lepší nápad.

„Nebo bys nemusel lovit lidi,“ naznačila jsem.

„A co asi budu lovit? Zvířátka?“ zeptal se mě s úsměvem. Ani nevíš, jak ses trefil.

„Ano. Zvířata. Jestli budeš lovit lidi, tak je tady pár podmínek. Opovaž se s Bellou být někde o samotě, nesmíš chodit do školy, nesmíš chodit do města a hlavně nikdo tě nesmí vidět. Ať už lidi ze sousedství, nebo ze školy. Prostě nikdo. Tak co si vybereš?“ zeptala jsem se ho. Chvíli přemýšlel. Bells se na nás jenom dívala. Určitě se mnou souhlasila a doufala, že bude lovit zvířata. Alec se na ni podíval a pak se podíval na mě.

„Dobrá. Budu lovit zvířata. Kvůli Bells to udělám. A chtěl jsem se na něco zeptat,“ pokračoval. Pokynula jsem mu, aby pokračoval.

„Mohl bych s vámi chodit také do školy? Vím, že Cullenovi nebudou asi nejšťastnější, ale nevím, co bych dělal celý den doma sám. Aspoň bych si zopakoval něco ze školy. Můžu tedy?“ zeptal se. Dívala jsem se na něj zaraženě. Nevěděla jsem, že by chtěl chodit do školy. Nakonec jsem tedy svolila.

„Dobře. Můžeš. Ale opovaž se něco udělat. Jestli uvidím, že se chystáš něco udělat, mizíš z tohoto domu i města. Je ti to jasné?“

„Jistě,“ odpověděl. Poté jsem odešla do svého pokoje. V pokoji jsem ležela na posteli a přemýšlela, co dělal celou dobu Jazz. Napadlo mě, že bych mu mohla zavolat, ale asi by nebyl rád, kdyby tady uviděl Aleca. Nakonec jsem šla k oknu a chvíli jsem se dívala do lesa. Po chvíli jsem si všimla, že už je docela pozdě, tak jsem si nachystala věci do školy a šla spát.

Ráno jsem šla zbudit Bells, ale ona tam nebyla. Šla jsem tedy do kuchyně a ona tam stála a dělala si snídani. Alec ji jenom pozoroval.

„Dobré ráno,“ řekla jsem.

„Dobré. Jak ses vyspala?“ zeptala se mě Bell.

„Dobrý. Akorát jsem nějak ospalá. Zato ty jsi nějak čilá,“ říkala jsem jí.

„No jo. Vždyť já jsem se nemohla dočkat, až ráno půjdu do školy. Taky jsem nemohla spát, protože jsem přemýšlela, jak se bude Edward chovat,“ svěřila se mi.

„Ale no tak. Dopadne to dobře. Uvidíš,“ přemlouvala jsem ji. Bell se na mě jenom podívala. Povzbudivě jsem se na ni usmála. Úsměv mi oplatila a dodělávala si snídani. Zatím jsem se otočila na Aleca. Ten pořád něco držel v kapse. Najednou jsem dostala vizi.

„Bell, můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se Alec Belly.

„Jistě.“

Alec si poklekl na koleno a vzal Bellu za ruku.

„Isabello Swanová, budeš tak laskavá a vezmeš si mě za muže?“ zeptal se. Bella se jenom zaraženě dívala na ten nádherný prsten, co Alec držel. Najednou se však Bella rozběhla pryč a vize skončila.

Rychle jsem Alecovi ukázala, ať jde za mnou do pokoje. Jakmile jsem zavřela dveře, hned jsem se na něj otočila.

„Alecu, vím, že chceš požádat Bell o ruku, ale nedělej to tak brzy,“ řekla jsem mu. Alec jenom stál a nic nedělal.

„Proč, Alice? Proč?“ zeptal se mě po chvíli.

„Protože jsem měla vizi. Požádal jsi Bellu o ruku a ona utekla z pokoje. Prosím, až bude ten správný čas, tak ti řeknu, ale nedělej to někdy teď,“ prosila jsem ho.

„Dobrá tedy. Ale až bude ten čas, tak mi řekneš, ano?“ zeptal se.

„Jistě. Promiň, nevím, proč to udělala,“ řekla jsem mu.

Sešli jsme dolů a Bell už jedla. Poté jsme nasedli do auta a jeli do školy. Samozřejmě, že Cullenovi už tam byli. Jazz s Edwardem se k nám rozešli, protože si nevšimli Aleca. Jakmile ale Alec vyšel z auta, Edward s Jasperem se zastavili a začali potichu vrčet. Rychle jsem utíkala k Jazzovi, abych ho zklidnila.

„Neboj. On je tady s námi. Nic neudělá. Slíbil to,“ říkala jsem mu. Jazz se na mě jenom smutně podíval, otočil se a odešel do třídy. Edward ho následoval. Vrátila jsem se k Bell, ale ta se na mě smutně usmála.

„Al, já to nedokážu. Nedokážu se Edwardovi podívat do očí,“ říkala.

„Neboj se. Ty to zvládneš. Já budu s tebou,“ řekla jsem jí. Aleca jsem radši vynechala, protože jsem nevěděla, jak by reagovala.

„Dobře. Tak jdeme do třídy, ne?“

Autor: patulka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice? Co se s tebou děje? - 12. kapitola: