Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecovo rozhodnutí - 4. kapitola

Edward and Bella by Zuzka


Alecovo rozhodnutí - 4. kapitolaTak jste se konečně dočkali na první náznak Cullenových. V téhle kapče bude pár vzpomínek a menší zvrat.

Nevěděl jsem, kam jdu, a bylo mi to jedno, hlavně co nejdále od těch bestií. Ano, teď jsem je nazýval bestiemi, ale ještě před rokem to pro mě byla rodina. Dokonce jsem už i přestával souhlasit s jejich způsobem potravy. Místo čerstvé lidské krve jsem vždy radši zašel do nemocnice a dal si tu konzervovanou, nebyla tak dobrá, ale pořád lepší než zvířecí. Nikdy jsem nechápal, jak ji Cullenovi mohou pít, byla asi stejná jako lidské jídlo.

Při myšlence na Cullenovy jsem si hned vzpomněl na Carlislea, znal jsem ho z Volterry, kde se mohl stát jedním z vládců, už k tomu měl i dost blízko, ale pak se všeho vzdal kvůli způsobu potravy. On byl vlastně jediný na hradě, který mě a Jane bral jako dvanáctileté děti a ne jako staré bestie. Dost se nám věnoval, chodil s námi do opery a staral se o nás jako otec. Byla dost velká škoda, že odešel. Dlouho jsme pro něj s Jane truchlili. Pak, když jsem ho viděl poprvé na bitvě a na druhé, spatřil jsem s ním Esmé. Byl s ní tak šťastný a i ona vypadala, že je šťastná. Kdyby mě vyhodili z Volterry, asi bych šel za nimi. Ano, šel bych za hodným Carlislem, milou Esmé, kouzelnou Alice, podivným Jasperem, silným Emmettem, překrásnou Rose, vševědoucím Edwardem a bojovnicí Bellou, možná bych potkal i poloupírku Renesmee.

Dokonce jsem se začal těšit, že by mě vyhodili, pak jsem to ale rychle zavrhl, protože bych tady musel nechat Jane a Ress, a to jsem nemohl dopustit. Bez nich bych nemohl žít, ani nevím, bez které víc, snad se nikdy nebudu muset rozhodovat. Při těchto myšlenkách jsem došel až na pláž, kde jsem se opřel o kámen a přemýšlel dál.

 

+++

 

Na té pláži jsem seděl už nejméně tři hodiny, když mi někdo zezadu zaklepal na rameno.

„Neruším?“ zeptala se tichým hlasem Jane.

„Ne,“ odpověděl jsem, překvapen jejím příchodem.

„Jak jsi našla tohle místo?“

„Nepamatuješ si? Tohle je ta pláž, na které jsme se loučili s Carlislem a na kterou vždy chodíš, když se ti po něm stýská,“ dořekla spiklenecky a usedla vedle mě. Objala mě kolem pasu a chvíli jsme potichu seděli. Nakonec přerušila tu dlouhou chvíli ticha.

„Taky mi chybí, a moc.“ Při těchto slovech se mi do mozku hnaly další myšlenky, na všech jsme byli já, Jane a Carlisle. Na jedné nám vyprávěl o zbytku světa, kde jsme nebyli, na druhé nás zase obhajoval před vládci, když jsme poprvé rozbili dveře, a na poslední jsem ho viděl, jak se svíjí na zemi, to bylo když učil Jane ovládat její schopnosti. Muselo ho to tehdy velice bolet, ale on se nevzdal a naučil Jane to, co Aro, Caius ani Marcus nedokázali. Naučil ji její schopnost plně ovládat. Myslel jsem na mnoho dalších věcí a všechny se týkaly mě, Jane, Ress a Carlislea.

 

+++

 

Seděl jsem s Jane v tichosti a v objetí až do rána, kdy se zvedla a na nohy vytáhla i mě.

„Pojď, musíme na hodiny a ani pro jednoho by to nedopadlo dobře, kdybychom přišli pozdě,“ zakončila proslov a utekla. Běžel jsem hned za ní a dávali jsme si závody. Nakonec jsem ji nechal vyhrát a doběhl do pokoje, kde už byly nové dveře. Došel jsem do koupelny a zhrozil se sám sebe. Jak jsem závodil, měl jsem ve vlasech i na oblečení různé pavučinky a větvičky, obličej celý umouněný, ale to nebylo to nejhorší, mé oči byly svítivě zelené. Bylo to asi z té krve ze sáčku, ale co na to řeknou vládci? Mohl jsem jen doufat, že si toho nevšimnou, a musel jsem se smířit s tím, že večer budu muset na lov opravdového člověka, aby zase získaly rudou barvu. Rychle jsem zalezl do sprchy a pečlivě si umyl vlasy i celé tělo. Když jsem vylezl ze sprchy, oblékl jsem si plášť a učesal si vlasy. Najednou, když jsem byl čistý, připadaly mi mé oči úžasné a nechtěl jsem se vracet zase zpět k zabijáckým rudým. S těmito myšlenkami jsem opouštěl svůj pokoj a směřoval do tréninkového sálu.

 

+++

 

V tréninkovém sálu už na mě čekalo jedenáct dychtivých párů rudých očí, nejspíš si mysleli, že Volturiovi jsou jedna velká šťastná rodina a že budeme vždy držet při sobě. Vždyť já si to donedávna myslel také, ale pak jsem poznal Ress a začal o sobě trochu přemýšlet, což jsem do té doby neudělal. Při mém dlouhém přemýšlení jsem konečně pochopil, jaké bestie Volturiovi jsou a kde bych nejraději žil. Ale na to jsem nemohl ani pomyslet, neměl jsem takové možnosti. Volturiovi mě proměnili a já Volturim navždy zůstanu – to je můj osud. Něco jsem se snažil novorozeným vysvětlovat, ale vůbec jsem nevnímal co, takže to muselo být děsné, dokonce jsem si ani nevšiml přítomnosti Jane a Ress u nás v hale, všiml jsem si jich teprve, když mi Jane poklepala na rameno.

„Alecu, kdo je tvůj nejlepší bojovník, který by se utkal s Theresou?” zeptala se a já se musel zamyslet, vždyť jsem je ani moc neznal.

„Všichni jsou dobří, ale daru Theresy bude nejlépe odporovat Angelica, její dar je změna myšlenek druhého,“ odpověděl jsem po dost dlouhé rozvaze, věděl jsem, že si Ress s Angelikou bez problémů poradí, jedinou Angeličinou výhodou bylo, že je o dost silnější než Ress, a tak kdyby došlo na souboj tělo na tělo, asi by měla šanci vyhrát Angelica. Docela jsem se na ten zápas začínal těšit. Rychle jsme se přesunuli do velkého sálu a boj mohl začít. Na jedné straně jsem stál já s Angelikou a něco jí radil a na druhé straně dělala to samé Jane, pak jsme oba přešli doprostřed a sborově odříkali tu větu, kterou jsme za svého učení slyšeli nejméně tisíckrát

„Nyní můžete začít, máte zakázáno soupeře zabít, nejsou také dovolené žádné zbraně, jen vaše dovednosti a dary,“ dořekli jsme tuto větu a já si vzpomněl, kdy jsem ji tady slyšel poprvé, byl jsem ve Volteře asi jen dva týdny a měl jsem se tehdy prát s nějakým jiným gardistou. Dost jsem prohrával, protože on už byl velmi zkušený, tehdy jsem poprvé použil svůj dar pro zlo. Rychle jsem ho zbavil všech smyslů, sice jen na pár sekund, ale povedlo se mi to, další věc, co jsem si pamatoval, bylo, že jsem ležel na zemi a nade mnou se skláněl upír s výrazem, že by mne nejradši roztrhal. Když se mi snažil utrhnout ruku, skácel se k zemi, chvíli jsem nevěděl, co to má znamenat, pak jsem uviděl Jane přecházející po místnosti a směřující k němu. Co nejrychleji jsem se postavil před něj a začal Jane šeptat.

„On mi nechtěl nic udělat, on by přestal, teď však musíš přestat i ty.“ Po mých slovech se pomalu uvolnila a já na ni byl velice hrdý, ona mě tehdy zachránila. Za tohle si u vládců vysloužila veliký trest, požádal jsem tehdy, abych se mohl také zúčastnit trestu, a tak jsme drhli celý sál zubním kartáčkem a lidskou rychlostí spolu.

Ze vzpomínek mě vytrhla rána. Rychle jsem se podíval na místo, kde jsem ji slyšel, a viděl jsem Angeliku, jak se sklání nad Ress, a než kdokoli stačil cokoli udělat, Angelica utrhla Ress ruku, jen setinu potom už se v bolestech válela po zemi.

„Toto je porušení pravidel,“ řekla Jane ledově klidným hlasem, když přecházela k Ress. „Thereso, jsi v pořádku?“ zeptala se pak trochu vystrašeně.

„Ano, Jane, nic mi není,“ odpověděla Ress, rychle vstala a nechala svou ruku zase srůst se zbytkem těla. Vtom do místnosti přišly tři další postavy – Aro, Marcus a Caius. V ten moment jsem věděl, že je zle.

„Co se ti to stalo?“ vyhrkl Caius na Ress, které ruka stále srůstala, pak se otočil na Jane.

„Já tě varoval.“ Zle se na ni podíval a začal na ni vrčet. Hned jsem si před ni ochranitelsky stoupl, vedle mne si ale stoupl ještě někdo, nechtěl jsem se podívat, kdo to je, teď pro mě bylo nejdůležitější ochránit mou malou sestřičku. Ta osoba vedle mě začala mluvit:

„Aro, Marcu, otče, jsem úplně v pořádku, ale jestli se pokusíte něco udělat Jane, budete muset první zabít mne.“ Ona chtěla umřít místo Jane? Ty dvě si musely být bližší, než jsem si myslel. Po Ressiných slovech však nikdo nezměkl, jen Marcovi se po tváři mihl úsměv, když spatřil, co k Ress cítím.

„Aro, musíme si promluvit o Jane,“ otočil se Caius na Ara.

„A co chceš řešit?“ zeptal se Aro, který moc dobře věděl, o čem chce Caius jednat.

„Chci probrat chování  Jane od poslední bitvy s Cullenovými,“ odpověděl netrpělivý Caius, taky mne zaujalo, že řekl od poslední bitvy, to znamenalo dvě věci. Za A že to bral jako bitvu, přitom si jen Aro povídal, a za B řekl poslední, což v jeho slovech znamená zatím poslední, takže čeká, že bude další.

„Ano, můžeme to prodiskutovat,“ přerušil mé myšlenky Aro, „ale jen my tři,“ dokončil větu a odešel. Následoval ho „smrtka“ Marcus a „krutovládce“ Caius, jak jsem jim soukromě přezdíval.

 


 

Doufám, že se vám kapitola líbila, a budu ráda za každý komentář. Možná vám to přijde nudné, ale já znovu děkuji Sundance za korekci. V komentářích klidně zodpovím jakoukoli vaší otázku, která se nebude týkat budoucího děje.

 

Petruss11


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alecovo rozhodnutí - 4. kapitola:

 1
8. nnnhnn
30.01.2013 [15:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.01.2013 [18:56]

SundanceAhoj,
nevím, kam jinam ti napsat, tak ti píšu sem. Napsala jsem ti mail, tak se, prosím, koukni. ;)

6. akire
27.01.2013 [18:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.01.2013 [18:29]

Ivusi23Jéé moc se mi to líbí a ty zelený oči? dobrej nápad!
už se moc těším na pokráčo :)).

27.01.2013 [12:40]

petruss11Michy: No tak jsem si říkala že po čerstvé lidské krvi mají upíři červené oči, po zvířecí žluté, tak po konzervované musí mít taky jinou. Napadla mě zelená.

3. Michy
27.01.2013 [0:15]

Moc pěkný :) jsem zvědavá co z toho vyleze... Emoticon ale co ty zelený oči? Emoticon jako nevadí mi to jen je to zvláštní Emoticon

2. Jasmínka
26.01.2013 [22:19]

Moc hezkýa moc se těším na další dílek :)

1. ema
26.01.2013 [20:49]

Ten článek je moc povedený jen pokračuj už se těšim na další kapitolu. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!